Jméno: Josef Holeček
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): David Hampl
Prozaik, který patřil k předním představitelům českého venkovského realismu na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Známý je především díky své rozsáhlé románové kronice Naši, která podává ucelený obraz života na jihočeském venkově.
Život
Josef Holeček se narodil 27. února 1853 v rodině sedláka v jihočeské vesnici Stožice. Jeho rodina si sice původně přála, aby se stal knězem, on se jí ale postavil a nakonec vystudoval gymnázium v Českých Budějovicích a Vyšší zemědělskou školu v Táboře. Již při studiích na gymnáziu navázal díky řediteli gymnázia přátelské vztahy s jihoslovanskou komunitou. Po absolvování povinné vojenské službě působil nějaký čas jako vychovatel v Záhřebu. Později se stal novinářem, například během povstání v Hercegovině a války proti Turkům v sedmdesátých letech devatenáctého století byl korespondentem Národních listů. Později v Národních listech až do své smrti redigoval jejich slovanskou rubriku.
Slovanské jazyky a slovanské země byly jeho celoživotní vášní. Velmi rád cestoval do okolních slovanských zemí a poznával jejich národní zvyky, tradice, historii a umění. Překládal z různých slovanských jazyků a nějaký čas sám vydával Slovanské listy. Kromě překladů ze slovanských jazyků překládal také z finštiny. Impulsem pro to, aby se finsky naučil, bylo jeho přání přeložit do češtiny finský národní epos s názvem Kalevala, což se mu roku 1894 podařilo. Tento překlad je považován za jeden z nejlepších světových překladů tohoto díla vůbec. Později Josef Holeček přeložil do češtiny i další díla finské lidové poezie, například sbírku lidových balad Kanteletar.
Josef Holeček zemřel v Praze 6. března 1929. Ještě za jeho života, přesněji v březnu roku 1923, byla ulice, ve které na pražském Smíchově od roku 1895 bydlel, pojmenována na jeho počest. Jeho jméno nese i nejstarší park v Táboře, Holečkovy sady, ve kterém se nachází i jeho pomník.
Dílo
Naši
Celoživotní dílo Josefa Holečka, desetisvazková románová kronika o životě v autorově rodné jihočeské vesnici Stožice v první polovině devatenáctého století. Jednotlivé díly vycházely od roku 1897 do roku 1930. Dílo obsahuje vyprávění, vzpomínky i úvahy autora a podává harmonický obraz jihočeského venkova a selské moudrosti. V postavě sedláka Holeček spatřuje ideál národní české povahy i dobrého křesťana, jeho představitelem je především rolník Kojan. Součástí kroniky je i rozsáhlý folklorní materiál, především nejrůznější písně, pověsti, zvyky a také lidová mluva. První díl kroniky obsahuje dva svazky s názvy Jak u nás žijou i umírají a Frantík a Bartoň. Druhý díl nese název Bartoň, třetí díl Výprava, čtvrtý díl Boubín, pátý díl Adamova svatba, šestý Rok smrti, sedmý díl Mraky, osmý Emisaři, devátý díl Máje a poslední desátý díl Šlechtic a sedlák.
Junácké kresby černohorské
Soubor povídek a črt o jižních Slovanech. Tyto povídky vycházejí z osobních zkušeností Josefa Holečka a z událostí, které prožil jako válečný dopisovatel Národních listů při hercegovského povstání a černohorské válce proti Turkům v letech 1875 až 1876. V povídkách je patrný Holečkův hluboký obdiv k junáckým bojovníkům za svobodu, k jejich nezištnému vlastenectví i nenávisti vůči tureckým utlačovatelům.
Nekrvavé obrázky z vojny
Kniha je výborem fejetonů Josefa Holečka, ve kterých sarkasticky vyjádřil odpor českého lidu k rakouskému militarismu a zároveň zesměšnil poměry v rakouské armádě v sedmdesátých letech devatenáctého století. Humor a satira, kterou se mu v jeho fejetonech podařilo vytvořit, v mnohém připomínají pozdější slavné dílo Jaroslava Haška o dobrém vojáku Švejkovi.
Tragédie Julia Grégra
Kniha z roku 1918 je popisem života a díla českého novináře a politika Julia Grégra. Josef Holeček v ní čtenáře blíže seznamuje především s politickou situací v Čechách a potažmo v celém Rakousku-Uhersku ve druhé polovině devatenáctého století.
