Téma práce: Hodové dobrodružství
Slohový útvar: Reportáž
Přidal(a): Thyme
Je 16. září, sotva odbylo poledne, ale výletiště v Kůrkách už je plné lidí. Někteří formálně oblečeni, někteří v kroji a všichni tu jsou pro jednu věc. Hody.
Najít nějaké místo k sezení není snadné. Lidé si povídají v hloučkách, ani si neuvědomují že blokují cestu. Všichni křičí jeden přes druhého, jednoduše chaos.
Kličkuji mezi těmito skupinkami. Dokonce šlápnu někomu na nohu, v tom zmatku ale ani nevím, kdo to byl. Párkrát dostanu loktem do žeber, ať už úmyslně, nebo omylem, ale stojí to za to. Konečně vidím volné místo. Neváhám a po náročné cestě si sednu.
Vzduchem se line slabá vůně párků, přebíjí ji ale silné parfémy navoněných paní, co se přišly podívat na vystoupení svých dětí. Netrpělivě se teď tyto matky se svými kapesními foťáčky přesouvají k parketu. Bez ostychu odstrkují ostatní lidi z cesty.
Najednou začíná hrát úplně jiná hudba. Veselé zvuky harmoniky, trubky, kytary a dalších nástrojů vyplňují ticho plné očekávání. Všichni upírají zrak na parket, kam už vstupují první tanečnice.
Přichází dívky v červených krojích. Vlasy mají spletené do dlouhých copů s velkými rudými mašlemi. Víc už si ale neprohlédnu. Nějaká maminka právě zvedá svůj telefon a snaží se natáčet svou dcerušku nad hlavami všech přihlížejících. Úspěšně tak blokuje výhled dalším deseti lidem za ní. Včetně mě.
Vyrazím tedy k parketu. Po vzoru matek narážím lokty do masy lidí přede mnou, chci alespoň kousek tance vidět. Konečně se dostávám do předních řad, to už ale maminky poklízí kamery a otírají si slzy dojetí. Tatínci poprvé za večer pokládají piva a hlasitě tleskají. Parket už je prázdný.
Zaplaví mě vlna zklamání, ale přidávám se k mohutnému potlesku. Zkusím to znovu další rok.
Hodnocení ze školy: 2 = chvalitebně
