Jméno práce: Krajina v bouři
Slohový útvar: Líčení
Přidal(a): catcher_32
Krajina v bouři
Louka. Pronikavé leč uklidňující bzučení hmyzu. Horký vzduch se tetelí nad sluncem opékanými kameny, nasládlá vůně pryskyřice a suché trávy se agresivně rozpíná všemi směry. Pod příkrovem stébel probíhá velkolepé divadlo urputného nekonečného boje o život. Pilní mravenci stěhují masy sem tam, bobtnající housenka závratnou rychlostí konzumuje list kontryhelu. Vše má svůj řád.
Přicházejí mraky. Ani list se nepohne, ba však obyčejně hlučné kobylky najednou ztratily hlas. Lehce zneklidňující, jinak ale naprosto klidná atmosféra je prosycená vlhkostí, úmorné dusno uspává vše živé. Hromadící se čedičově šedé mraky zakrývají oblohu. Zdá se, že z ještě před chvílí životem překypující krajiny vysávají veškerou energii. Přichází vítr. Zprvu vánek, lehký, ovšem časem gradující v prudký nárazový vichr. Z dálky je slyšet hřmění. Teď již obsidiánová obloha se přelévá, míchá, shromažďuje svou ničivou sílu k úderu. Znenadání se začnou z mračen snášet k zemi průzračné kapky vody. Dopadají na vyprahlou půdu a ihned mizí. Jedna třpytivá kapka dopadne na dlouhý list trávy. Neopatrného tesaříka, který nestihl zalézt do úkrytu, to vymrští a odhodí několik stop stranou. Náhle pronikavé světlo na pár dlouhých setin vše rozzáří. Následuje ohlušující rána, vše se chvěje, kameny praskají. Ze shluku větví, třísek a listí, co před chvílí představovaly majestátnou lípu, domov ptactva a lučních včel, vyskočily plameny. Vítr je posiluje, živí, a tak se rudá zhouba rychle šíří. Je slyšet agonické výkřiky tisíců v mžiku umírajících bytostí. Naštěstí neustálé provazce deště rychle udolají chabý pokus živelného ohně převzít vládu nad zmítající se loukou. Ničivá voda zato zaplavuje níže položená místa, splavuje úrodnou zem, boří mravenčí stavby. Po nekonečných deseti minutách se živly uklidňují. Vichřice polevuje, liják ustává.
První zlatavé paprsky prořezávají stále potemnělou oblohu. Na louku se vrací blahodárné světlo. Smaragdová ještěrka vylézá zpod mokrého kamene a nevěřícně se rozhlíží. Vše je nové, nepoznává pěšinku, po které sem přiběhla. Je to ta samá a přece jiná. Vše je změněno k nepoznání. Bouře dodala cennou vodu, ta umožní další rozvoj rostlin a dá prostor životu. Avšak také si vybrala svou daň na rodince polních hrabošů, kteří našli svůj konec právě ve stékající vodě. Den pokrčuje.
Hodnocení: 1 = výborně
