Mluvnice

 

Jméno: Mluvnice

Zařazení: Gramatika

Přidal(a): KN

 

MLUVNICE

= morfologie (tvarosloví) + syntax (skladba)

= fonetika s fonologií, lexikologie, slovotvorba a stylistika

• skladba … tradiční + valenční + textová
• valence = schopnost slovesa vázat na sebe další slova; nositel valence + doplnění
• výpověď = věta v konkrétní komunikační situaci
• promluva = základní jednotka souvislé komunikace; více výpovědí
• slovo základové + slovo odvozené
• slovotvorný základ + slovotvorný prostředek (předpona, přípona, koncovka, spojovací samohláska, kombinace)
• slova jednoznačná + mnohoznačná
• slovo nadřazené (hyperonymum) + podřazené (hyponymum) + souřadné (kohyponymum)
• synonyma (souznačná) + homonyma (souzvučná) + antonyma (protikladná)
• odborné názvy … odborné názvosloví = terminologie
• jednoslovné + víceslovné (= sousloví)
• přechodník přítomný (od nedokonavých sloves; zakončení 3. osoby mn. č. –OU -> -A, -OUC, -OUCE; zakončení 3. osoby mn. č. –Í -> -E, -ÍC, -ÍCE) + minulý (od dokonavých sloves; zakončení příčestí minulého před L samohláska -> -V, -VŠI, -VŠE; zakončení příčestí minulého před L souhláska -> -ŠI, -ŠE)

 

1) podstatná jména

• 3 kategorie: pád (7), číslo (jednotné, množné), rod (mužský, ženský, střední)
• mluvnický (gramatický) + slovní (lexikální, věcný) význam
• konkrétní (obecná + vlastní) + abstraktní (vlastnosti, činnosti, vztahy, jevy, hodnoty)
• pomnožná (pouze mn. č.) + hromadná (pouze j. č.) + látková (tvary j. č.)
• mužský rod … životný (tvrdé – pán, předseda; měkké – muž, soudce (1. a 5. pád stejný)) + neživotný (tvrdé – hrad; měkké – stroj)
• ženský rod … tvrdé (žena), měkké (růže, píseň, kost)
• střední rod … tvrdé (město, kuře), měkké (moře, stavení)

 

2) přídavná jména

• měkká (jarní) + tvrdá (mladý) + přivlastňovací (matčin, otcův) … 1. a 5. pád = I/Í
• přípona … NÝ, NÍ, Í, SKÝ, ŠTÍ
• změny hlásek … c – č, k – č, g – ž, h – ž, ch – š
• stupňování – 3 stupně; s – š, h – ž, d – ž, ch – š, z – ž

 

3) zájmena

• osobní … se
• přivlastňovací … svůj
• ukazovací … sám
• tázací
• vztažná … jenž
• neurčitá … leckdo, kdokoli, všechen
• záporná … nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný

 

4) číslovky

• určité + neurčité
• základní + řadové + druhové + násobné

 

5) slovesa

• 8 kategorií: osoba + číslo (jednotné + množné) + čas (minulý; přítomný; budoucí) + způsob (oznamovací – 3 časy; rozkazovací – neurčuje se čas; podmiňovací – přítomný + minulý) + rod (trpný + činný) + vid (dokonavý + nedokonavý) + třída + vzor
• rod: příčestí trpné + pomocné sloveso být/ zvratná podoba slovesa
• třída: -E, -NE, -JE -Í, -Á
• vzor: -E (nese, bere, maže, peče, tře), -NE (tiskne, mine, začne), -JE (kryje, kupuje), -Í (prosí, trpí, sází), -Á (dělá)
• slovesné tvary: jednoduché + složené

 

6) příslovce

• bližší okolnosti dějů ve spojení se slovesy
• příslovečné spřežky
• příslovce zájmenná

 

7) předložky

8) spojky

 

