Můj nejhorší zážitek – vypravování

literatura

 

Jméno: Můj nejhorší zážitek

Zařazení: Vypravování

Přidal(a): Jaroslav Konečný

 

Nezdařené táboření

Jednoho dne jsme se s kamarádkami rozhodli, že půjdeme stanovat do nedaleké vesničky k lesu. „To je super, už se moc těším,“ řekla Katka. Naložili jsme věci do Kamilina auta a už jedem.
Po pár minutách jsme dorazili. Já a Péťa jsme šly obhlédnout místo pro stany a nasbírat dřevo na táborák. Asi po pěti minutách jsme zase u auta. Holky měly už dávno vyložené stany. Pomalu jsem začala rozdělávat oheň. Najednou Péťa povídá „Ježiš, koho jste to k tomu ohni pustili, jestli to ona zapálí, tak jsem prezident“. Přiznávám se, jsem trošku nešikovná.

Stany jsme postavili do půlkruhu okolo ohniště a Nelin velký kempinkový stan do čela. Když už jsem jim moc neulehčila rozdělávání ohně, tak alespoň uvařím. Jídlo se snědlo vcelku rychle, a tak jsem rozhodla, že si zahrajeme na schovávanou. Je už celkem tma, tak by to mohla být docela švanda, možná se budeme i bát.
Ještě, než jsme ale vyrazili, slyšeli jsme z lesa divné zvuky. Ztichli jsme a poslouchali. „Co to je?“ ptala se Nela ustrašeně. Náhle se vyřítily z lesa nějaké holky. „Co tu chcete?“ zeptala jsem se. „Co ti je do toho, ty mrcho,“ odpověděla jedna z nich.

„Holky, řekla bych, že se sem žene nějaká vichřice!“ vykřikla další z nich.  Nechápavě jsem na ni koukala, co tím myslí. Znenadání se rozeběhly k našim stanům a začaly s nimi lomcovat ze strany na stranu, lézt dovnitř a vyhazovat nám všechno oblečení. Pak nám rozkopávaly stany, až z nich lítaly kolíky, a tak jsme se na ně vrhli. Vzala jsem si na ně pánev a mlátila je hlava nehlava. Nela bránila svůj kempinkový stan s vařečkou v ruce. „Co si o sobě vůbec myslíte, vy čůzy?!!“ vykřikla na ně. Jenže to neměla dělat, rozeběhly se na ni a než se Nela nadála, už ležela na zemi. Další útočnice se pustily do jejího stanu. „Dáme mu co proto!“ povzbuzovaly se holky navzájem v ničení stanu. „Nechte mi ho, to nesmíte, jděte pryč!“ prosila, naříkala a plakala Nela, když viděla, že její krásný stan je postupně bořen a trhán na kousky.

Bylo mi Nely líto, tak jsem se na ně rozeběhla se svojí pánví a bojovým pokřikem „WUÁÁÁÁÁÁ!!“ A potom si už nic nepamatuji, prý jsem dostala klackem zezadu do hlavy. Když jsem se probrala, uviděla jsem jen policii a pana doktora, co mě ošetřoval.

Příště už si rozmyslím, jestli půjdu vůbec někam stanovat.

 

Hodnocení: 1 = výborně





Další podobné materiály na webu: