Téma: Jeden den s mým oblíbeným literárním hrdinou
Slohový útvar: Vypravování
Přidal(a): Tory612
Vypravování o fiktivním setkání s mou oblíbenou postavou
Ležel jsem ve své posteli a poslouchal déšť, který jako bubeník hrál svůj koncert na okenní parapet. Mé oči se začali klížit a já upadl do světa snů.
Objevil jsem se uprostřed pouště, sám, horké paprsky mě pálily. Cítil jsem ochromující sucho v puse a pot stékající po mém čele. Věděl jsem, že tady zůstat nemohu, a proto jsem se vydal na cestu. Každý krok byl vysilující a já se modlil jen za kapku vody. V dálce jsem něco zahlédl. Kapky potu mi stékaly přes oči a já se bezmyšlenkovitě rozběhl k místu.
K cíli jsem dorazil, však byla to jen zídka. V obličeji nešlo skrýt mé zklamání. Najednou se z druhé strany ozval hlas: ,,Také na něj čekáš?“ Hlas patřil muži s francouzským přízvukem. Obešel jsem zídku a uviděl ho. Nevypadal, že by zabloudil či umíral žízní. Pouze seděl a koukal do dáli.
,,Kdo jste a na koho čekáte?“ Řekl jsem zmateně a pomalu se sesunul vedle něho. S melancholickým úsměvem začal: ,,Tady jsem se s ním kdysi potkal, malým klukem se zlatými vlasy….Tady jsem poznal Malého prince.“
Byl to sám Antoine de Saint-Exupéry. Z ničeho nich zvedl ruku a ukázal na kopec. ,,Poušť je krásná, právě tím, že někde skrývá studnu… a ta, kterou hledáš je támhle.“ Ani chvilku jsem neváhal a rozběhl se. Opravdu tu byla. Hltal jsem vodu jako blázen. V tom mi došlo, opustil jsem ho. Rychle jsem se ohlédl, ale bylo pozdě.
Viděl jsem obrovského hada, tyčícího se nad mužem. Běžel jsem jako o život, chtěl ho zachránit. Najednou však jeho tělo bezvládně padlo k zemi a had zmizel pod zemí. Poslední, co si pamatuji, než jsem se probudil byl můj výkřik.
Hodnocení: 1 = výborně
