Jméno práce: Člověk miluje jen to, co úplně nevlastní
Slohový útvar: Úvaha
Přidal(a): Němcová
Člověk miluje jen to, co úplně nevlastní
Člověk miluje jen to, co úplně nevlastní. A navíc v mnoha případech ani nepozná, že miluje, dokud objekt své lásky neztratí. To je vlastně základní zápletka nejen mnoha románů a filmů, ale také skutečného života.
Jsme zvyklí na pocit, že někoho, nebo něco máme denně kolem sebe. Považujeme to za samozřejmost a nejsme schopni vychutnat si výjimečnost tohoto pocitu. Obvykle usilujeme o to, mít něco dalšího – nebo někoho dalšího. Je tady přece možnost, že nám to přinese lepší zážitek a naplní nás to novými a krásnějšími pocity. Opouštíme dříve milované, protože za obzorem vidíme něco lákavějšího. Ale to, o co jsme tak usilovali, většinou nesplní naše očekávání. V životě, ve filmu i v románu se pak hlavní hrdinové ocitnou na křižovatce. Někdy po katarzi dostanou šanci vrátit se k tomu, co ztratili. Někdy se musí smířit se situací, sklopit hlavu a vzít zavděk špatnou napodobeninou toho, co kdysi měli. Málokdy osud těm šťastnějším hlavním hrdinům rozdá nové karty a přihraje jim nové a lepší možnosti.
Jsou lidé, kteří chtějí s láskou i vlastnit, aby měli kontrolu nad svou situací. Ale vlastnictví věcí je pomíjivé. Věci mohou být ukradeny, zmizí s velkou vodou, při požáru nebo jen tak stářím. A vlastnit jinou bytost? To nelze vůbec. Vlastnit člověka totiž neznamená mít jistotu..
Jak tedy naložit s lidskou touhou vlastnit a milovat? Asi bychom měli prožít život s pokorou a vážit si toho, co v dané pomíjivé chvíli máme. Měli bychom dávat svobodu věcem i lidem kolem sebe. Neztratit se v touze vlastnit. A mít na paměti, že přitažlivé je pouze to, co je svobodné.
Hodnocení: 1 = výborně
