Jméno: Jak virová krize ovlivní budoucí podobu světa
Zařazení: Úvaha
Přidal(a): Štěpánka
Jak virová krize ovlivní budoucí podobu světa
Lidská společnost má ze své podstaty potřebu si neustále na něco stěžovat a být nespokojená. Určitým způsobem to může být výhodou, ve smyslu snahy se zdokonalovat. Bohužel ve většině případů je to jen potřeba neustále na něco nadávat. Český národ je v tomto ohledu na předních příčkách. Proto i v této krizové situaci, kterou prožíváme se najde nemálo těch, kteří si stěžují. V těchto situacích je to přirozené, ale bohužel to vůbec situaci nepomáhá, ba naopak. Proto bych se chtěla na věc podívat z trochu jiného úhlu, protože je osvědčené, že pohled z jiného úhlu otáčí situace až o sto osmdesát stupňů.
Mezi lidmi se v poslední době rozšířil obrovský nevděk a neúcta. Nevděk za vztahy, možnosti, věci, čas… Mysleli jsme si, že můžeme mít všechno na co si vzpomeneme. Že ke štěstí nám stačí jen spousta peněz, a proto peníze byly to, za čím jsme se všichni hnali. Nikdy jsme neměli dost, pořád jsme chtěli víc a víc. Ale najednou přišla nemoc, která nám ukázala, co je opravdu důležité.
Kvůli koronaviru trávíme veškerý čas se svými nejbližšími. Za normálních podmínek bychom nebyli schopni si vyhradit, byť jen krátký čas na rodinu a najednou jsme s nimi neustále. Konečně spolu můžeme ve svých domovech opravdu žít, ne pouze doma přespávat a společně přežívat. Občas jsme zapomínali na své prarodiče a staré lidi. Přišla nemoc, která je pro ně nejvíce nebezpečná a my si uvědomujeme, jak jsou zranitelní a musíme se o ně starat jak nejlépe dovedeme. Často jsme se k přírodě chovali velmi nezodpovědně nebo jsme ven vůbec nechodili, nevšímali jsme si krásy kolem sebe. Kvůli epidemii můžeme jen minimálně vycházet, a proto je pro nás pobyt v přírodě velmi vzácný. Uvědomujeme si najednou, jak moc člověk přírodu potřebuje. Vzhled byl jeden z nejdůležitějších aspektů, které jsme u ostatních vnímali. Nemoc nám zakryla tváře a my si díky tomu můžeme uvědomit, na čem opravdu záleží. Najednou nemáme možnost zkoumat každou nedokonalost ve tvářích ostatních, naopak si všímáme očí. Ač se to nezdá, z očí se dá vyčíst mnoho a my se učíme dívat se lidem přímo do očí. Nám studentům se uzavřely školy a my se díky tomu budeme už navždy dívat na vzdělání jako na úžasnou možnost. Spousta z nás studentů by si asi nikdy nemyslela, že se budeme těšit do školy. Už pro nás vzdělání nebude povinností, ale darem. Naučili jsme si jako občané jedné země pomáhat a spojit se dohromady.
My lidé jsme si mysleli, že jsme ti největší v tomto světě. Že nad námi nikdo nemůže mít větší moc. Koronavirus zasáhl celý svět, a přitom je tak malý, že lidské oko není schopno ho spatřit. Díky tomu si uvědomujeme, že nejsme tak neohrožení, jak si myslíme. Že jsme stále jen zranitelní lidé, kteří nejsou neporazitelní a že něco tak malého pokořuje tak velký svět.
Kéž by nám všechno, co si teď uvědomujeme zůstalo navždy hluboko v srdcích. Kéž bychom se už nikdy nedívali na svět tak jako dřív. Kéž v nás vděčnost a úcta zůstanou.
Hodnocení: 1 = výborně
