Kniha: Dva kohouti
Autor: Hans Christian Andersen
Přidal(a): Jana Plecháčová
Hans Christian Andersen (1805 – 1875)
- Literární hrdina z Dánska, nejvýznamnějších světový autor pohádek
- Literární historici bádali nad jeho sexuální orientací a dospěli k nejasnému závěru – mohl být bisexuál i homosexuál, někdy se uvádí, že asexuál
- Nulové sebevědomí kvůli chudým poměrům
- Plachý a nesmělý, nicméně velmi ctižádostivý
- Někteří historici se domnívají, že byl zamilovaný do Karla Maria Kertbeny, což byl spisovatel, se kterým se setkal v Ženevě, nebo do Carla Alexandra, sasko-výmarského vévody
- První dílo 1822, závěrečné čtyři pohádky – rok 1872
- První kniha se jmenovala Duch v Palnatokově hrobě, ze začátku nebyl příliš úspěšný
- V přístavu v Kodani je na jeho počest postavená socha jménem Malá mořská víla
Díla:
- Pohádky:
- Cínový vojáček
- Císařovy nové šaty
- Čarovná truhlice
- Křesadlo
- Malá mořská víla
- Děvčátko se sirkami
Rozbor: Dva kohouti
- Literární žánr: pohádka – nejspíš lidové tvorby, o dvou kohoutech, jednom živém a druhém neživém
- Literární druh: epika
- Námět: zvířata, líbivost, přírodní jevy, příroda
Okolnosti vzniku díla:
- V roce 1833 se vydal na cesty po Evropě – Paříž, Řím, Neapol, Vídeň. Poté vydal první sbírku pohádek. V té napsal jak pohádky, které znal z dětství, tak přidal i svou vlastní tvorbu. Podle historiků se i v pohádkách objevuje jeho utrpení z odlišnosti.
Motivy:
- Čistě pohádkové, hlavními hrdiny jsou vyloženě zvířata, jediná se z toho vymyká okurka.
Kompozice:
- Od začátku do konce je pohádka psaná chronologicky.
Jazyk:
- Klasická i moderní forma.
Jazykové prostředky:
- pohádkové symboly
- v některých verzích je uvedená přímá řeč
- euforie – když okurka sní o tom, že ji sezobe kohout
- pýcha – kohout si myslí, že začne snášet vejce
- strach – když kohouta, slepici a kuřata stihne velká bouřka
Hlavní postavy:
- Kohout – je pyšný a po bouřce si myslí, že bude snášet vejce, protože v něm prý sídlí bazilišek.
- Slepice a kuřata – slepice má svoje kuřata a je na kohouta velmi hrdá.
- Kohout – korouhvička – stojí na střeše, nikdy se nijak neprojevoval, ale jednou má dost kohoutova vychloubání a tak schválně spadne, skoro ho zabije, ale naštěstí ho mine.
- Okurka – sní o tom, že ji kohout sní, že to by pro ni byla blaženost.
- Tažní ptáci – zastavili se na střeše u kohouta korouhvičky a vyprávěli si o cestách do cizích zemí. Korouhvičku to hodně obtěžuje, považuje je za nudné hlupáky.
- Ostatní slepice – říkaly, že pád kohouta korouhvičky byl vypočítaný.
Časoprostor:
- Čas: není určen
- Místo: Dvůr
Obsah:
- Na domě stojí kohout jako korouhvička, nijak se neprojevuje.
- Živý kohout je pyšný sám na sebe, dokonce si myslí, že začne snášet vejce.
- Okurka v zahradě touží po tom, aby jí kohout celou sezobal, pro ni že by to byla slast.
Děj díla:
Byli dva kohouti, jeden živý a druhý na střeše jako korouhvička a oba velmi domýšlivý. Kohout korouhvička považoval například ostatní zvířata za otravné, nudné a hloupé. Jednoho večera se strhla bouřka a kohout spolu se slepicí a kuřaty hledali úkryt. Když bylo po bouři, kohout si vyšel do zahrady a tam začal zobat do okurky, pro kterou to měla být největší slast, jelikož si přála, aby jí snědl kohout. Kohout se začal vychloubat, že začne snášet vejce, ovšem na to se nemohl dívat zase pyšný kohout korouhvička a spadl těsně vedle kohouta. Ostatní slepice si šuškaly, že to bylo vypočítané.
Inspirace daným literárním dílem a přijetí díla:
- Vliv na dané dílo: Inspirace přišla z dětství, ale jen u některých pohádek. Většina byla jeho vlastní tvorba.
- Inspirace dílem: Neexistují filmové, animované nebo audio verze.
Reakce na dílo:
- Uvádí se, že byla přeložena do více než 125 jazyků jako u všech pohádek autora, u nás je pohádka neznámá, nejsou doloženy kritiky.
