Jméno práce: Divadelní hra Maryša bratří Mrštíků
Slohový útvar: Recenze
Přidal(a): Barča
Divadelní hru Maryša spisovatelů bratří Mrštíků jsem shlédl ze záznamu zlínského divadla. Hra trvá cca 2 hodiny. Děj tragické hry je umístěn na moravský venkov a jedná se především o kritiku tehdejších mezilidských vztahů. O sňatku mezi mužem a ženou rozhodovali rodiče na základě majetku budoucích manželů. O pocity nebo snad lásku mladých lidí zde vůbec nešlo. Jenže mladá Maryša Lízalová se zamiluje do Francka. Ten je však chudý, podle otce Maryši „žebrota“, a není ničím pro dceru bohatého sedláka. Otec Lízal brání Franckovi ve shledání s Maryšou, a zároveň pro ni naplánuje sňatek s bohatým mlynářem Vávrou. Vdovec se třemi dětmi není vysněnou partií pro mladou Maryšu. O to více, když svou zesnulou ženu bil. Situace se pro zamilovaný mladý pár komplikuje i proto, že Francek je odveden na vojnu. Maryša se sice brání dohodnutému sňatku, ale protože nemá mezi svými nejbližšími nikoho, o koho by se mohla opřít ve svém boji, podlehne nátlaku a mlynáře Vávru si vezme. Jediný, kdo dokáže s Maryšou soucítit, ale nedokáže ji pomoci, je její babička. Pak už děj spěje k tragédii. Život v manželství je pro Maryšu hrozný, mlynář Vávra se projevuje jako bezcitný surovec. I její otec pochopí, že své dceři ublížil a prosí ji, aby se vrátila domů. Maryša je však zlomená, odmítá otcovu lítost a je rozhodnuta zůstat se svým neštěstím u manžela. Přesto, že nechce se svým milovaným Franckem uprchnout do Brna, je pro Maryšu poslední kapkou moment, kdy chce mlynář Vávra Francka zastřelit. V tu chvíli se objeví celá tragičnost příběhu hry a Maryša svého muže otráví.
Jednoznačně vyzdvihuji, že se režisér držel klasického schématu díla. Když uvedenou hru porovnám s moderním nastudováním režiséra Jana Mikuláška, které bylo uváděno v Národním divadle v roce 2017, tak její novodobé zpracování a použité prvky (kelímky, nábojnice) se mi jednoznačně jeví jako rušivé a matoucí.
Dále musím podtrhnout, že hra využívá atmosféry moravského venkova díky použitému nářečí. Dialogy mezi herci působí autenticky a celá hra tak vyznívá přirozeným způsobem. Vzhledem k tomu, že se jednalo o adaptaci divadelní hry, vyzdvihuji i její předané poselství – „Láska a vzájemná úcta dvou lidí je více než plný statek peněz“. Co se týká výrazových prostředků domnívám se, že herci nepřehrávají své role, jejich mimika i gesta působí adekvátně. Například Maryša, ztvárněná výbornou Petrou Hřebíčkovou, na začátku vyjadřuje veselé děvče plné energie, pak únavu z neustálého nucení do sňatku a nakonec úplný zmar. I poslední výstup mlynáře Vávry je třešničkou na závěr, kdy smířlivě hovoří ke své ženě a končí monolog větou: „na hromech líháme, na hromech vstáváme, musí to bét Maryšo?!“
Co bych divadelní hře vytkl je dle mého názoru nevyvážená délka hry. Děj hry je do doby svatby Maryši s mlynářem Vávrou velmi dlouhý, sleduje podrobně všechny niterné pocity Maryši. Od její svatby jde však vše v již rychlém sledu. V hospodě se mimoděk dozvídáme, že Maryša, která dříve byla děvče krev a mléko, vypadá unaveně a vyzáble, a mlynář Vávra jí bije. I vztah otce s dcerou po svatbě je vykreslen pouhou krátkou návštěvou otce u Maryši. I přes tento fakt, patří Maryša mezi díla, která určitě stojí za zhlédnutí, nicméně bych doporučil klasické zpracování před moderním modernou.
Hodnocení: 1/2 = výborně/chvalitebně
