Ivan Wernisch – životopis

 

 Jméno: Ivan Wernisch

 Přidal(a): David Hampl

 

 

Tento český básník se kromě poezie věnuje také překladům a výtvarnému umění, především kolážím. Za jeho celoživotní dílo mu byla v roce 2012 udělena Státní cena za literaturu. Kromě tohoto ocenění je také držitelem Ceny Franze Kafky.

 

Život

Ivan Wernisch se narodil 18. června 1942 v Praze v rodině úředníka německé národnosti. Vystudoval keramickou průmyslovou školu v Karlových Varech, a na přelomu padesátých a šedesátých let tak krátce pracoval jako keramický výtvarník. Později vystřídal celou řadu nejrůznějších zaměstnání, pracoval tak například jako betonář, jevištní technik, tesař, štukatér či noční hlídač. Vzhledem ke své činnosti během pražského jara v roce 1968 se poté následně v době normalizace, tedy v sedmdesátých a osmdesátých letech, stal zakázaným autorem a jeho díla nesměla oficiálně vycházet. Byla ale publikována v samizdatu i v exilových nakladatelstvích. Po sametové revoluci v roce 1989 pracoval jako redaktor v Lidových novinách, krátce byl také předsedou rady Obce spisovatelů.

Ivan Wernisch byl celkem třikrát ženatý, se svou první manželkou ilustrátorkou a malířkou Helenou Wernischovou má dva syny,  Martina, který je teologem a církevním historikem, a Michala, který je rovněž spisovatelem a tvoří pod jménem Ewald Murrer. Kromě nich má Ivan Wernisch ještě další tři děti, jednoho syna a dvě dcery.

Literatuře se Ivan Wernisch věnoval již od mládí, kdy jeho básně vycházely především v nejrůznějších literárních časopisech, jako například Host do domu či Tvář. Jeho poezie je založena na básnické mystifikaci, je zajímavou kombinací reality a snu, zároveň je v některých sbírkách patrný vliv existencialismu. Často ve své poezii také experimentuje s jazykem. Některé jeho básně byly zhudebněny skupinou The Plastic People of the Universe. Kromě psaní vlastní poezie Ivan Wernisch také hojně překládá například z němčiny, francouzštiny a italštiny, ale také z méně obvyklých jazyků, jako je vlámština či nizozemština.

 

Dílo

Kam letí nebe

Prvotina z roku 1961. Na první pohled jednoduchá a srozumitelná poezie všedního dne.

Zimohrádek

Jedna z nejznámějších básnických sbírek Ivana Wernische, která vyšla roku 1965. Básně jsou typickým příkladem jeho snové poezie, psané volným veršem. Některé básně odkazují k olejomalbám a grafikám jeho manželky Heleny.

Loutky

Sbírka poezie z roku 1970, ve které je patrná určitá inspirace pohádkovými a biblickými motivy. Zajímavá je sbírka také po své jazykové stránce, Ivan Wernisch ve sbírce používá specifickou stavbu vět a stylizaci, která dotváří celkovou atmosféru básní, i hledá nové výrazové prostředky.

Ó kdežpak

Výbor z textů na pomezí mezi poezií a prózou, které se během sedmdesátých a osmdesátých let šířily prostřednictvím samizdatu, vyšel v roce 1991. Většina textů je založena na dadaisticko-absurdní atmosféře, kterou dokreslují ilustrace z Wernischova cyklu Stínohry.

Doupě latinářů

Nevšední, na první pohled prozaická kniha, která má ale ve skutečnosti mnohem blíže k poezii, je typickou ukázkou Wernischových absurdních příběhů s prvky černého humoru a sebeironie. Kniha vyšla v roce 1992.

Pekařova noční nůše

Sbírka básní, textů a úryvků filozofického charakteru z roku 1994, která je skvělou kombinací jazykového humoru a sebereflexe.

Proslýchá se

Tato sbírka básní z roku 1996 je první částí básnické trilogie, jejíž další části jsou tvořeny sbírkami Cesta do Ašchabadu neboli Pumpke a dalajlámové (1997) a Bez kufru se tak pěkně skáče po stromech neboli Nún (2001). Kniha vznikla během ročního studijního pobytu Ivana Wernische v Berlíně a je opět skvělou ukázkou hraní si s jazykem.

Chodit po provaze je snadné

Kniha, za kterou Ivan Wernisch získal první místo v kategorii Literatura pro děti a mládež v soutěži Nejkrásnější české knihy roku 2011. Kniha je výběrem básní a textů z některých Wernischových předchozích děl, ale zároveň v ní najdeme texty nové. Poselství knihy lze shrnout to věty „život je skutečně těžký, ale chodit po provaze je snadné, jen kdo to neví, spadne.“