Jméno práce: A den byl jako stvořený k …
Slohový útvar: Vypravování
Přidal(a): 826219ndbg
A den byl jako stvořený k …
Tento den byl jako stvořený k tomu přivést na svět stvoření. To malinké, živé stvoření, které 9 měsíců vegetilo v mém nitru, jedlo stejné jídlo, pilo stejnou vodu, ale bilo mu jeho vlastní srdce. Byl únor, sníh žádný, trochu deštivo. Spala jsem, nic netušíc, i když ve velkém očekávání, kdy k tomu dni D dojde. Bylo ráno, asi ke čtvrté hodině. Najednou jsem ucítila jakoby lupnutí a teplou tekutinu na nohou. Ano, praskla mi voda. Vstala jsem, vzbudila tatínka (stvořitele). Ten začal hysterčit a balit už dávno sbalené věci. Já jsem si v klídečku šla do sprchy, oblékla se, jen přehodila bundu, nazula papuče a šlo se. Asi se budete divit, proč papuče a takto, že jsem byla tak v klídku. Bylo to proto, jelikož jsme bydleli v areálu nemocnice v doktorském bytě. To jsem to měla zařízené, co?
V papučkách a rukou v ruce se stvořitelem jsem pěšky kráčela za roh naší bytovky. Tam se tyčila ve své kráse budova s porodním a gynekologickým oddělením. Před dveřmi oddělení jsme zazvonili na zvonek. Po chvilce otevřela sestřička a zvala nás dál. Vstoupila jsem, tatínek již velmi ve stresu se posadil před ordinaci. Vešla jsem a už jsem začala cítit tlak v bříšku, kontrakce. Začal výslech potřebných informací, což mě docela rozladilo, jelikož už jsem chtěla rodit a připadalo mi to jako zbytečné zdržování. Ani tatínek neměl moc trpělivosti, po dvou minutách klepal na dveře ordinace. Poté se natáčely ozvy neboli tlukot srdíčka miminka. Další zdržování. Během natáčení už jsem cítila hodně velký tlak, tak mě převezli na sál. Tatínek v roušce a plášti byl pořád se mnou. Měla jsem koho kousat do ruky a tím pádem ušetřila za úhradu nemocničního vybavení. Konečně akce! Mohla jsem tlačit! Jednou, výdech, podruhé, výdech, potřetí a BYL venku!!!! Najednou mi leželo na prsou malé, teplé, heboučké stvoření. Myslela jsem na jen na to, jak je krásný. Jaký je to pro mě nový, krásný pocit absolutního štěstí a lásky, dříve nepoznaný. A hlavně jsem v duchu děkovala stvořiteli. Díky tatínku a Díky Bože za zdravé, krásné stvoření, syna Dominička.
Hodnocení: neuvedeno
