Jiskra života – rozbor díla k maturitě (2)

 

Kniha: Jiskra života

Autor: Erich Maria Remarque

Přidal(a): lepo4

 

 

Literární druh: próza

Literární žánr: historický román, dílo epické, čtenáři poskytuje obraz koncentračního tábora za 2. světové války

 

Téma, motivy:

• Titul díla je v podobě sousloví – Jiskra života. Titulem je naznačen obsah díla. V koncentračním táboře je mnoho uvězněných lidí, kteří mají odlišné vlastnosti a každý bere svůj úděl jinak. Jiskra života vlastně znamená víru, že se z utýraných kostlivců stane opět obyčejný člověk, toužící po domově, čistotě a lásce. Titul vyjadřuje hlavní ideu díla – naději na přežití, což je zároveň ústřední myšlenka díla.
• V knize se objevují motivy krutosti, hrůzného jednání s lidmi, kteří trpěli hladem a žízní a postupně umírali. Dále dílo obsahuje motivy čekání na osvobození, motivy strachu, smrti, ale i lásky (v rámci příběhu se vytváří láskyplný stav vedlejších postav Ruth a Buchera), humanity.

 

Námět:

• Osudy vězňů přežívajících v německých koncentračních táborech.

 

Kompozice

• Děj je chronologický, bez retrospektivy.
• Je sestaven z jednotlivých kapitol, které většinou popisují pouze jednu událost v táboře, která netrvá déle než hodinu.
• Děj definitivně končí ukončením války a osvobozením tábora.

 

Časoprostor

• místo děje: Celá kniha se odehrává v nacistickém Německu za ostnatými dráty koncentračního tábora Mellern  –  netypické místo děje pro autora. Pouze v krátkých pasážích, které jsou popisovány z pohledu velitele tábora Neubauera se děj dostává do blízkého města.
  
• čas děje: není úplně specifikován, ale dá se odhadnout, že je to zhruba březen až květen roku 1945, což je na téměř čtyřsetstránkový román poměrně krátká doba. Příběh je hned od začátku velmi poutavý a nepostrádá spád a napětí, což je další odlišnost od R. jiných románů.

 

Hlavní postavy:

• autor stojí nad postavami a příběhem. Jedná se o tzv. „vševědoucího vypravěče, který zná všechno o postavách včetně jejich pocitů, myšlenek a má „nadhled“. V tomto díle jde o způsob vyprávění ve třetí osobě – er-formě.
• Psychologické vykreslení postav ukazuje, kam až sahají lidské „schopnosti“. A to jak na straně brutality, kterou popisuje naprosto přirozeným způsobem, bez jakékoli přehnané morbidnosti, tak na straně těch, kteří toto peklo snášeli. Ukazuje, jak lehce lze degradovat člověka na nástroj jakékoli zvůle, stejně jako sílu a schopnost přežít v prostředí, kde každá vteřina může znamenat smrt a kde týden života navíc se zdá být neuvěřitelnou jistotou.
• Vězeň číslo 509 patří mezi výjimky. V nacistickém koncentračním táboře je už více jak 12 let, ale neztratil naději ani hlavu. Snad jen proto se drží mezi živými a lidských myšlenek schopnými. Z čísla 509 se za ta léta stala troska tolik zeslábl, že musel být přesunut z pracovního tábora do malého „rekonvalescenčního tábora“. V této sekci sice vězni nepracují, ale zároveň nedostávají skoro žádné jídlo, a proto tu málokdo přežívá déle než dva týdny. Někteří vězni se chovají spíše jako zvířata, perou se o jídlo, vyjadřují se pomocí skřeků, lezou po čtyřech a v hysterii sami sobě ubližují, chtějí se jakkoli dostat za ostnatý drát.
• Neubauera- velitel tábora, pyšnil se titulem vraha. Ten přehodnocuje celý svůj život, postoj k vůdci a vztah k manželce. Pomalu ustupuje od svých nacistických zásad, na poslední chvíli se snaží zvelebit tábor. Vězni dostávají větší porci jídla, různými intrikami si ve skutečnosti všechny kupuje, shání alibi, které jsou ale Američanům ukradené. Neubauer ale žádného činu nelituje. Je pevně přesvědčen, že se choval jak nejlépe mohl a každý správný vlastenec by nečinil jinak. Jediné o co mu jde, je jeho život a majetek a tak je pro něj obrovskou ránou, když je tábor osvobozen anglo-americkými vojsky a on je zatčen
• Lewinsky a Werner– vůdci vzpoury, jsou charakterističtí tím, že věří v konec války, proto si také vzájemně pomáhají, shánějí si jídlo, zároveň jsou velmi silní, v tomto případě duševně, i když vlastně nemají žádnou moc. Poskytují pomoc i druhým a snaží se je přesvědčit, že má cenu ještě žít.
• 509, Berger, Lebenthal, Bucher a pár dalších vytvořili v malém táboře skupinu veteránů, kteří se společně naučili, jak si sehnat jídlo a přežít. O jídlo se jim stará hlavně Lebenthal, jenž jakožto bývalý obchodník umí v táboře vždy něco sehnat.

