Jméno: František Xaver Šalda
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): David Hampl
Tento spisovatel působil také jako překladatel a novinář, známý byl ale také zejména jako kritik. V letech 1894 až 1908 přispíval do Ottova Slovníku naučného – přidával do něj hesla pocházející z české, německé, francouzské i anglické literatury a také ze světového malířství.
Život
František Xaver Šalda se narodil 22. prosince 1867 v Liberci a zemřel 4. dubna 1937 ve věku 69 let v Praze. Dnes je pohřben na Hostivařském hřbitově. Pokřtěn byl pod jménem Franciscus Aloiysius Šalda. Jeho otec František Šalda byl poštovní oficiál. Jeho matka se jmenovala Marie, rozená Klinerová. Kvůli otcově práci se rodina brzy musela přestěhovat z Liberce do Čáslavi.
V Čáslavě chodil František do školy a od roku 1878 začal studovat Akademické gymnázium v Praze. Bydlel zde u svého staršího bratra na Malé Straně. Po gymnáziu se rozhodl se studiem pokračovat – rozhodl se pro právnickou fakultu, ale studia nedokončil. Práva zřejmě nebyla jeho oborem, kdežto umění a literatura ano. V roce 1906 se mu podařilo dokončit filozofickou fakultu, odkud si odnesl doktorát z umělecko-historické problematiky.
Od roku 1919 začal pracovat jako profesor na Univerzitě Karlově – konkrétně na Filozofické fakultě, obor románská literatura.
Od osmdesátých let devatenáctého století jej postihla nervová choroba zvaná mielitis traversa. Jedná se o poměrně vzácnou neurotickou chorobu, u které dochází k zápalu míchy. Někdy se může dokonce rozprostřít po celé délce míchy. Charakteristická je pro tuto nemoc slabost a necitlivost končetin, deficit v pocitu citlivosti a omezené motorické schopnosti. Příčina onemocnění není dodnes známá. Toto onemocnění je velice bolestivé a způsobilo, že František Xaver Šalda částečně ochrnul. Ačkoli prožil milostný vztah s Růženou Svobodovou, zemřel sám, svobodný a bezdětný.
Dílo
Analysa
Tato povídka vycházela v roce 1891 v brněnském časopise Vesna. Hlavní postavou je Janus Schlaag. Ten si utvoří vztah s Evou. To, co je v povídce důležité je ale zaměření na vnitřní svět hlavního hrdiny. Hrdina sám zkoumá svou emocionalitu. Tuto povídku napadnul Jan Herben v časopise Čas a způsobil tak začátek zajímavé polemiky mezi Časem a Literárními listy.
Boje o zítřek
Kniha Boje o zítřek pochází z roku 1905 a zahrnuje autorovy názory na literární kritiku. Literární kritika má podle něj inspirovat literární tvorbu, proto by měla používat novou tvarovou řeč. Vyjadřuje v ní také nároky, které musí kritik splňovat – například, že musí mít osobní prožitek k umění, musí být vnímavý a samotnou kritiku musí považovat za jakýsi druh umění.
Duše a dílo
Tato kniha z roku 1913 se zabývá problematikou romantismu v poezii. Autor v ní kritizuje různé drobnější práce z oboru literatury, filozofie, estetiky, etiky i výtvarného umění. Oceňuje takové umělce, jako je Božena Němcová nebo Karel Hynek Mácha.
Básnická osobnost Dantova
Jedná se o řeč, která byla 25. října 1921 pronesena ve velké aule v Karolinu. Autor v ní vzpomíná na Danta – v tom čase to bylo 600 let od smrti tohoto významného autora.
Dítě
Tato satirická komedie pochází z roku 1923. Autor v ní poměrně ostře kritizuje rozvracené měšťáctví. Hlavními postavami jsou členové průmyslnické rodiny, jejíž firma je ale již v úpadku. Panovačná matka se snaží ovládat svého syna i další členy rodiny. Proti této manipulaci nikdo nic nezmůže. Jejich služebná zjistí, že je těhotná. Paní domu se ji snaží donutit k potratu, služka se však rozhodne o své dítě bojovat. Je tak první osobou, která se dokáže této kruté ženě skutečně vzepřít. Její boj inspiruje i ostatní členy rodiny k opuštění starého života, aby si mohli najít místo nové.
Antonín Sova
Tato kniha byla vydána 26. února 1924 jako „dárek“ k šedesátým narozeninám básníka.
