Kniha: Jak jsem potkal ryby
Autor: Ota Pavel
Přidal(a): Karolina Dršková
Život autora
Prozaik, novinář a sportovní reportér Ota Pavel se narodil 2.7.1930 v Praze do rodiny obchodního cestujícího Lea a Hermy Popperových jako třetí- po bratrech Hugovi a Jiřím.
Do svých šesti let žil s rodiči i bratry v rodné Praze, kde také vychodil obecnou školu, po propuknutí 2. světové války ale kvůli Leovu židovskému původu odvedli otce i oba bratry do koncentračního tábora v Terezíně a následně do Osvětimi, zatímco Ota žil s matkou, původem Češkou, v kladenském Buštěhradě u prarodičů ze strany otce. Zde navštěvoval školu měšťanskou, ve svých třinácti letech také začal pracovat jako horník v Dubí u Kladna.
Po skončení války, když se otec i oba bratři vrátili živí, se celá rodina vrátila do Prahy a aby předešli případným problémům, změnili si židovské příjmení na Pavlovi. Ota si doplnil vzdělání na obchodní škole, zároveň studoval jazyky, po dokončení studia ale obchodní znalosti nikdy nevyužil a hned se začal věnovat trénování hokejové mládeže pražské Sparty, díky čemuž se také stal úspěšným sportovním reportérem. Kariéru odstartoval v Československém rozhlase, později psal fejetony z příprav na první celostátní spartakiádu pro časopis Stadion. Po úspěšném složení maturitní zkoušky na Střední škole pro pracující jeho sportovní reportáže vydával i časopis Československý voják. Jako autor se poprvé prosadil právě v prostředí sportovců knihou Dukla mezi mrakodrapy, kde shromáždil některé ze svých povídek a reportáží, postupně tak vydal další čtyři knihy.
Díky své práci Ota hodně cestoval, jako reportér doprovázel například Armádní fotbalové družstvo do USA, Francie, SSSR a podobně.
Na jedné z cest, v Innsbrucku na zimní olympiádě, se u něj projevila vážná duševní choroba, pravděpodobně maniodepresivní psychóza, kvůli které odešel do invalidního důchodu po pokusu podpálení statku nad Innsbruckem. Ota v této době však přes zdravotní problémy pokračoval v psaní, věnuval se vzpomínkám na své dětství a dospívání, popisu otcových snů a krajiny v jeho oblíbených místech.
Po několika pobytech v léčebnách pro duševně choré předčasně zemřel na srdeční infarkt 31.3.1973 ve věku 42 let v Praze.
Dílo
Dílo Oty Pavla je souhrnně označováno jako žurnalistická beletrie, tématicky se dá však snadno rozdělit na dva okruhy; jednak dílo z doby jeho největší novinářské slávy, tedy sportovně zaměřené povídky, reportáže a fejetony. Po úspěchu jeho doprovodných textů v knize Viléma Heckela Hory a lidé (1964) je shrnul do pěti knih:
Dukla mezi mrakodrapy (1964)
Plná bedna šampaňského (1967)
Pohár od Pánaboha (1971)
Syn celerového krále (1972)
Pohádka o Raškovi (1974)
Knihy se proslavily hlavně díky jeho přístupu ke sportovcům, protože kromě jejich sportovních úspěchů a schopností řeší také mravní kvality jejich povahy.
Co z Oty Pavla ale udělalo současného úspěšného autora je hlavně druhý okruh témat, autobiografické povídky se vzpomínkami na jeho život. Vypráví v nich o svém dětství a dospívání, o snech svého otce, od kterého také přebírá spoustu koníčků, které jsou v knihách obsažené, ale také o obavách o rodinu a budoucnost v době války s kontrastem krásného popisu krajiny, kterou dobře znal. Většina z nich vznikla až v době, kdy byl v invalidním důchodu, a shrnul je v těchto knihách:
Smrt krásných srnců (1971)
Jak jsem potkal ryby (1974)
O úspěšnosti Otova díla svědčí také to, že se po jeho smrtiněkteré knihy dočkaly i filmového zpracování- dva absolventské filmy studentů FAMU:
Kapři pro Wehrmacht (1975, režisér K. Smyczek)
Smrt krásných srnců (1975, režisér V. Merta)
Na motivy Pavlových povídek vznikl také televizní film Zlatí úhoři (1979) a celovečerní film Smrt krásných srnců (1986) v režii Karla Kachyni.
Jak jsem potkal ryby
Postavy:
Oto– vypravěč (ich-forma)
Leo- Otův otec, narozen v Buštěhradě, český žid, nadšený rybář a zahrádkář
Herma- Otova matka narozena v Kročehlavech, Češka, Leova manželka
Hugo a Jiří- Otovi starší bratři
Karel Prošek – pochází z Luhu pod Bránovem, Leův nejlepší kamarád
Karolína– Proškova žena
Dlouhý Honza– Otův kamarád
Autobiografická kniha Jak jsem potkal ryby je souborem dvaadvaceti povídek chronologicky zařazných do tří částí částí. Ota Pavel ji napsal v době normalizace, kdy trpěl zdravotními problémy, krátce před svou smrtí; přesto je psána živě, humorně a poutavě.
Základem jazyka používaného v knize je jazyk spisovný, v přímé řeči je často používána hovorová čeština, často také rybářský slang a několik vulgarismů.
Děj se odehrává od autorova dětství (1935) přes 2. světovou válku až po jeho dospělost (zhruba 1970), podle toho je také zařazen místně do Prahy, Buštěhradu a v okolí řeky Berounky, ke které má jako milovník rybaření, o kterém kniha ve své podstatě je, silný vztah, od Berounska až po Křivoklátsko.