Jednou do tábora přijede doktor smrt Wiese, který si chce vzít několik vězňů na své pokusy. Velitel tábora nařídí, že s ním mají odejít jen dobrovolníci. Esesák Weber se však nařízením neřídí a mimo jiné vybere 509 a Buchera. Ti se jeho vůli protiví a i když se to zdá nemožné, tak díky rozporu mezi Neubauerem a Weberem vyváznou živí. Protože se vzepřeli rozkazu esesáka a přesto přežili, stanou se z nich mezi spoluvězni hrdinové. Díky tomu se s nimi seznámí i organizátor vězeňského odporu Lewinsky.
Mezitím dostává Neubauer strach z blížící se fronty, a proto aby ještě na poslední chvíli vylepšil svůj obraz u vězňů, uvolňuje trochu režim v táboře. Toho využívá Lewinsky s ostatními komunisty a vyzbrojují svou odbojovou skupinu. Novinář – 509 jim pomáhá tak, že schovává v malém táboře vězně a dokonce i revolver.
Jednoho dne se Američané přiblíží na tolik, že se většina esesáků rozhodne utéct. Zůstává pouze Weber s pár dalšími. Opijí se, a snaží se před útěkem zabít co nejvíce vězňů. 509 společně s komunistickou odbojovou skupinou esesáky postřílí, ale 509 je také zasažen a umírá.
Druhý den tábor osvobozují Američané.

 

Hlavní dějová linie

Román Jiskra života je obrazem života v  koncentračním táboru Mellern na území Německa, kam byli posíláni vězňové, kteří již nemohli konat otrocké práce kvůli pokročilé nemoci či tělesné slabosti. R. poukazuje na zrůdnost nacismu. V díle stojí proti sobě dva světy: svět esesáckých velitelů tábora Mellern a svět uvězněných. Děj se odehrává na začátku jara roku 1945. Dá se říci, že se blíží konec války, který vzbuzuje mezi vězni naději na osvobození, která už téměř zanikla po deseti letech nelidské existence v koncentračních táborech. Postupně se stupňuje kruté jednání a bezcitnost fašistů, ale zároveň se zesiluje i víra, odhodlání a touha přežít pekelnou situaci. V této táborové společnosti, mezi těmi, kteří byli ještě schopni myslet a být stále lidmi, se vytváří komunistická skupina hlavních postav – Lewinského a Wernera. Tato tajná organizace se stává oporou všech vězňů v nejtěžších momentech před osvobozením a krátce po něm. Snaží se pomoci i těm, kteří už nevěří v další život. Remarque podrobně popisuje praktiky SS, hromadné zbavování se těl obětí i každodenní strach obyvatel malého tábora a dokáže přesně vystihnout myšlenky vězňů i esesáků. Všude se válí živá, mrtvá či ani živá ani mrtvá těla vězňů, kusy sutin a mezi nimi pochodují příslušníci SS a do všeho a do všech kopou.
Když se však vězni z tajně sestaveného rádia doví, že se fronta posouvá a porážka nacistického Německa je na spadnutí, rozhodnou se přežít za každou cenu.

Tábor je osvobozen anglo-americkými vojsky a vězni jsou volní. Během desetiletého pobytu se mezi nimi vytvořily pevné vztahy, avšak každodenní umírání desítek a stovek z nich je naučí brát strach a smrt jako běžnou a samozřejmou věc a tak si i po osvobození tábora jen velmi těžko zvykají na to, že s nimi opět někdo jedná jako s lidmi. Na konci knihy se ti, kteří přežili a kteří byli připraveni o více než jen deset let života, znovu svobodní vydávají zpět domů, ale se strachem, že o své domovy i o všechny své blízké přišli.
Remarque popisuje prostředí, kde je každý člověk neustále v kontaktu se smrtí. Líčí pocity vězňů, hlad, nemoci, strach a bezmocnost. Zároveň popisuje skupinovou práci, ochotu pomáhat a milovat. Román je ukončen osvobozením koncentračního tábora.

