Jméno: Můj největší úspěch
Zařazení: Vypravování
Přidal(a): Jindra
Můj největší úspěch
Mým největším úspěchem asi bude druhé místo v soutěži programování robotů. Této soutěži jsem se účastnil, když jsem chodil do osmé třídy na základní škole. K programování robotů jsem se dostal díky robotickému kroužku, který byl u nás na škole. Programování mě tehdy moc bavilo, ale některé hodiny jsem vynechal, proto v době soutěži jsem byl se znalostmi oproti ostatním pozadu.
Celá soutěž se odehrávala na naší škole a začínala nám po vyučování. I když jsme měli výhodu „domácího hřiště“ což znamenalo delší čas na přípravu a možnost výběru oblíbeného místa, měli i ti soutěžící, co dojeli později stejné podmínky jako my, protože jsme nevěděli, pro co budeme našeho roboto programovat.
Až jsme se všichni sešli tak mohla soutěž začít. Pravidla byla jednoduchá, šlo o to naprogramovat robota, aby jel po dráze namalované na papíře, který se rozložil na zemi. Dráha, kdyby se rozložila jako rovná čára, mohla být dlouhá asi 5 metrů, což nebylo pro robota, kterého jsme měli programovat moc dlouhé, takže jízda trvala něco málo pod minutu. Hodnotili se zápisky na papíře, program na počítači, a potom přesnost robota, s jakou dokázal projet dráhu.
A zde začali moje problémy. Tato dráha byla namyšlená tak, aby se pracovalo se senzory na robotovi. Robot pak viděl, kde je čára a jak má po ní jet. Jenže já jsem tuto znalost neměl. Nevěděl jsem, jak se senzory pracovat. Tu jsem si vzpomněl na to, jak jsme programovali robota, aby dokázal jet na určitou vzdálenost. Tudíž jsem si vzal pravítko a celou dráhu jsem si změřil. Následně jsem celý program udělal takový, aby robot dokázal projet trasu dráhy bez toho, že by byl na dané dráze.
Druhé místo v této soutěži jsem si získal tímto unikátním programem, a kdybych si uměl vést lépe zápisky tak bych mohl být i první, ale ne vždy se zadaří. Přesto si myslím, že to je velký úspěch skončit druhý na soutěži, kde jsem neměl dost zkušeností nebo čas předem na přípravu.
Hodnocení: 2 = chvalitebně
