Bylo nás pět – rozbor díla (3)

rozbor-díla

 

Kniha: Bylo nás pět

Autor: Karel Poláček

Přidal(a): Sarzah

 

Karel Poláček (1892)

  • Spisovatel, novinář, scénárista
  • Narozen v 2. polovině 19. století v Rychnově nad Kněžnou v rodině židovského obchodníka s koloniálním zbožím
  • Od 15 let žil v Praze, kde dokončoval studium na gymnáziu, po gymnáziu studoval práva na Karlově univerzitě, ale studie nevítaně zasáhla první světová válka – Poláček se do Prahy vrací až po ní.
  • Organizoval loutkové divadlo, pro které psal a řídil jej
  • Kvůli základním potřebám, jako kupříkladu uživit se, začíná místo právnických znalostí uplatňovat v žurnalistice svůj literární talent a ostré postřehy, psal do satirických časopisů nebojsa, v kterých se seznám s bratrem Karlem a Josefem Čapkovými
  • V novinářské činnosti přetrvává až do roku 1939 – činnost přerušena vpádem německých fašistů do země.
  • Byl Žid, proto byl 5. Července roku 1943 byl převezen do terezínského ghetta a 19. Října roku 1944 byl poslán transportem do koncentračního tábora Osvětim
  • Předpokládalo se, že zemřel v Osvětimi v plynové komoře, ale jedna svědkyně řekla, že Poláček přežil transport z Osvětimi do tábora Hindenburg, kde napsal divadelní hru – poté se účastnil pochodu z Hindenburgu do tábora Gleiwitz, zde neprošel selekcí a byl nacisty popraven
  • Zemřel 21. ledna 1945 – dříve se uvádělo 19. 10. 1944

Další díla:

  • Dům na předměstí – román
  • Židovské anekdoty – možno považovat za lidovou poezii
  • Muži v offsidu  – humoristická próza
  • Lidé před soudem – fejetony, sloupky, eseje
  • Vyprodáno – próza
  • Hostinec U kamenného stolu – humoristický románek

 

Literárně-historický kontext

OBDOBÍ

  • Demokratický proud literatury
  • Stoupenci demokratického řízení 1. Republiky
  • Měli blízko k politice
  • Autoři byli novináři – Lidové noviny

 

PŘEDSTAVITELÉ

 

Rozbor: Bylo nás pět (1946)

  • Kniha vydaná posmrtně
  • Literární druh: humoristická próza
  • Literární formy: román

 

ZNAKY DÍLA

  • Částečně autobiografické – Poláček ho psal těsně před smrtí (zemřel v koncentračním táboře) – je plný nevinného humoru a utajené melancholie, Poláček vzpomíná na své dětství
  • Humorné, problémy doby jsou v pozadí, protože malý kluk si je neuvědomuje

 

TÉMA

  • Život na malém městě, klučičí dobrodružství

 

KOMPOZICE

  • Kniha není rozdělena na kapitoly, je rozdělena na grafické úseky

 

JAZYK A STYL

  • Psáno ich – formou z pozice vypravěče Petra Bajzy
  • Přímá řeč
  • Hlavní postava se snaží používat spisovná slova (pročež, načež, jest, pravit), i když sám neví, kde by je měl použít, některá slova jsou zkomolená (milistrant místo ministrant, kládynet místo klarinet), mezi spisovnými slovy je Petrova přirozená řeč (děsně, zemák, mejdlíčko), špatný slovosled, syntaktické chyby; jazyk působí humorně
  • Jsou zde nespisovné výrazy, které používají v běžné řeči

 

DOBA A MÍSTODĚJE:

  • Doba děje: 19. – 20. století
  • Místo děje: maloměsto Rychnov pod Kněžnou, protektorát Čechy a Morava

 

POSTAVY:

  • HLAVNÍ POSTAVA:
    • Petr Bajza – vypravěč; malý kluk, veselý rošťák, snaží se mluvit spisovně, ale je to nepřirozené, pochází z rodiny obchodníka, rád čte, hraje z donucení na housle; sní o exotickém dobrodružství
  • DALŠÍ POSTAVY:
    • 4 kamarádi Petra Bajzy:
      • Antonín Bejval – spolužák a nejlepší kamarád Petra, „vynálezce“ , má různé bláznivé nápady, hodně si o sobě myslí, lakomý
      • Čeněk Jirsák – rošťák, trochu zbabělec, pochází z věřící rodiny – rád provádí hříchy a pak si je sepisuje ke zpovědi, jeho tatínek dělá čepice, ministruje, dolejzá za chlapci
      • Josef Zilvar – je nejchudší z nich, je z „chudobince“, jeho tatínek má dřevěnou nohu a žebrá
      • Eduard Kemlink syn úředníka z berního úřadu, velmi chytrý, psa Pajdu
  • VEDLEJŠÍ POSTAVY:
    • Otakárek Soumar chlapec z bohaté rodiny, má francouzskou vychovatelku, rád by se kamarádil s ostatními chlapci, ale vychovatelka mu to nedovolí
    • Alfons Kasalický syn ředitele cirkusu, chodí s Petrem do školy, když je cirkus ve městě, neumí násobilku ani základní věci ve škole, ale je nejlepší v tělocviku, umí dělat neuvěřitelné akrobatické věci
    • Eva Svobodováhodná, poslušná, neustále má strach, chce chodit na výpravy s kluky, ale pak se bojí, má ráda Petra, její rodiče mají cukrárnu
    • Pan Fajst starý pán, kterému kluci stále něco provádí, mravokárce – neustále kontroluje jestli chodí čistí, žaluje rodičům
    • Strýc a teta Vařenkovi (Emílie) lakomí, šetřiví, nesnáší rozhazovačnost
    • Láďa (Petrův bratr)nechce po otci převzít koloniál, má rád hudbu, snaží se chovat a vypadat jako dospělý, má rád svého bratra, domu jezdí jen na Vánoce
    • Mančinka – mladší sestřička ( batole) Péti Bajzy
    • Kristýna (služka u Bajzů)hodná, pracovitá, veselá, pochází z Rampuše -> Petr jí říká Rampepurda provádí si s Petrem naschvály

 

STRUČNÝ DĚJ:

  • Dílo nemá ústřední zápletku, skládá se z volně zařazených epizod, jako jsou válka s Dražáky, Ješiňáky a Habrováky, tragické koupání v rybníku, vybírání vosího hnízda, žebrání, návštěvy biografu, příjezd cirkusu…
  • Nejdelší epizodou je, jak Petr Bajza onemocnění a ve svých snech bloudí po zemi až do Indie se svými kamarády

 

PODROBNÝ OBSAH DÍLA:

Petrovi rodiče vlastní obchod. Petr má malou sestřičku Mančinku a staršího bratra, který už s nimi nebydlí, ale pracuje na německých hranicích. Petr se pořád z legrace pere se služkou Kristýnou, které říká Rampepurda. Dělají si naschvály – například Petr jí dá do kufru mrtvou myš, aby se ulekla. Ale potom dostane vynadáno a brečí. Petr a jeho čtyři kamarádi prožívají různá klukovská dobrodružství. Ve městě je biograf, kam kluci rádi chodí. Lezou tam tajně, aby nemuseli platit. Kluci si také chtějí ochočit vosy, ale to se jim nepodaří. Kluci čtou dobrodružné knížky a chtěli by cestovat – plánují si cestu do cizí země, ale samozřejmě ji neuskuteční. Chodí se koupat k rybníku, Zilvar zachrání tonoucího chlapce Vénu. Kluci se perou s nepřátelskými Ješiňáky a Habrováky. Dělají si legraci z pana Fajsta, který věčně pomlouvá mládež, která ho nezdraví. Petr byl také několikrát navštívit Otakárka, který chce kamarády, ale nemá je. Petr slíbil mamince, že bude paní Soumarové říkat „rukulíbám“, aby ukázal svoje dobré vychování, ale styděl se a neřekl to. Soumarovi jsou bohatí a mají krásný dům. Petr si od Otakárka půjčuje knížky. Otakárkova vychovatelka ale Petra kritizovala a bála se, že od něj Otakárek chytí špatné mravy.

Příbuzní Vařekovi jdou občas Bajzovi navštívit. Bajzovi před nimi skrývají, že mají k obědu husu, protože by je za to Vařekovi kritizovali, že mají maso. Paní Bajzová tvrdí Emě Vařekové, že mají brambory, ale nakonec Ema zjistí, že mají husu, a Vařekovi se velice urazí. Celá rodina se tomu směje.
Když do města přijede cirkus, Petřík touží vidět cizokrajná zvířata, proto je velmi hodný, pozorný, poslušný, nápomocný a vzorný, až to rodičům připadá podezřelé a myslí si, že onemocněl. Učí se, hraje na housle, nechodí ven s kluky, hlídá Mančinku a nepere se s Rampepurdou. Když byl ve městě cirkus, jeden chlapec z cirkusu, Alfons Kasalický, s nimi chodí do školy. Kluci jsou hrdí, že s ním mohou kamarádit. Petřík nakonec přesvědčí rodiče, aby všichni šli jednou do cirkusu. V cirkuse byl i Zilvar z chudobince, který u cirkusu pracoval, a proto měl dovoleno ho navštívit. Petr a statní kluci chtěli v cirkuse taky vypomáhat, proto nosili zvířatům vodu. Přišel za nimi i Otakárek a taky jim pomáhal. Ale přišla jeho vychovatelka a udělala hysterickou scénu, že Otakárek je z bohaté rodiny a nebude dělat takovouhle práci. Ředitel cirkusu vyhodil ostatní chlapce.
Petr onemocněl spálou. Zdály se mu dobrodružné sny, kterým uvěřil. Ve snu mu tatínek koupil slona indického Jumba, který uměl mluvit. Slon by obdivován celým městem a přál si červenou čepici protkanou zlatem s bambulkami. Tatínek Petrovi slíbil, že mu čepici zaplatí. S kluky se na Jumbovi vypravili do Indie. Navštívili krejčího, který pocházel z Čech, a seznámili se s maharádžou a princeznou. Zilvar se oženil s princeznou a kluci se na svatbě poprali. Když se vyléčil, po nějakém čase mu došlo, že se mu celé to dobrodružství jenom zdálo.

 

INSPIRACE DÍLEM

  • Roku 1994 byl román zfilmován

 

CITÁT Z KNIHY:

Načež jsem napsal na jednu krabici Hostinec U Havrana a před tou krabicí jsme si sedli na bobek, jako že sedíme v hospodě a mluvíme řeči. A Čeněk Jirsák smutně pravil: „Škoda, že jsem po sv. zpovědi. Kdybych nebyl po sv. zpovědi, tak bych taky jako bych seděl v hospodě, jako bych pil pivo a dělal bych obyvatele. Ale protože jsem po sv. zpovědi, tak nesmím, abych nezhřešil slovem nebo skutkem.“

error: Stahujte 15 000 materiálů v rámci našeho členství nebo v online kurzech.