Na západní frontě klid – recenze knihy

sloh

 

Jméno práce: Na západní frontě klid

Slohový útvar: Recenze

Přidal(a): Michal G

 

 

Na západní frontě klid – nesmrtelná klasika?

Někteří mí spolužáci se domnívají, že povinná četba k maturitě je něco, co je spíše povinností. Tato kniha mě přesvědčila o opaku. Všichni už jste určitě slyšeli o knize od Ericha Maria Remarque, patřícího do ztracené generace, která se do historie zapsala jako jeden z nejvýznamnějších protiválečných románů. Na západní frontě klid se pro mě stalo něčím, k čemu se často ve svých myšlenkách vracím a přemýšlím nad tím, jak moc se v dnešní době máme dobře.

Toto Remarquovo magnum opus mě uchvátilo zejména v momentech, kdy hlavní hrdina Pavel dychtivě vzpomínal na to, co nám všem normálním lidem, nikdy nezasaženým válkou, přijde naprosto samozřejmé. V knize nalezneme místy až expresionistické popisy toho, jak opravdu hrůzy války vypadaly. Zejména výraznou pasáží je ta, kdy je Pavel v zápalu boje poprvé donucen zabít člověka. Je vidět, že autor ve válce skutečně bojoval, protože často používá vojenský žargon a odborné názvy příslušící vojenské technice. Proto si myslím, že by kniha mohla obsahovat menší výkladový slovník, protože jsem si jist, že moje spolužačky neví, co je to polnice.

Děj knihy se v určitých místech poněkud táhne, ale to nám autor vzápětí kompenzuje akčními pasážemi, pocházejícími přímo z fronty. Občas se v románu vyskytují i lyrické prvky-relativně rozsáhlé lyrické popisy krajiny. Osobně jsem se nachytal, jak moje oči tyto úseky textu spíše občas přeskakovaly. Ke konci knihy se tempo děje poněkud uvolní, a najednou se z ničeho nic objeví šokující dramatický závěr s prvky ironie.

Kniha byla pro mě tak zajímavá, že jsem si dokonce přečetl i její volné pokračování – Cesta domů. Rozhodně oceňuji fakt, že ji máme v povinné četbě. Je dost pravděpodobné, že se ke titulu, který mě dohnal k slzám v kapitole o umírajícím kamarádovi, ještě vrátím.

 

Hodnocení: 1/2 = výborně/chvalitebně