Jméno: Květa Legátová
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): Pavla
Květa Legátová (1919 – 2012)
Česká spisovatelka, která způsobila publikací svých knih po roce 2000 v českých literárních kruzích opravdovou senzaci a získala značnou popularitu. Do té doby pro veřejnost neznámá autorka vytvořila během svého života též mnoho rozhlasových her.
Květa Legátová se narodila jako Věra Hofmanová 3. listopadu 1919. Její rodiče pracovali na venkovských školách v okolí Brna, a jejich dcera většinu života pokračovala v rodinné učitelské tradici. Po absolvování brněnského dívčího gymnázia nastoupila na Masarykovu univerzitu, kde si zvolila studium češtiny a němčiny. Pokračování ve vysokoškolském studiu jí znemožnilo uzavření vysokých škol nacisty v roce 1939. Krátce proto pracovala jako písařka ve Valašském Meziříčí, následně učila němčinu na brněnské konzervatoři.
I tato škola byla poté uzavřena – a Legátová byla totálně nasazena do brněnské zbrojovky. V roce 1946 jí bylo konečně umožněno dokončit studium na Filozofické fakultě. V letech 1953 – 58 absolvovala navíc externí studium matematiky a fyziky. Učitelskou praxi získala na gymnáziu v Uherském Brodě. Dlouhou řadu let učila na venkovských školách v Beskydech, kde byla několikrát přeložena ze školy na školu – z důvodu politické nespolehlivosti – a právě toto prostředí bylo velkou inspirací pro její nejznámější literární díla.
Pro naprostou většinu čtenářů se Květa Legátová stala známou autorkou až po vydání své nejúspěšnější knihy „Želary“ v roce 2001. Literárně činná byla přitom již o několik desetiletí dříve. Dlouho používala pseudonym Věra Podhorná, až později začala publikovat jako Květa Legátová. Ve 40. letech bylo natočeno několik jejích prvních rozhlasových her. S rozhlasem spolupracovala hojně i nadále. Psala hry s pohádkovými i historickými motivy, žánrově spadající do oblasti science-fiction a hry s detektivní zápletkou. V 90. letech zvítězila na festivalu rozhlasové tvorby.
Její prvotinou byl soubor črt „Postavičky“. V roce 1961 vydala pod pseudonymem Věra Podhorná román „Korda Dabrová“, určený dívčímu čtenářstvu, který nebyl kritikou příliš kladně přijat. Kapitola z knihy „Želary“ byla publikována už v roce 1957 v časopise „Dokořán“. Celý povídkový soubor byl vydán po dlouhých čtyřiceti letech, v roce 2001. Kniha se okamžitě stala bestsellerem, stejně jako navazující novela „Jozova Hanule“, vydaná o rok později. Květa Legátová byla za knihu Želary oceněna Státní cenou za literaturu. Zemřela 22. prosince 2012.
Výběrově z díla:
„Korda Dabrová“ (1961) – Příběh se odehrává v prvorepublikovém období. Korda je dcerou bohatého statkáře. Zbavuje se předsudků, jež jí byly od malička vštěpovány.
„Želary“ (2001) – Cyklus osmi navzájem mistrně provázaných a postupně se doplňujících povídek, jejichž děj se odehrává před druhou světovou válkou v beskydské vísce Želary. Pro tu autorka pravděpodobně našla inspiraci ve Starém Hrozenkově, kde působila určitý čas jako učitelka. V knize vykresluje navzájem propletené osudy místních obyvatel, žijících v drsných horských podmínkách. Významnými prvky v knize jsou pevná spjatost želarských obyvatel s všeobjímající přírodou, vše určující neustálý tok času, pověrčivost a víra v nadpřirozené síly. Povídky jsou psány poetickým jazykem, zároveň jsou příběhy svérázných obyvatel Želar líčeny ostře realisticky. Jedná se o nejvýznamnější dílo Květy Legátové.
„Jozova Hanule“ (2002) – Novela, která posloužila jako scénář pro film s názvem „Želary“. Ondřej Trojan jej natočil v roce 2003 a do hlavní role obsadil Aňu Geislerovou. Mladá lékařka přichází do odlehlé vesnice, aby se tu ukryla před pronásledováním za ilegální činnost vůči nacistům. Musí se sžít s místními tvrdými podmínkami. Zpočátku pro ni zcela nepřijatelné zvyky a hodnoty začíná chápat a uznávat. „Jozova Hanule“ je poslední částí želarského cyklu.
„Nic není tak prosté“ (2006) – Soubor čtyř detektivních příběhů, v nichž vystupuje jako hlavní postava mladý poručík Ryška. Také tyto povídky byly sepsány o mnoho let dříve, než byly publikovány knižně.
