Jméno: Dělení lyriky podle tématu
Zařazení: Literární pojem
Přidal(a): David Hampl
Z hlediska literární teorie rozlišujeme tři základní literární druhy neboli tři základní způsoby existence literárního díla, lyriku, epiku a drama. Jejich odlišení vychází především z hlediska obsahového.
Lyrika a její základní znaky
Lyrika je literární druh, který nemá děj, neboť slouží k vyjádření pocitů, nálady, citových i duševních stavů. Vyjadřuje myšlenky, nálady, pocity autora nebo lyrického subjektu, jinými slovy též lyrického hrdiny. Tyto projevy a pocity jsou často obtížně zachytitelné a sdělitelné, a proto se v lyrických dílech objevuje velmi svébytný jazyk. Tento jazyk nejčastěji spočívá v pravidelném a rytmickém organizování řeči prostřednictvím veršů, slok a rytmu. Verše mohou, ale nemusejí, být zakončeny zvukovou shodou na konci verše neboli rýmem. I z tohoto důvodu je nejčastějším způsobem vyjádření lyriky poezie. Lyrika vznikla již ve starověkém Řecku a v počátcích byla hojně spojována s hudbou, lyrické verše byly doprovázeny hrou na lyru, odtud pochází také název lyrika. I když je základním znakem lyriky nedějovost, mohou se v ní za určitých okolností někdy náznaky děje objevit.
Dělení lyriky podle tématu
Podle toho, co lyrikou vyjadřujeme, ji můžeme rozdělit na několik druhů.
1) osobní lyrika (lyrika intimní, milostná, rodinná)
Lyrika, která odhaluje básníkovou nitro a která se dále může blíže charakterizovat jako lyrika intimní, milostná či rodinná. Typickými autory osobní lyriky byli například antičtí básníci Vergilius či Ovidius, ve středověku byla milostná lyrika velmi důležitou součástí života u dvora, ale zabývali se jí i různí potulní umělci, jako byli trubadúři. Velký rozkvět intimní lyriky s sebou přinesla také renesance se svým novým literárním žánrem, kterým byl sonet.
2) přírodní lyrika
Druh lyriky, který se často inspiruje přírodou, jejími krásami a proměnami v průběhu roku. Přírodní lyriku v kombinaci s lyrikou osobní můžeme často najít v básních z doby romantismu, v české literatuře také v tvorbě májovců, například u Jana Nerudy či Vítězslava Hálka.
3) společenská lyrika (lyrika vlastenecká, náboženská, politická, sociální)
Druh lyriky, který je inspirovaný určitými společenskými situacemi a problémy, ke kterým se často vyjadřuje. Společenskou lyriku můžeme dále členit na lyriku vlasteneckou, náboženskou, sociální či politickou. Ve středověku a také v době baroka byly typickým příkladem náboženské lyriky nejrůznější duchovní písně, žalmy či chorály. Vlastenecká lyrika se velmi silně projevila v době první i druhé světové války, kdy ji básníci používali jako určitou motivaci pro národ v těžké době, velmi uznávaná jsou v tomto směru například básnická díla našeho jediného nositele Nobelovy ceny za literaturu Jaroslava Seiferta.
4) reflexivní neboli meditativní lyrika
Lyrika, která má blízko k filozofii, najdeme v ní především otázky ohledně smyslu lidského života, smrti či hodnotách v lidském životě. Reflexivní a meditativní lyrika se často objevuje u autorů devatenáctého století v souvislosti se sklonkem jejich života, kdy bilancují a vzpomínají. Zároveň je ale i osobitým typem současné poezie.