9) částice

• uvozují samostatné věty + vyjadřují postoj mluvčího
• nejsou větnými členy
• vlastní + nevlastní

 

10) citoslovce

• city, nálady mluvčího
• oddělujeme čárkou

 

Druhy vět

• Podle postoje mluvčího
  • oznamovací + tázací (zjišťovací, doplňovací, vylučovací, rozvažovací, řečnická) + žádací (přací + rozkazovací) + zvolací

• věta jednoduchá
  • část podmětná + přísudková
• souvětí
  • souřadné (2+ vět hlavních) + podřadné (1 věta hlavní)
• věta hlavní
• významové poměry
  • slučovací + … souřadící spojky; rovnocenné věty
  • odporovací x … obsahy vět si odporují
  • stupňovací … obsah 2. věty stupňuje obsah 1. věty
  • vylučovací … obsahy vět se navzájem vylučují; čárka před NEBO, ANEBO
  • příčinný <- … věta vysvětluje příčinu 1. věty; NEBOŤ
  • důsledkový -> … 2. věta vyjadřuje důsledek 1. věty; PROTO, TUDÍŽ, TEDY
  • vysvětlovací … jedna věta objasňuje obsah druhé věty
• věta vedlejší
• druhy vedlejších vět
  • podmětná, předmětná, příslovečná, přívlastková, doplňková (slovesa smyslového vnímání + kterak), přísudková (řídící věta = být, bývat, stát, stávat se)

• věta jednočlenná
  • pouze přísudková část
• věta dvojčlenná
• větný ekvivalent
  • jiný výraz než určité sloveso
  • polovětné konstrukce
  • infinitiv, přechodník, příčestí

• větné členy
  • holé + rozvité + několikanásobné
  • lexikální … tvoří skladební dvojice (příslovce + citoslovce)
  • lexikálně-gramatická … ohebné slovní druhy
  • gramatická … nejsou větnými členy (spojky + předložky + částice)
• podmět
  • základní větný člen
  • podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, číslovka, infinitiv
  • vyjádřený, nevyjádřený, všeobecný
  • holý, rozvitý, několikanásobný
• přísudek
  • základní větný člen
  • slovesný … jednoduchý + složený (infinitiv + fázové/ způsobové sloveso)
  • jmenný se sponou … spona: být, bývat, stát, stávat se
  • jmenný bez spony
  • citoslovce
• přívlastek
  • na podstatném jméně
  • shodný + neshodný
  • postupně rozvíjející + několikanásobný
  • volný + těsný
• předmět
  • na slovese či přídavném jméně
  • podstatné jméno či zájmeno
• příslovečné určení
  • na slovese, přídavném jméně, příslovci
  • příslovce, infinitiv, jména
  • místa, času, způsobu, míry, příčiny, účelu, podmínky, přípustku
• doplněk
  • na slovese + zároveň na jméně (PO, PT)
  • podstatné jméno, přídavné jméno, číslovka, zájmeno
• přístavek

 

• souřadnost (parataxe) + podřadnost (hypotaxe)
  • skladební dvojice … P
  • skladební skupina … S
• významové vztahy
  • přiřazování = koordinace … několikanásobné větné členy
  • přistavování = apozice … přístavek
  • určování = determinace … ostatní větné členy
  • přisuzování = predikace … podmět + přísudek
• formální vztahy
  • shoda = kongruence … pád, číslo, rod
  • řízenost = rekce … pád
  • přimykání = adjunkce … otázka
• zvláštnosti větné stavby
  • elipsa (vypuštění slov, která vyplývají z kontextu) + apoziopeze (neukončená výpověď)
• chyby ve větné skladbě
  • kontaminace (křížení vazeb) = záměna vazby sloves s blízkým významem
  • zeugma (zanedbání dvojí vazby)
  • atrakce (skladební spodoba) = ovlivnění tvaru slova tvarem sousedního slova
  • anakolut (vyšinutí z větné stavby) = chybné připojení zbytku textu