Koncentrační tábor Mellern slouží jako odkladiště vězňů – převážně Židů, kteří v důsledku tělesné slabosti již nejsou schopni žádné práce. V nelidských podmínkách, špíně a o hladu, navíc pod kuratelou bezcitných fašistických katanů tady na sklonku války „přežívá“ dvanáct „veteránů“, obklopených řadou nově příchozích zbídačelých kostlivců. Téměř všichni již ztratili svou osobnost, minulost a individuální lidské rysy, jejich ponížené lidství se omezuje jen na základní živočišné potřeby. Z vědomí si vytěsnili všechny city včetně nenávisti. Dodržují přísnou anonymitu – stali se pouhými vězeňskými čísly. Přesto se mezi nimi najdou i výjimky, kteří si dokázali zachovat své „já“, jako lékař Berger, obchodník Lebenthal či bývalý novinář zvaný 509. Ti všichni se neúnavně snaží vězně, kteří ještě neztratili schopnost myslet, vyburcovat z letargie, pomoci jim přežít zdejší peklo a vykřesat v nich alespoň „jiskřičku naděje“ a víru v nový život, jenž je už na dosah.

 

Další R. romány

• Na západní frontě klid (1929) –kniha je jeho první závažnější knihou a okamžitě vzbudila zájem po celém světě. Záměr knihy a částečně i obsah vyjadřuje její moto „Kniha je pokusem podat zprávu o generaci, která byla zničena válkou – i když unikla jejím granátům“.
•   Cesta zpátky (1931) – kniha vystihuje politický, mravní a nakonec i vojenský rozklad Německa za první světové války. Jedná se o jakési volné pokračování románu Na západní frontě klid.
• Tři kamarádi (1936) – děj románu se odehrává v Německu na přelomu dvacátých a třicátých let 20.století. Hlavní hrdinové jsou tři kamarádi Robert, Otto a Gottfried, kteří společně vlastní autodílnu. Autodílnu, která však nijak zvláště neprosperuje, ale je v ní jejich milovaný automobil jménem Karel.
• Miluj bližního svého (1941) – příběh mladého hocha, který utíká před nacismem. Přijde o rodiče a žije jako psanec. V Praze se seznámí s mladou dívkou, společně odchází do Francie a snaží se utéci do Ameriky.
• Vítězný oblouk (1946) – děj románu se odehrává v Paříži těsně před nacistickou okupací. Hlavním hrdinou je německý lékař- chirurg Ravic. Ravic utekl do Paříže před fašisty. Žije bez dokladů a pracuje ilegálně na jedné z místních klinik. Jedné noci potkává dívku Joan, které umírá přítel, který ji vzal do Paříže. Pomůže ji a oba se postupně do sebe zamilují, ale jejich vztah je hodně rozporuplný.
•  Čas žít, čas umírat (1954) – kniha pojednává o německém vojákovi, který se ve druhé světové válce vrací domů z východní fronty do zničeného Německa.
• Černý obelisk (1956) – děj románu se odehrává v Německu ve dvacátých letech 20. století. Pro Německo je to období hyperinflace, kdy kurs marky se mění dvakrát denně. Hlavní hrdinové jsou kamarádi z I.světové války a vlastní pohřební ústav. Kniha zaznamenává jejich radosti, lásky a starosti. Zároveň na jejich osudu ukazuje politické a hospodářské těžkosti Německa. Současně zaznamenává důvody pro nástup fašismu v Německu.
• Nebe nezná vyvolených (1961) – Milostný román z prostředí automobilových závodů

 

Inspirace

• román, inspirovaný tragickým osudem autorovy sestry, která zahynula v německém koncentračním táboře.

 

Další autoři tohoto období

• další autoři ztracené generace jako Hemingway, Rolland, Barbusse…

 

Umění, které román inspiroval

• řada románů byla zfilmována ( Čas žít, čas umírat, Vítězný oblou, jiskra života, Na západní frontě klid, Tři kamarádi, Nebe nezná vyvolených