Kniha: Bible (Evangelium podle Lukáše)
Autor: Mnoho autorů
Přidal(a): Anton Kostřel
Evangelista Lukáš
Evangelium podle Lukáše je podle staré křesťanské tradice připisováno Lukášovi, společníkovi apoštola Pavla. Samotný text však jméno autora neuvádí. Současná biblistika proto obvykle mluví o anonymním vzdělaném autorovi, který vytvořil také Skutky apoštolů. Obě knihy tvoří dvoudílné dílo označované jako Lukáš–Skutky a jsou věnovány adresátovi jménem Theofilos.
Autorství a záměr
- Prolog evangelia výslovně říká, že autor čerpal ze starších vyprávění a svědectví a snažil se je uspořádat do souvislého podání.
- Tradiční označení „Lukáš“ se v křesťanství používá od starověku, ale nelze je chápat stejně jako moderně doložené autorství knihy.
- Autor píše kultivovanou řečtinou a dobře zná řeckou podobu starozákonních textů.
Literárně-historický kontext
Evangelium podle Lukáše vzniklo pravděpodobně kolem let 80–90 n. l., tedy několik desetiletí po Ježíšově smrti a po zničení Jeruzalémského chrámu roku 70. Je třetím z kanonických evangelií Nového zákona a společně s Matoušovým a Markovým evangeliem patří mezi synoptická evangelia, protože jejich děj, pořadí událostí i mnohé formulace lze vzájemně srovnávat.
- Autor pravděpodobně znal Markovo evangelium a využíval také další písemné i ústní tradice.
- Text vznikal v prostředí raného křesťanství, které se šířilo mimo původní židovské prostředí do řecky mluvícího Středomoří.
- Výrazným rysem Lukášova podání je zájem o chudé, nemocné, ženy, cizince a další lidi stojící na okraji společnosti.
- Na evangelium bezprostředně navazují Skutky apoštolů, které sledují vznik a šíření prvních křesťanských obcí.
Rozbor díla: Evangelium podle Lukáše
Základní charakteristika
- Literární druh: převážně epické vyprávění v próze.
- Žánr: evangelium – starověké náboženské vyprávění o Ježíšově působení, smrti a vzkříšení.
- Jazyk: koiné, tedy obecná řečtina helénistické a římské doby.
- Kompozice: narození a dětství, veřejné působení v Galileji, cesta do Jeruzaléma, pašijový příběh a závěr se vzkříšením.
Obsah a motivy
Evangelium začíná příběhy narození Jana Křtitele a Ježíše. Následuje Ježíšovo veřejné působení, kázání, uzdravování a setkávání s lidmi různých sociálních vrstev. Významnou část tvoří cesta do Jeruzaléma, během níž zaznívají podobenství a poučení. K nejznámějším textům typickým právě pro Lukášovo evangelium patří podobenství o milosrdném Samaritánovi a o marnotratném synu. Závěr zachycuje poslední večeři, zatčení, soud, ukřižování a zprávy o vzkříšení.
Jazyk a význam
- Vyprávění kombinuje souvislou naraci, přímou řeč, podobenství, modlitby a hymnické pasáže.
- Častým motivem je milosrdenství, odpuštění a obrácení člověka.
- Důležitá je myšlenka univerzálnosti Ježíšova poselství: není určeno pouze jedné společenské nebo etnické skupině.
- Jako součást Bible mělo Lukášovo evangelium zásadní vliv na evropskou literaturu, výtvarné umění, hudbu i ustálené kulturní symboly.
Pro literární čtení je důležité také to, že Lukáš opakovaně pracuje s cestou, hostinou, setkáním a převrácením společenských rolí. Postavy, které jsou zpočátku přehlížené nebo považované za méně významné, často získávají v příběhu klíčové místo. Tím se propojuje kompozice jednotlivých epizod s etickým poselstvím celého evangelia. Významné jsou také motivy radosti, modlitby a působení Ducha svatého, které se v různých částech knihy pravidelně vracejí.
