Kniha: Mistr a Markétka
Autor: Michail Bulgakov
Přidal(a): Barcheeba
Michail Bulgakov:
- 1891 – 1940, sovětský prozaik a dramatik
- narodil se v Kyjevě
- absolvoval lékařskou fakultu
- 3x ženatý
- 1921 se přestěhoval do Moskvy a nastoupil do divadla jako režisér
- nepodporoval stalinistický režim – 1929 nesměl psát
- posledních deset let pracoval na díle Mistr a Markétka, které několikrát spálil nebo zničil a psal znovu
- 1940 umírá na onemocnění ledvin
- psal divadelní hry, kritiky, povídky a několik překladů a divadelních přepisů
Mistr a Markétka:
- román napsán 1940, poprvé vydán 1966 (po autorově smrti) – cenzurovaná verze, kompletní verze byla vydána 1967
- satirický román, groteskní román
- magický realismus – v reálném prostředí, nadpřirozené postavy, kouzla, ďábel, černá magie, předpovídání budoucnosti
- námět – román o románu; o ďáblovi, který se vysmívá lidské společnosti a byrokracii
- spojení hrůzy a komičnosti → groteskní situace
- reálné vs. nadpřirozené prvky
- prostor – Moskva
- čas – 30. léta – nepodstatný, román je nadčasový
- hlavní děj je prokládán útržky z Mistrova románu o Pilátu Pontském, které se s dějem prolínají
- 3 příběhy: Mistr a Markétka, Woland, Pilát Pontský
- biblické prvky
- Hlavní témata: Román se zabývá povahou dobra a zla (Woland zde nevystupuje jako ztělesnění zla, ale spíše jako vykonavatel spravedlnosti), zbabělostí jako největším hříchem (což je ústřední motiv Pilátova příběhu), satirickou kritikou sovětské byrokracie a společnosti a v neposlední řadě vykupitelskou silou lásky a umění (příběh Mistra a Markétky).
- jazyk: expresivní výrazy, spisovná a nespisovná forma, subjektivní poznámky ke čtenáři
- mění vypravěčské styly podle toho, jaký příběh čtenářovi předkládá – v Pilátově příběhu je vyprávění sevřené, detailní, popisné; v Mistrově příběhu využívá různé jazykové roviny, aby charakterizoval různé postavy (např. expresivní projev Korovjeva nebo shovívavý tón Stravinského)
- vypravěč: er-forma
- okolnosti vzniku: Román vznikal v době, kdy se Bulgakov stal nežádoucím autorem. Jeho hry se nehrály, prózy nepublikovaly. 28. 3. 1930 se spisovatel obrátil dopisem na samotného Stalina se žádostí o možnost vycestovat nebo vydělávat i na živobytí u divadla. Od té doby byly některé jeho hry trpěny, ale perzekuce a drastické cenzurní zásahy pokračovali dál. Mistr a Markétka byl psán uprostřed stalinského teroru a lze ho tedy považovat za alegorický obraz autorovy současnosti.
- podoba s Faustem – hlavní dvojice obou románů (Mistr+Markétka a Faust+Markétka) jsou téměř stejné, Faust i Mistr jsou nadaní lidé s velkými ideály, obě Marktéky jsou nakonec vykoupeny
postavy:
- Woland – ďábel, nedělá však vyloženě špatné ani dobré činy, jenom si utahuje z lidí a vysmívá se byrokracii
- Mistr – bezejmenný umělec, pronásledovaný režimem, zneuznávaný autor románu o Pilátovi Pontském, oddaně miluje Markétku, kritika jeho nevydaného románu ho zničí a dobrovolně odchází do blázince
- Markétka – nevěrná svému manželovi kvůli oddané lásce k Mistrovi, královské krve, schopnost snášet podivné a nepochopitelné situace
- Ivan Bezprizorný – nepochopený literát, skončí v blázinci
- Azazelo – démon, na konci pomůže milencům k vysvobození
- Behemot – mluvící kocour (v některých překladech označovaný jako Kňour), je výmluvný, lhář a mění podobu
- Korovjev – Wolandův sluha
- Ješua – Ježíš
- Pilát Pontský – judský prokurátor
děj:
Kniha začíná procházkou Berlioze s Ivanem Bezprizorným po parku, kde potkávají tajemného cizince. Cizinec – Woland jim vypráví o existenci Ježíše Krista, převypráví jim příběh Piláta Pontského a nakonec předpoví Berliozovi smrt na Patriarchových rybnících. Má ji zavinit Anuška, rozlitý slunečnicový olej a zasedání se nebude konat. Opravdu se tak stane, když si Berlioz běží zavolat, uklouzne na rozlitém slunečnicovém oleji a tramvaj mu uřízne hlavu.
Tento cizinec se objevuje na různých místech města Moskvy, vždy ho doprovází černý kocour, který se chová jako člověk. Způsobují v Moskvě zděšení a nechávají umírat lidi.
Ke konci se začíná odvíjet příběh Mistra a Markétky. V blázinci se Ivan Bezprizorný ( umístěn po žalostném tvrzení, že ty peníze nikdy od nikoho nevzal ) setkává se sousedem z vedlejšího pokoje, který mu vypráví svůj smutný příběh o životní lásce Markétě Nikolajevně. Markétka je vdaná žena. K Mistrovi chodila každé odpoledne. Jednoho dne ji dal peníze, aby koupila letenky. Markétka se však už nevrátila. Mistr tedy spálil svoje celoživotní dílo – román o Pilátu Pontském.
Markétka je jednoho večera po natřené omlazujícím krémem unesena na koštěti Azazelem do jejich světa, kde se koná ples všech zavražděných. Neplánově odletí i její služka Nataša, a to na praseti, v něhož se proměnil její soused. Za účast na plese a vzorné chování si Markétka může něco přát. Jako první si přeje omilostnit Fridu, ženu trpící za zabití svého dítěte. Teprve poté si přeje vidět opět svého milovaného Mistra. Ten se najednou před ní objevuje a za zaslíbení svých duší Azazelovi si mohou vrátit čas a pokračovat dále ve svých spokojených životech před rozloučením. Nastěhovali se opět do bytu Mistra, kde se nic nezměnilo, jako kdyby ho nikdy neopustili. Woland mu vrátil i jeho spálený rukopis se slavnými slovy „Rukopisy nehoří“. Druhého rána po probuzení si pro ně oba přijde Azazelo a podá jim otrávené falernské víno, kterým je usmrtí, s jejich dušemi pak létá nad městem, navštíví i Bezprizorného v pokoji, který si myslí, že jeho soused říkající si Mistr je mrtvý. Azazelo tvrdí, že teď mohou žít nekonečný život. Markétka dá na rozloučenou polibek i Bezprizornému, ale ten se nakonec probouzí ze snu.
Ukázka:
Sotva zapadli do stínu nesměle rašících lip, vrhli se ze všeho nejdřív k pestře pomalovanému stánku s nápisem “Pivo, limonáda”.
Ach ano, zde musíme upozornit na první zvláštnost toho neblahého májového večera. Nejen kolem stánku, ale dokonce ani v celé aleji, která vedla souběžně s Malou Bronnou, nebylo živé duše. V době, kdy se zdálo, že člověk doslova nemůže dýchat, a kdy slunce po tom, co rozžhavilo Moskvu, se kutálelo v suchém bezvlažném kouřmu kamsi za Sadový okruh, nikdo nepřišel pod lípy a nesedl si na lavičku; alej byla liduprázdná.
“Jednu minerálku,” požádal Berlioz.
“Minerálka není,” odsekla bůhvíproč uraženě prodavačka.
“A pivo máte?” zasípal Bezprizorný.
“Pivo přivezou k večeru,” odbyla ho žena.
“A co tedy máte?” zajímal se Berlioz.
“Oranžádu, ale je teplá,” řekla žena.
“Proboha, sem s ní!”
