Jméno: Komedie
Zařazení: Literární pojem
Přidal(a): David Hampl
Komedie je dramatický žánr, pro který je typický veselý a vtipný děj, společně se šťastným koncem. Jejím opakem je tragédie. Kromě cíle pobavit komedie také často upozorňuje na špatné lidské vlastnosti či společenské nedostatky, vždy ale humornou formou.
Základní znaky komedie
Stejně jako tragédie je i komedie tvořena pouze jazykovými promluvami jednotlivých postav a scénickými poznámkami a vznikla ze slavností, které se v antickém Řecku pořádaly na počest boha Dionýsa. Vznikla v průběhu pátého století před naším letopočtem, přibližně o padesát let později než tragédie a již od počátku často zesměšňovala nejrůznější společenské jevy. V době antiky, středověku i klasicismu byla komedie vždy považována za určitý nižší typ dramatického díla než tragédie. I v komediích bylo ale jedním z hlavních požadavků zachování jednoty místa, času a děje. V průběhu doby se vyvinuly i svébytné podoby komedie, které představují fraška a groteska, a komedie také začala využívat prvků satiry a ironie.
Nejznámější autoři světových a českých komedií
V antice byli nejslavnějšími autory komedií především řecký dramatik Aristofanes a římský dramatik Plautus, který napsal Komedii o hrnci, která se později v sedmnáctém století inspirací pro slavnou Molièrovu komedii Lakomec. V době renesance psal komedie samozřejmě i anglický dramatik William Shakespeare. Z mnoha komedií, které napsal, uveďme alespoň Sen noci svatojánské, Večer tříkrálový, Zkrocení zlé ženy či Mnoho povyku pro nic. Komedii přálo i období klasicismu. Molière kromě Lakomce napsal i další úspěšné komedie jako Tartuffe či Misantrop a pro jeho komedie je právě typické spojení se satirou. Kromě Molièra byl v sedmnáctém století uznávaným autorem komedií i italský dramatik Carlo Goldini, který se inspiroval se italskou commedii dell´arte, pro kterou bylo charakteristické vystupování typických postav jako sluha Harlekýn, komorná Kolombína, starý bohatý a lakomý obchodník Pentalone, a především improvizace, kdy herci měli jen stručný scénář s dějovou strukturou. Mezi jeho známé komedie patří Sluha dvou pánů a Poprask na laguně. V devatenáctém století pak mezi slavné dramatiky patřil například Nikolaj Vasiljevič Gogol svou komedií Revizor, George Bernard Shaw a jeho komedie Pygmalion, která se stala inspirací pro slavný muzikál My Fair Lady, či Oscar Wilde a jeho konverzační komedie Ideální manžel či Jak je důležité míti Filipa.
I v českém prostředí má komedie bohatou tradici. Ze známých komedií, které vznikly v průběhu devatenáctého století, můžeme zmínit alespoň Noc na Karlštejně Jaroslava Vrchlického, která vychází z komických situací, které způsobí proniknutí dvou žen na hrad Karlštejn, na který měli vstup povolen jen muži, fraška Fidlovačka Josefa Kajetána Tyla, ve které poprvé zazněla český hymna, či Naši furianti Ladislava Stroupežnického. Na začátku dvacátého století psal komedie Fráňa Šrámek, například Léto či Měsíc nad řekou, a komedie najdeme také v počáteční tvorbě Karla Čapka.
