Anna Karenina – rozbor díla k maturitě (2)

rozbor-díla

 

  Kniha: Anna Karenina

  Autor: Lev Nikolajevič Tolstoj

  Přidal(a): Tomáš

 

 

Lev Nikolajevič Tolstoj: zařazení do doby, další díla, současníci

Ve světě (realismus):

  • Honoré de Balzac, Gustav Flaubert, Emil Zola, Guy de Maupassant, F. M. Dostojevskij, L. N. Tolstoj, A. P. Čechov, I. S. Puškin, I. A. Gončarov, Ch. Dickens, Ch. Brontëová, E. Brontëová, N.Hawthorne, H. Melville, M. Twain, H. Sienkiewicz, H. Ibsen

U nás:

  • 4. etapa NO (50. léta 19.stol) = realismus
  • K. H. Borovský: Král Lávra, Obrazy z Rus, Tyrolské elegie, Křest sv. Vladimíra
  • B. Němcová (Národní báchorky a pověsti, Obrazy z okolí Domažlic, Karla, Baruška, Dobrý člověk, Pan učitel, Divá Bára, V zámku a podzámčí, Babička, Chudí lidé, Pohorská vesnice)

 

Další díla autora 

  • Vojna a mír (4-dílný historický román, kt. na pozadí skutečných hist. událostí rozvíjí osudy více než 250 postav), román Vzkříšení, Sevastopolské povídky, první díla (autobiografická): Dětství, Chlapectví, Jinošství

 

Rozbor díla: Anna Karenina 

  • Rok vydání: 1878
  • Žánr: rozsáhlý psychologický román o komplikovaných lidských vztazích
  • Směr: ruský realismus

 

Charakteristika románu jako celku

  • 4 díly, 8 částí, kapitoly
  • 2 dějové linie: Anna Karenina a její milenec Vronský v kontrastu s životem statkáře Levina a jeho ženy Kitty (konfrontace života ve městě a na venkově)
  • spousta úvah o hospodářství, politice, církvi
  • prolíná se několik podstatných témat: téma silné vášně a lásky (kt. bourá uznávané společenské normy), téma psychologické (detailní postav vnitřních stavů a pocitů) a téma morální (má vdaná žena právo opustit rodinu a jít za svou láskou?)


Charakteristika děje

  • Odehrává se v 2. pol. 19. století.

1. dějová linie

Anna žije ve spokojeném manželství se státním úředníkem, se kterým má syna. Na plese se potkává s okouzlujícím Vronským a zamilují se do sebe. Teprve s ním poznává opravdovou lásku. Anna je upřímné povahy a na veřejnosti se s Vronským netají svou vzájemnou náklonností. Anna kvůli lásce opouští rodinu a milovaného syna a Vronský se vzdává kariéry. Odjíždí spolu do Itálie, kde se jim brzy začne stýskat a vrátí se zpět do Ruska.

Narodí se jim dcera a zpočátku jsou šťastní. Stále více si však uvědomují, jak negativně na ně společnost nahlíží. Anna trpí svou pozicí „padlé a nemorální“ ženy a ze svého společenského ponížení obviňuje Vronského, který si však velmi dobře uvědomuje, jak moc se kvůli němu musela Anna obětovat. Jejich vztah začíná být ničen Anninou chorobnou žárlivostí, která nakonec společně s nespokojeností dovede Annu k sebevraždě. Pro Vronského po její smrti život ztrácí smysl.

 

2. dějová linie

Kitty odmítá Levinovu nabídku k sňatku, protože má zájem o Vronského. Levin Kitty hluboce miluje. Její odmítnutí nese těžce a snaží se s ním vyrovnat intenzivní prací na venkově, kde žije. Kitty si uvědomí svou chybu. Když se po nějaké době společně potkávají na večeři, Kitty neváhá a souhlasí se svatbou.

Levin žije na venkově po boku milované ženy, a přesto není plně spokojený. Neustále ho tíží myšlenka smyslu života, který nakonec nalézá v božství. Ačkoli se původně považuje za nevěřícího, dobro, jenž do života vnáší víra, se stane pilířem jeho života a přináší mu štěstí.

 

Charakteristika hlavních postav

Anna Karenina

  • krásná, vášnivá, hledá upřímný a opravdový cit, proto pro lásku opouští rodinu, za což je společností odsouzena-          v závěru je přehnaně žárlivá a uvědomuje si svou pozici „padlé ženy“, kvůli nespokojenosti spáchá sebevraždu skokem pod vlakAlexej Vronský
  • přitažlivý, okouzlující, společenský důstojník
  • původně nestojí o rodinný život, názor mění po setkání a Annou. Chce po ní, aby se rozvedla a žila s ním v legitimním svazku.
  • ke konci je unavený žárlivostí Anny
  • po smrti Anny přenechává jejich dceru v rukou Annina manžela

Levin

  • introvertní, nesmělý, dává přednost venkovu před hlučnou Moskvou, nevyrovnaný, melancholický

Kitty

  • pohledná milá hodná
  • zprvu zamilovaná do Vronského, ten však jejich vztah vnímá pouze jako milou a nezávaznou náklonnost bez vážnějších úmyslů

  

Literární prostředky

  • srozumitelný jazyk
  • dějové, čtivé
  • cizojazyčné fráze
  • vnitřní monology postav

 

