Interpunkce

literatura

 

Jméno: Interpunkce

Zařazení: Literární pojem

Přidal(a): David Hampl

 

Interpunkce je důležitou součástí jazyka, která má nezastupitelnou roli pro členění a celkové vyznění textu. V písemném projevu se interpunkce projevuje různými grafickými znaky, v ústním projevu poté především intonací a pauzami v projevu.

 

Interpunkční znaménka

Tímto pojmem se označují rozmanité grafické znaky, které se v písemném projevu pro interpunkci používají a jejichž použití umožňuje text strukturovat a organizovat tak, jak si autor představuje. Nejčastěji používanými interpunkčními znaménky jsou především tečka, čárka a také mezera. Dalšími poté otazník, vykřičník, středník, pomlčka, spojovník, uvozovky, dvojtečka, lomítko, závorky, tři tečky a apostrof.

 

Interpunkce a pravidla

Použití interpunkčních znamének se v běžných písemných projevech řídí mnoha pravidly, například že čárkou se oddělují jednotlivé věty v souvětí či několikanásobné větné členy a volně připojené výrazy, nebo že uvozovky se používají k označení začátku a konce přímé řeči či citátu. Mnohá pravidla související s interpunkčními znaménky jsou dosti komplikovaná.

 

Interpunkce v umělecké literatuře

Zcela odlišnou oblastí je ovšem použití interpunkce v umělecké literatuře. Většina literárních textů pravidla související se psaním interpunkce dodržuje, případně některá znaménka používá častěji, než jsme zvyklí z běžných projevů. Typickým příkladem je například pomlčka, kterou v umělecké literatuře najdeme častěji než v ostatních projevech. Slouží k oddělení jednotlivých větných členů či vět, ale také k označení nedokončené výpovědi, která může být způsobena například emocemi. Existují ale také literární směry, především avantgardní, která pravidla, které s interpunkcí souvisejí, zcela ignorují, a interpunkci buď nepoužívají vůbec, či zcela jiným způsobem, který zažitým pravidlům odporuje.

 

Interpunkce a futurismus

Jedním z moderních směrů, který k interpunkci zaujímal speciální přístup, byl futurismus, avantgardní umělecký směr, který vznikl na začátku dvacátého století v Itálii. Základní znaky a požadavky futurismu formuloval  Filippo Tommaso Marinetti roku 1909 v Manifestu futurismu. Podstata futurismu úzce souvisí s jeho názvem, kdy „futurus“ znamená latinsky budoucí. Futurismus přichází s naprosto novým pohledem na umění, tvoří „umění pro budoucnost“ a opovrhuje tradičním uměním, které bylo před ním, dokonce požaduje zrušení muzeí a knihoven se starým uměním. Podstata futurismu tkví v oslavě pokroku, rychlosti, dynamismu, moderní doby a techniky. Futurismus silně ovlivnil i jazykovou stránku literárních děl, dochází tak například k rozbití tradiční větné stavby, užívání sloves pouze v infinitivu, zrušení interpunkce nebo užívání pouze podstatných a přídavných jmen. Zároveň futuristé vkládají do umění jazyk moderní doby, vytvářejí neologismy.

 

Interpunkce a surrealismus

Dalším moderním uměleckým směrem, který používání interpunkce odmítal, byl ve dvacátých a třicátých letech dvacátého století surrealismus. Surrealisté při tvorbě svých děl používali především metodu automatického psaní a asociace, tedy volného a spontánního proudu myšlenek, představ, pocitů a úvah. Použitím interpunkce by podle surrealistů došlo k porušení tohoto proudu.





Další podobné materiály na webu:

    Prohledali jsme rozbory knih, slohovky, životopisy a všechnu další literaturu, ale nic jsme nenašli :-(.