Vše začíná seznámením s převozníkem Proškem, díky kterému se celá Popperova rodina zamiluje do rybaření. Autor vypráví o své první rybě, o dobrodružstvích s Proškem, otcem i bratry na Proškově chalupě v Luhu pod Branovem.
V době války popisuje bídu, která jeho a matku potkala, když jim byl zbytek rodiny odvlečen do koncentračního tábora.
Po skončení války se jeho dobrodružství rozšíří nejen na Křivoklátsko, ale také k moři..
Na konci knihy popisuje, jak otci splnil rybářský sen.
DĚTSTVÍ:
KONCERT– Popperova rodina se seznámení s Proškem, Oto představí Proškovo rybářské umění- Prošek je považován za nejlepšího rybáře v kraji, za dob kníže pána Maxe Egona Fürstenberga měl pro rybaření skvělé podmínky.
ČERNÁ ŠTIKA
MOJE PRVNÍ RYBA– Prošek vyrobí Otovi prut, na kterého chytí svého prvního okouna; Prošek mu uřízne hlavu a udělá z něj rybářskou trofej, Ota se ale tolik chlubí, že mu ji Prošek zase sebral.
SOUBOJ O ŠTIKY
JAK JSME S TATÍNKEM SERVÍROVALI ÚHOŘŮM– Ota s otcem se vydají na úhoře, které chtějí chytat na střevle navázané na provázku- Leo se ale do vody bojí, tak tam pošle Otu. Na toho je proud tak silný, že se málem utopí, Leo ho musí zachránit a vrací se domů bez úhořů.
BÍLÉ HŘIBY– Popperovi naleznou v křivoklátských lesích spoustu bílých hřibů- Herma v tom vidí předzvěst neštěstí, protože tisíce bílých hřibů prý rostlo před 1. světovou válkou; další rok ČSR zabírají Němci, v Luhu padají bomby.
MŮŽOU TĚ I ZABÍT
DLOUHÁ MÍLE
ODVÁŽNÝ MLADÝ MUŽ:
U PROŠKŮ PO VÁLCE– Popperovi se stěhují do prahy, Ota se vydává za Proškem na Křivoklát, aby si zavzpomínal na dětství.
MALÝ PSTRUH
DLOUHÝ HONZA– Ota s kamarádem Honzou se vydávají na kánoích na vodu- cestou je potkává spousta problémů, všechno však brzy vyřeší a vodu si užívají
S PONORKOU NA RYBY– Ota je pozván do vojenské ponorky ke kapitánovi Boleslawu Romanowskimu, kde se Ota ztrapní „hrdinskými“ historkami ze své dvouleté vojenské praxe- neví, že je vypráví nejstatečnějšímu veliteli ponorky za 2. světové války. Chce si zachytat na moři, kapitán mu to umožní- Ota nic nechytí, a tak pro jeho spokojenost zabili ryby výbuchem, to se mu ale nelíbilo.
PALAMIDY– Ota se ožení s Věrou, ta mu dá syna, ze kterého bude podle Oty rybář. Jedou na dovolenou do Bulharska, kde vyrazili na moře na lov Palamid- dravých ryb.
NÁVRATY:
PUMPRDENTLICH– Leo chytil sumce, v hospodě ale zveličil jeho váhu, nazve ho „pumprdentlichem“ a všichni ho chtějí vidět; Herma pochopí, o co jde, a přemluví uznávaného rybáře Duška, aby se muže zastal- ten tedy přizná minimálně 20 kg váhy, později se po vsi roznese, že měl sumec 50 kg. Oto si slovo pumprdentlich vyloží jako to, co je „výborný, ale přitom to stojí za hovno“.
ŽEHLIČKA– Bratři si chtějí připomenout mládí a vyrazí na týden stanovat a chytat ryby, jedou Hugovým autem „Žehličkou“, ta cestou neunese náklad a skončí v Berounce, krávy ji dotáhnou až do Luhu pod Skryjemi, kde bratři stráví báječný víkend, Hugo po jeho uplynutí odmítá opustit Žehličku, zabydlí se u ní a musí ho vyzvednout jeho manželka.
PŘIJEĎ, BÁJEČNĚ SI ZACHYTÁŠ! – Hugo pozve Otu do Vinohrad na ryby s tím, že si báječně zachytá. Ota se nejdříve nebaví, protože berou jen malé ryby, ale časem pochopí, že i to je zábava, i když z toho ve výsledku nic nemá.
ZLODĚJ PRUTŮ– Otovu kamarádovi se ztatí pruty, Oto z krádeže podezřívá Huga; horoskop jim kdysi předpověděl, že se někdo z bratrů zblázní, tak si myslí, že to je ta chvíle, nakonec ale zloděj pruty vrátí a zblázní se Ota, stráví 5 let v ústavu, kde trpí bez rybolovu.
JAK JSME ZAHYNULI NA RYBÁCH
JAK JSME NEZAHYNULI NA RYBÁCH
BOTY MADE IN ITALY
ZLATÍ ÚHOŘI– Ota splní otci sen- nachytá mu k narozeninám 11 zlatých úhořů. Leo je na něj pyšný, potom ale zjistí, že jsou přesolení; Otu to mrzí a Leo se mu to rozhodne oplatit, 11 úhořů najednou nechytí, ale pozve Otu na úhoře 11x postupně. Na konci Leo umírá, a tak Ota vhodí trochu popela do jeho oblíbené řeky Berounky.
Zdroje:
http://www.spisovatele.cz/ota-pavel
http://www.zapsala.cz/zapisky/knizni/ctenarsky-denik/ota-pavel
