Metonymie

Proč je zakázané kopírování? 💾 Stáhnout materiálVIP členstvíNahlásit chybu

literatura

 

Jméno: Metonymie

Zařazení: Literární pojem

Přidal(a): David Hampl

 

Společně s metaforou patří metonymie mezi nejdůležitější a nejčastější obrazná pojmenování, se kterými se můžeme setkat. Nejjednodušší definicí je, že se jedná o obrazné pojmenování, které je založeno na přenesení významu na základě určité vnitřní souvislosti.

 

Základní znaky metonymie

Metonymie je společně s metaforou jedním ze dvou základních básnických tropů neboli jazykových prostředků, které jsou založeny na přenášení významu. Zatímco podstatou metafory je přenášení významu na základě vnější podobnosti pojmenovávaných jevů, v případě metonymie se jedná o věcnou, vnitřní, logickou souvislost. Tato souvislost může být velmi rozmanitá, nejčastěji se většinou jedná o souvislost místní, časovou, způsobovou či příčinnou. Název metonymie byl odvozem od řeckého meta-onoma, tedy za-jméno. Má několik podtypů, nejčastějším je synekdocha, která je založena na vztahu části a celku. Celkem je možné nazvat jeho část, nebo opačně část lze vyjádřit názvem celku. Jako další podtypy bývají v odborné literatuře uváděny hyperbola neboli nadsázka a litotes neboli zeslabení významu.

 

Druhy metonymie

Nejčastěji se z lexikologického hlediska setkáváme se třemi základními druhy, metonymie strukturní, kontextové a etymologické. Ke strukturním metonymiím řadíme taková slova, která vedle svého původního významu mají také význam metonymický. Nejčastějším příkladem je tak zvaná konkretizace abstrakt, například názvy dějů přenesené na pojmenování; názvy vlastností přenesené na jejich nositele; názvy povolání přenesené na místo, kde se povolání vykonává; názvy materiálu přenesené na výrobky z nich zhotovené; pojmenování nádoby, obalu přenesené na věci v nich umístěné či pojmenování místa  přenesená na osoby, které zde žijí či pracují. Kontextové metonymie jsou založeny na přenosu vlastního jména, nejčastěji se se jedná o přenesení osobního jména umělce na název jeho díla. Dalším příkladem je použití zeměpisného vlastního jména na událost, která se zde konala. Posledním druhem je poté metonymie etymologická, kdy dojde například k označení fyzikální jednotky podle jejího objevitele (ampér, joule, volt) či označení věci podle místa, odkud pochází (manšestr, segedín, kašmír, eidam či charleston.

 

Metonymie v běžné komunikaci

S metonymií se lze velmi často setkat v naší každodenní komunikaci, přičemž si její použití mnohdy neuvědomujeme. Příklady takového použití mohou být například výrazy typu: čte Čapka, pije už čtvrtou sklenici, poslouchá Smetanu, nosí na sobě lišku, dědeček kouřil dýmku, celá ulice to viděla, jezdit škodovkou, italská domácnost, hrnec vře, naši sousedé vyhořeli, Bílý dům vydal prohlášení, černý pátek na burze a podobně.

 

Metonymie v umělecké literatuře

Na břehu moře maják do tmy hoří

(J. Seifert)

 

Taková banda hraje v hospodě.

Plešatý buben, zrzavá harmonika.

Trumpety stropem prorážejí!

A je v tom Beethoven, a je v tom Bach.

(Miroslav Holub)