Charakteristika žánru

Román: prozaický epický žánr, který kromě hlavní dějové linie obsahuje množství jiných vedlejších příběhů. Vystupuje v něm mnoho postav, které mohou procházet vývojem. Varianty: milostný, psychologický, historický, dobrodružný, …


Úryvek z textu

Když vlak vjel do stanice, vystoupila Anna s hloučkem ostatních cestujících, a vyhýbajíc se jim jako malomocným, zůstala stát na nástupišti a usilovně vzpomínala, proč sem přijela a co chtěla udělat. Vše, co se jí dřív stálo možné, v té chvíli stěží chápala, zvlášť v hlučícím davu všech těch nestydatých lidí, kteří ji nenechávali na pokoji. Buď se k ní hnali nosiči, nabízející své služby, nebo tu chodili mladí muži, dupající po prknech nástupiště, hlasitě se bavili a prohlíželi si ji, anebo zas se jí nevyhnuli lidé, kteří šli proti ní. Vzpomněla si, že chtěla jet dál, nebude zde mít odpověď. Proto zastavila jednoho z nosičů a tázala se, zda tu není kočí s dopisem pro hraběte Vronského.
”Hrabě Vronskij? Před chvilinkou tu byl jejich kočár. Jeli naproti kněžně Sorokinové a slečně dceři. A jak vypadá ten kočí?”
Zatímco Anna mluvila s nosičem, červený, veselý kočí Michajla v parádním modrém kabátě s řetízkem, zřejmě pyšný, jak dobře všecko vyřídil, přistoupil k ní a podal jí psaní. Otevřela je a srdce se jí sevřelo, ještě než dočetla.
”Je mi velice líto, že mě dopis nezastihl. Vrátím se v deset hodin,” nedbalým písmem psal Vronskij.
Tak! To se dalo čekat! Anna se zlostně ušklíbla.
”Dobře, tedy jeď domů,” tiše pravila k Michajlovi. Mluvila tiše, poněvadž jí srdce tak prudce tlouklo, že nemohla dýchat. Ne, nedám se od tebe týrat, pomyslela si, ale hrozba neplatila jemu ani jí samé, nýbrž někomu neznámému, kdo jí působil muka. Vykročila po nástupišti ven ze stanice.
Dvě služky, které se procházely po nástupišti, se za ní ohlédly a uvažovaly nahlas o jejím oblečení: ”Pravé,” poznamenaly o krajkách, jež měla Anna na sobě. Mladí muži ji nenechávali na pokoji. Zase ji minuli, dívali se jí do obličeje a se smíchem něco nemožně pokřikovali. Přednosta stanice šel kolem ní a otázal se, zda pojede dále. Malý prodavač kvasu z ní oka nespustil. Bože, kam půjde? Šla po nástupišti dál a dále. Na konci nástupiště zůstala stát. Dámy a děti, které byly naproti obrýlenému pánovi a hlasitě se smály a hovořily, umlkly a prohlížely si ji, když došla k nim. Zrychlila krok a ustoupila k okraji nástupiště. Blížil se nákladní vlak. Nástupiště se otřáslo a Anně se zdálo, že zase jede.
A v tom si vzpomněla na člověka, kterého přejel vlak v den, kdy se poprvé setkala s Vronským, a najednou pochopila, co má dělat. Hbitým, svižným krokem sestoupila po schůdkách vedoucích od čerpadla ke kolejím a stoupla si těsně k vlaku, který jel kolem ní. Dívala se na spodek vozů, na šrouby, řetězy a vysoká litinová kola prvního vozu, zvolna se valícího, a snažila se odhadnout střed mezi předními a zadními koly i okamžik, kdy bude ten střed proti ní.
Tam! Hleděla do stínu vozu, na písek smíšený s mourem, kterým byly zaváty pražce. Tam právě uprostřed, a potrestá ho a zbaví se všech i sebe.
Chtěla se vrhnout pod první vůz, jehož střed se octl proti ní. Ale začala si sundávat z ruky červenou kabelku a to ji zdrželo, až už bylo pozdě, střed vozu ji minul. Musela čekat na další vůz. Zmocnil se jí pocit, jaký mívala, když se při koupání chystala vejít do vody, a udělala si křížek. Navyklý pohyb při znamení kříže vyvolal v její duši celý řetěz dětských i dívčích vzpomínek, temnota, která jí všecko zahalovala, náhle spadla a na okamžik před ní vyvstal život se všemi hřejivými minulými radostmi. Ale nespouštěla zrak z kol dalšího vozu, který se blížil. A přesně ve chvíli, kdy byl střed mezi koly proti ní, odhodila červenou kabelku, s hlavou vtaženou mezi ramena padla pod vůz na ruce a lehce, jako by chtěla hned zase vstát, poklekla. A v témž okamžiku se zhrozila, co dělá. Kde je? Co dělá? Proč? Chtěla se zvednout a uskočit zpět. Ale cosi obrovského a neúprosného ji udeřilo do hlavy a vleklo ji za záda. ”Panebože, odpusť mi všecko!” hlesla, když si uvědomila, že zápas je marný. Stařeček něco huhňal a pracoval s železem. A svíce, při níž četla knihu plnou nepokoje, klamu, bolesti a zla, ta svíce vzplanula jasnějším světlem než kdy jindy, ozářila jí vše, co předtím bylo obestřenou tmou, zaprskala, začala skomírat a zhasla navždy.

 

Citát z knihy

  • „Všechny šťastné rodiny jsou si podobné. Každá nešťastná rodina je nešťastná po svém.“





Další podobné materiály na webu: