Cesta do vesmíru – dynamický popis

Proč nejde kopírovat? 💾 Stáhnout materiálVIP členstvíNahlásit chybu/nízkou kvalitu

sloh

 

Téma: Výprava do vesmíru

Slohový útvar: popis cesty, dynamický popis

Přidal(a): Eliška

 

 

Cesta do vesmíru

Vesmír, místo, kam se moc lidí za celý svůj život nepodívá, pro takovou cestu je potřeba mít náležité znalosti, dovednosti a hlavně taky loď. Ne takovou tu lodičku, která se pouští na vánoce, ani tu, na které plul kapitán Jack v Karibiku, chce to vesmírnou loď, to se rozumí. A přesně to my máme. Máme znalosti, dovednosti a hlavně loď. A na tu loď zrovna nasedáme, je to nejrychlejší možný typ lodi, nový VesmírnusLoďus200, tento geniální vynález dokáže vyletět z oběžné dráhy planety Země, obletět Měsíc a vrátit se kolem Slunce a to všechno za pouhý jeden den a deset vteřin k tomu.

Náš typ lodi je extrémně pohodlný a tichý, tudíž se jen trochu otřese, když stoupá světelnou rychlostí vzhůru skrz nebesa a lehce se nakloní na pravou stranu, když vylétá nad Austrálií, to víte, tam zrovna vane vítr z leva. Normální člověk by si toho možná ani nevšiml, popíjel by si rozpustné kafe v kosmickém křesle a četl by si marťanské noviny, ovšem normální člověk nemá náležité znalosti, jako my. Cítím se, jako kdybychom projížděli jakousi bránou do rozkvetlé zahrady, když míjíme ozonovou vrstvu a proplouváme skrz ní, jako kdyby to byl nějaký tobogán. Atmosféra nás obalí, chvilku drží a nakonec pustí a my nevidíme chvilku nic jiného, než tmu. Černočernou tmu s lehkým zábleskem modré barvy, která se odráží od Země a míří přímo k nám do očí. Motor trochu chrčí, nebojte, neznamená to poruchu ani havárii, naše loď teď musí jenom vydat velkou námahu na to, aby opustila gravitační pole Země, která nás od sebe ne a ne pustit. Jako bychom byli imigranti, kteří se snaží opustit svůj stát. Ale neboj se, drahá Země, my se vrátíme.

První zastávka je jistojistě Měsíc, přeci bychom si na naší plavbě vesmírem nemohli odpustit pozdravit naši věrnou družici. Je o něco menší než Země, skoro máme pocit, že bychom ji mohli vzít do dlaně a schovat do kapsy, abychom si její šedivou barvu a značné hrbolky mohli osahat ze všech stran. Při prolétání kolem odvrácené strany zahlédneme mimozemšťany, kteří staví palác pro jejich vládce Marťánka prvního. Od minula moc nepokročili, stále ještě nemají hotovou střechu. Mávneme jim na pozdrav a pokračujeme dál, nemají čas se s námi vybavovat a hlavně by nám ani nerozuměli, mluví totiž německy.

Ve vesmíru je dnes klid, jak se zdá. Nikde žádné vesmírné kolony, bouračky vesmírných talířů a semafory jsou stále častěji zelené, chodci totiž moc nechtějí přecházet vesmírné přechody. Je to podivuhodné, asi to bude tím, že je dnes neděle. Když nemusíme řešit vesmírné honičky s vesmírnou policií, máme více času na to se kochat vesmírnou krajinou. Je to nádhera, černá široká silnice s mnoha odbočkami, místo kopců nespočítatelné chomáče galaxií a ty hvězdy, ach, ty hvězdy. Hvězdy jsou to nejkrásnější, co můžeme spatřit, mají různé tvary a vzory, dokonce jsme zahlídli jednu, která měla gepardí vzor a na pravé straně malinké puntíky. Září a září a nechávají se obdivovat, do doby, kdy jsou ze své krásy vyčerpané a zářit přestanou, to je ten moment, kdy odcházejí do vesmírného domova pro důchodce, kde si v klidu dožijí svůj zářivý život. Sem tam nám přes cestu přeběhne černá díra, proto vždy zpomalíme nebo dokonce zařadíme zpátečku a kousek si couvneme. Ale žádné velké problémy se naštěstí neodehrávají, vítr vane příznivě, sem tam nás odfoukne k některé z milionu planet, ale my máme náležité znalosti a dovednosti, takže nás nic nevyvede z míry.

Už se blížíme ke Slunci, musíme si nandat sluneční brýle a namazat se opalovacím krémem. Je to skvělá příležitost na to chytnout do hněda takhle v zimě, to nám bude každý závidět a budou se vyptávat, kde že na Zemi žhne Slunce tak moc, abychom byli takto opálení. Kdepak na Zemi, přímo na samotném Slunci, tam Slunce nikdy nezapadá a vy se tak můžete vyhřívat celé dny i noci. Dnes je ovšem Slunce nějak moc nažhavené, hned při příletu na nás vyprskne kusy lávy a naštvaně chrčí. Pochopíme z toho, že asi nemá náladu na pozemšťany a tak prudce odbočíme do leva a nakonec se otočíme o třistašedesát stupňů a přidáme na rychlosti, přeci nechceme dostat úpal, máme o rozzuřených Sluncích náležité znalosti. Loď nabere rychlost, celý obraz se rozostří a z bočního okénka vidíme pouze šmouhy rychle se mihotající, až nakonec před sebou uvidíme přibližující se Zemi, která se k nám otočila zády, zatímco jsme se vybavovali se Sluncem, tyhle dvě kosmická tělesa měla nejspíš další vesmírný spor mezi sebou a nyní obě trucují.

Při vstupu do zemské atmosféry nás vítá noční obloha. V dáli můžeme vidět hvězdu s gepardím vzorem, jak poklidně oddechuje, ale ani ve spánku nepřestává zářit. Je ticho a klid, na Zemi všichni již dávno usnuli a o takové vesmírné výpravě se jim může jenom zdát, nemají totiž náležité znalosti ani dovednosti. A už vůbec ne tu vesmírnou loď, která právě přistává na přistávací ploše na letišti. Lehce se nám zamotá hlava, když loď klesne a zavadí turbínou o silnici z asfaltu. Někdo říká, že zažívá pocit na zvracení, když se přistává, je to nejhorší část výpravy, ale my pociťujeme pouze lehký třes v žaludku, jako by byl ještě tam nahoře ve vesmíru a jen tak si tam lítal a vznášel se a tancoval na vesmírné louce. Tohle byla ta nejrychlejší výprava do vesmíru, ale stála za to. A ne nadarmo se říká, že všude dobře, doma nejlíp. A přesně tak to je. Země je náš domov a my máme tu čest z ní každý večer pozorovat krátery na Mesíci a když se dobře zaposloucháme, možná uslyšíme i chrčení náladového Slunce. A tady je rada pro vás: příště, až se budete v noci dívat na nebe, a uvidíte tam padající hvězdu gepardového vzoru, přejte si náležité znalosti, dovednosti a vesmírnou loď. Tento zážitek je totiž opravdu nezapomenutelný.

 

Hodnocení: 1 = výborně