Téma práce: Můj život v roce 2042
Slohový útvar: Úvaha
Přidal(a): Simona Mozgová
Jak bude vypadat můj život za 20 let? Jediné, co teď vím, je to, že to nevím. Nedokáži odhadnout, kde budu za tu dobu pracovat. Bydlet. Ale můžu si to alespoň vysnít.
Vidím se ve světě, který bude naprosto odlišný od toho dnešního. Nejde o to, že bych to chtěla. Ale doby se mění, naše planeta se mění, a my s tím vším musíme držet tempo. Je jasné, že technologie budou za 20 let opět někde úplně jinde. Můj život bude usnadněn teleportačními portály a nákupními drony. Přála bych si, aby k takovým změnám nedocházelo, ale protože je nemohu zastavit, nezbývá mi než si přát, abych s nimi dokázala držet tempo. K tomu mi pomůže pozice strojní inženýrky, kterou bych tou dobou chtěla být. Ale práce přeci není to nejdůležitější.
Když se zamyslím, kde bych chtěla být za 20 let od tohoto momentu, na mysl mi přijde především jakési abstraktní bezpečné místo, kterému budu říkat domov. Můj domov nevypadá jako dům s francouzskými prosklenými okny a velkou zahradou, ani jako roztomilý byteček v centru Brna. Anebo možná ano, co já vím. Pravdou je, že na místě mi nezáleží. Domov podle mě dělají lidé, se kterými se cítíme dobře. To oni jsou náš domovský přístav, do kterého se vždy můžeme vrátit. Pro mě to bude moje rodina. Moji rodiče. Můj bratr. Můj manžel. Naše děti. To oni budou můj život.
Abych vše shrnula, v roce 2042 se vidím jako moderní žena, která se bude držet s dobou. Vidím se jako dobrá dcera, která se dokáže postarat o své rodiče stejně dobře, jako se oni teď starají o mě. Vidím se jako sestra, která podpoří svého bratra ve všem, co bude dělat. Vidím se jako hrdá matka. A vidím se po boku svého manžela, který mi bude celoživotním parťákem. Zkrátka bych chtěla být nejlepší verzí sebe sama.
Hodnocení: 1 = výborně
