František Xaver Šalda (1867 – 1937) byl český literární a umělecký kritik, novinář, překladatel a spisovatel, považovaný za zakladatele moderní české kritiky. Významně se podílel na formování české kultury na přelomu 19. a 20. století. V letech 1894 až 1908 přispíval do Ottova Slovníku naučného hesly z české, německé, francouzské i anglické literatury a světového malířství.
Život Františka Xavera Šaldy
- Narodil se 22. prosince 1867 v Liberci a pokřtěn byl jako Franciscus Aloiysius Šalda.
- Jeho otec František Šalda byl poštovní úředník, matka se jmenovala Marie, rozená Klinerová.
- Kvůli otcově práci se rodina brzy přestěhovala do Čáslavi, kde František chodil do školy.
- Od roku 1878 studoval na Akademickém gymnáziu v Praze, kde bydlel u svého staršího bratra na Malé Straně.
- Po gymnáziu nastoupil na právnickou fakultu, ale studium nedokončil, protože ho více přitahovalo umění a literatura.
- V roce 1906 úspěšně dokončil filozofickou fakultu a získal doktorát z umělecko-historické problematiky.
- Od roku 1919 působil jako profesor románské literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
- Od 80. let 19. století trpěl vzácnou a bolestivou nervovou chorobou mielitis traversa (zánět míchy), která způsobila jeho částečné ochrnutí.
- Přestože prožil významný milostný vztah se spisovatelkou Růženou Svobodovou, zemřel 4. dubna 1937 v Praze svobodný a bezdětný.
- Je pohřben na Hostivařském hřbitově v Praze.
Styl a přínos literární kritice
- Považoval literární kritiku za samostatný umělecký druh, který má být rovnocenný ostatním uměním.
- Tvrdil, že kritika má inspirovat literární tvorbu, a proto musí používat novou, osobitou a uměleckou řeč.
- Kladl vysoké nároky na osobnost kritika – musí mít hluboký osobní prožitek z umění, být vnímavý a citlivý.
- Jeho kritický styl byl esejistický, subjektivní a vášnivý, často polemický a nesmlouvavý.
- Zaměřoval se na hlubokou psychologickou analýzu díla a jeho autora, hledal spojení mezi životem a tvorbou.
- Odmítal povrchní a pouze popisnou kritiku, vždy usiloval o postižení hlubšího smyslu a hodnoty uměleckého díla.
- Svými postoji a nekompromisními soudy ovlivnil celou generaci českých umělců a intelektuálů.
Výběr z díla
Kritické a esejistické spisy
- Boje o zítřek (1905) – Klíčový soubor esejů, kde formuloval své názory na literární kritiku. Podle něj má kritika inspirovat tvorbu, používat novou řeč a být sama uměním. Definuje zde vysoké nároky na osobnost kritika, který musí mít k umění osobní prožitek.
- Duše a dílo (1913) – Kniha zabývající se problematikou romantismu v poezii. Kritizuje různé práce z literatury, filozofie a umění a vyzdvihuje umělce jako Boženu Němcovou nebo Karla Hynka Máchu.
- Antonín Sova (1924) – Monografie vydaná jako pocta k šedesátým narozeninám básníka Antonína Sovy.
- Analysa (1891) – Povídka vydaná v časopise Vesna. Hlavní postavou je Janus Schlaag, který si vytvoří vztah s Evou. Důraz je kladen na vnitřní svět hrdiny a zkoumání jeho emocionality. Povídka vyvolala polemiku mezi časopisy Čas a Literární listy.
- Dítě (1923) – Satirická komedie ostře kritizující rozvrácené měšťáctví. Členové průmyslnické rodiny v úpadku jsou ovládáni panovačnou matkou. Když jejich služebná otěhotní, matka ji nutí k potratu. Služka se jako první vzepře a rozhodne se o dítě bojovat, čímž inspiruje i ostatní členy rodiny k opuštění starého života.
Projevy
- Básnická osobnost Dantova (1921) – Slavnostní řeč pronesená ve velké aule Karolina u příležitosti 600. výročí úmrtí italského básníka Danta Alighieriho.
Onemocnění a jeho vliv na život
- Od osmdesátých let 19. století trpěl vzácnou nervovou chorobou mielitis traversa, která se projevuje zánětem míchy.
- Nemoc mu způsobovala velké bolesti, slabost, necitlivost končetin a omezené motorické schopnosti, což vedlo k částečnému ochrnutí.
- Přes své vážné zdravotní problémy zůstal neúnavným a plodným autorem a kritikem až do konce života, ačkoli byl často upoután na lůžko.
Související autoři
- Česká spisovatelka, se kterou Šalda prožil významný a komplikovaný milostný vztah.
Antonín Sova
- Významný český básník, představitel symbolismu, jehož dílu Šalda věnoval samostatnou monografii k jeho šedesátým narozeninám.
- Vůdčí osobnost českého romantismu, kterého Šalda vysoce oceňoval a analyzoval v knize Duše a dílo jako klíčovou postavu české poezie.
- Spisovatelka, jejíž dílo Šalda obdivoval a řadil mezi vrcholy české literatury pro jeho hlubokou lidskost a uměleckou sílu.
Myšlenky Františka Xavera Šaldy
O podstatě kritiky (z díla Boje o zítřek)
Kritik musí mít osobní prožitek k umění, musí být vnímavý a samotnou kritiku musí považovat za jakýsi druh umění.
Literární kritika má inspirovat literární tvorbu, proto by měla používat novou tvarovou řeč.
Časté otázky k autorovi
Kdo byl František Xaver Šalda?
František Xaver Šalda (1867–1937) byl nejvýznamnější český literární a umělecký kritik přelomu 19. a 20. století, esejista, prozaik, dramatik, novinář a profesor na Univerzitě Karlově.
Jaké je nejznámější dílo F. X. Šaldy?
Za jeho klíčové dílo je považován soubor esejů ‚Boje o zítřek’ (1905), ve kterém formuloval své náročné požadavky na umění a kritiku, a ‚Duše a dílo‘ (1913), kde analyzoval významné osobnosti české i světové literatury.
Jakou nemocí F. X. Šalda trpěl?
Trpěl vzácnou a bolestivou nervovou chorobou zvanou mielitis traversa (zánět míchy), která mu způsobila částečné ochrnutí a výrazně ovlivnila jeho život, ale nezabránila mu v intenzivní tvůrčí práci.
