Jméno: Iuvenalis
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): David Hampl
Antický básník, který patřil mezi významné představitele římské satiry. Ve svém díle kritizoval především úpadek mravů v římské společnosti. Je údajným autorem rčení „ve zdravém těle zdravý duch“.
Život
Decimus Iunius Iuvenalis, počeštěně Juvenalis či Juvenál, se narodil někdy mezi lety 50 a 60 našeho letopočtu ve městě Aquino. O jeho životě je k dispozici pouze velmi malé množství informací. Pravděpodobně pocházel z poměrně zámožné rodiny, a dostalo se mu tak dobrého vzdělání, v Římě například studoval rétoriku a gramatiku. Během studií se poznal s dalším významným římským satirickým básníkem Martialem. Během svého života působil jako soudní obhájce a za vlády císaře Domitiana sloužil s legiemi jako tribun neboli vysoký vojenský úředník v Británii. Později byl ale kvůli své narážce na císaře Hadriana poslán do vyhnanství, kde mezi lety 130 a 140 našeho letopočtu zemřel. Z dostupných zdrojů se jako nejpravděpodobnější zdá, že se jednalo o Egypt.
Společně s básníkem Martialem je považován za nejvýznamnějšího představitele římské satiry. Své satiry začal s největší pravděpodobností psát až o smrti tyranského císaře Domitiana, kdy pro to vznikly vhodné podmínky. Satira byla v antickém Římě svébytným literárním žánrem, který byl založen především na kombinaci humoru, ironie, nadsázky a výsměchu. Jejím hlavním cílem byla zejména kritika společenských problémů a nedostatků a právě Iuvenalis velmi rád psal o různých nemravnostech obyvatel Říma. Jeho satiry sloužily například ke kritice úrovně vztahů ve společnosti, společenského života, politické situace či úrovně vzdělání a kultury. Celkem se do dnešní doby zachovalo šestnáct Iuvenalových satir, poslední z nich je nedokončená. Kromě satirických básní v antickém Římě vznikaly i další satirické literární žánry, především komedie, frašky či epigramy. Jako satirik byl velmi tvrdý, v jeho díle často najdeme i vulgární výrazy. Jeho satiry se v antickém Římě těšily velké oblibě a v mnoha z nich najdeme myšlenky a názory, které jsou aktuální dodnes.
Dílo
Šestnáct Iuvenalových satirických básní je rozděleno do pěti knih, v češtině vycházejí samostatně i v souboru nazvaném Satiry.
První kniha satir
V této knize nalezneme konkrétně satiry s názvy Satira první o příčinách, které k satirám daly podnět, o jejich látce a způsobu podání; Satira druhá o mužských výstřednostech a přetvářce; Satira třetí o strastech a nesnázích velkoměstského života; Satira čtvrtá o císaři Domitianovi a jeho rádcích a Satira pátá o bohatých hostitelích a chudých hostech. V první satiře kritizuje především tyranskou vládu císaře Domitiana. V druhé satiře se vysmívá určitým výstřednostem mužů, ve třetí se popisuje nemravný a zvrácený život v tehdejším Římě. Čtvrté satira je jakousi parodií na zasedání Domitianovy rady a v páté satiře popisuje nedůstojné zacházení s hosty ze strany hostitelů při stolování.
Druhá kniha satir
V této knize najdeme pouze Satiru šestou o ženské zkaženosti. Jedná se o nejdelší satiru, která se zabývá nemravným životem žen.
Třetí kniha satir
Obsahuje Satiru sedmou o bídě literátů, obhájců a učitelů; Satiru osmou o pravém šlechtictví a Satiru devátou o mužské prostituci. Sedmá satira upozorňuje na nedůstojné postavení a život spisovatelů a ostatní inteligence, v osmé satiře se zabývá myšlenkou, že vznešený původ není důležitý ani podstatný, pokud člověk nemá určité osobní kvality. V deváté satiře se opět věnuje mužům a jejich slabostem.
Čtvrtá kniha satir
V této knize se ukrývá Satira desátá o zvrácenostech lidských přání; Satira jedenáctá proti požitkářství a rozmařilosti a Satira dvanáctá o upřímném přátelství, o citech předstíraných a honbě za dědictvím. Desátá satira kritizuje určitá hloupá lidská přání, v jedenácté satiře staví zdravý životní styl a životosprávu proti přepychu a požitkářství.
Pátá kniha satir
Poslední kniha obsahuje satiry s názvy Satira třináctá o zločinnosti a mukách špatného svědomí; Satira čtrnáctá o škodlivosti špatného příkladu rodičů a o lidské lakotě; Satira patnáctá o náboženské pověře a kanibalství a Satira šestnáctá o výhodách stavu vojenského. Velmi zajímavá je čtrnáctá satira, která se zabývá problematikou výchovy a kritizuje například rodiče za nevhodné příklady, které svým dětem dávají.
