Jméno práce: Já a doba „koronavirová“
Slohový útvar: Vypravování
Přidal(a): Monika
OSNOVA:
a) úvod
- prázdniny
b) stať
- karanténa
- má svoboda
- co mi chybí
c) závěr
- nic nebude jako dřív
Den, kdy nás poslali ze školy domů, jsem vnímala jako jedno velké dobrodružství. Po jarních prázdninách máme hned další „prázdniny“? Úžasné! Teda… jen chvíli to bylo úžasné. Netrvalo dlouho, než jsem si začala uvědomovat, co se vlastně děje.
Veškerá média nám nedovolila dále přehlížet vážnost této situace. Každý musel být alespoň trochu v obraze. Tedy i já. Začala jsem se víc a víc zajímat, ale také mi to víc a víc nahánělo hrůzu. Zavřené hospody, restaurace, ale i sportoviště. Poté zákaz vycházení bez roušek – pokuty byly vysoké – a další přísná opatření. Nastala karanténa.
Jak se to dotklo mě? Nebýt zvířat co máme doma a přírody co je kolem nás, asi bych se zbláznila. Každý den vyrážím s koněm do terénu, užívám si sluníčko, lesy, štěbetání ptáčků, čerstvého vzduchu, a tak mám alespoň trochu svobody. Nevím, co bych dělala, kdybych bydlela někde v paneláku.
Není to ale tak růžové, jak to možná vypadá. Zvířata mi lidi nenahradí. Ano, je krásné být s tak přátelskými tvory jako jsou právě psi a koně. Ale začínám poznávat, že bych bez lidských přátel nemohla žít. Už mi chybí chození po městě, střetávání se s nečekanými zvraty, nebo jen ježdění autobusem, kde je taky spousta přátel. Zkrátka. Nemůžu se dočkat, až toto všechno, co se týče koronaviru a přísných opatření, skončí.
Návrat do normálu bude ale těžký. Nikdo nemůže čekat, že vše bude hned jako dřív. Je jasné, že koronavirus nám změní životy.
Hodnocení: 2 = chvalitebně
