Neviditelný – fejeton

sloh

 

Téma práce: Neviditelný

Slohový útvar: Fejeton

Přidal(a): Klára Ř.

 

Výchozí text:

Jsou tomu necelé tři měsíce, co mně došla zpráva o úmrtí Cyrila Hajna. Docela stručná a chladná zpráva, jaké docházívají v takových případech a za podobných okolností: „Oznamujeme Vám, že zemřel včera o půl deváté večer na zápal plic. Máte-li nějaké zvláštní dispozice k pohřbu, sdělte je ihned.“ Razítko a datum. Podpis, podobný stenografické zkratce. Víc nic. Nevím, kdy mě vlastně napadlo, že bych měl svůj životní příběh napsati. Nejspíše tenkrát, když jsem si poprvé uvědomil, že tomubrzy bude právě deset let, co jsem vstoupil do tohoto domu.

 

Jako by to bylo včera, když poprvé vcházím do krásné roubenky.

Zdá se maličká, ale když člověk vejde starými dřevěnými dveřmi do hlavní místnosti, rozprostře se před ním velký a útulný prostor. První věc, co člověk spatří, je velký stůl v rohu místnosti, na kterém leží nově podepsaná smlouva o koupi.

Ano, koupil jsem tento dům pro svoje volné dny, abych unikl realitě velkoměsta. Nestěžuji si na svou práci, baví mě a plat nemám vůbec špatný, jen jako klukovi z vesnice mi chybí být obklopen přírodou a dýchat čistý vzduch.

Usadím se na židli u onoho stolu a s úsměvem znovu čtu své jméno na řádku majitel. Vzhlédnu k velkým zdobeným kamnům, které rozjasňují celou místnost a dodávají ji pohádkový nádech. „A je to,“ povzdychnu si. Vstanu, že si uvařím na plotně čaj, když v tom mě zarazí zvláštní skutečnost.

Kamna jsou teplá, jako by se na nich nedávno vařilo. A jsem si jist, že má poslední návštěva byla před dvěma dny. Lehce se zarazím, ale mohlo pouze dohořívat nějaké poleno nebo si sem naposledy zaběhla minulá majitelka. Teď už s tím nic nenadělám, proto dám postavit vodu a udělám si heřmánkový čaj. „Jako od babičky,“ rozplývám se nad vůní z mého dětství.

Je pozdě, proto se převleču a ulehnu do postele. Nechám svítit pouze malou lampičku a otevřu svou rozečtenou knihu Osvícení od Stephena Kinga. Ponořím se do čtení a domem se rozlehne naprostý klid. Po deseti minutách slyším vrzání a šustění. A ano, jelikož se „vůbec nebojím“ a „určitě nečtu hororovou knihu“, tak zhasnu a se zrychleným srdečním tepem se zahrabu do peřiny. „Je to přece jen zvíře,“ mumlám si chvilku a usnu.

 

Další den už tak šťastlivým nebyl. Samozřejmě jsem si pamatoval noční příhodu, tak jsem se ji rozhodl prozkoumat. Obešel jsem dům k zadnímu vchodu a tam se posadil na lavičku. Je začátek zimy a na zemi je tenká vrstva sněhu. Muselo přes noc sněžit a mně už mé mládí také nezahřívá, tak se pomalu vydávám zpátky. Když už jsem skoro u hlavního vchodu, všimnu si lidských šlápot ve sněhu. Poleje mě studený pot. „Tudy jsem určitě nešel,“ zamumlám.

Tohle se mi nelíbí. A stopy vedou dál po zahradě až k malé dřevěné kůlničce. „Tak to teda ne. Žádný mě tu okrádat nebude!“ a s hněvem vyrazím do domu pro obranný nástroj. Popadnu první, co vidím a s koštětem odcházím v útočné pozici. Koutkem oka ještě zahlédnu otevřenou spižní skříň.

Dojdu ke kůlně a koště si vyměním za vidle opřené o stěnu.

„Je tam někdo?!“ zakřičím. Slyším uvnitř tumený šramot. „A dost.“ Srdce mi bije jako o závod. Rozrazím dveře a spatřím ho.

V koutě je schoulený postarší muž s vyděšeným výrazem v očích.

„Co tady děláte?“ ptám se ostře s vidlemi nataženými pro mou ochranu. „Vstaňte,“ zdůrazním, „a řekněte mi co tady děláte!“

Rozklepaně odpovídá: „Moc se omlouvám, vážený pane, moc se omlouvám.“

Když se zvedá z celt a plachet, které ho chránily před umrznutím, mohu si ho konečně prohlédnout. Všimnu si jeho pohublého těla. Má vystrašený výraz, kruhy pod očima a v ruce svírá krajíc, pravděpodobně mého, chleba.

 

Ano, hádáte dobře, byl to Cyril Hajn, postarší muž, který ztratil po hádce s rodinou domov. Vzal jsem ho k sobě. Rozhodl jsem se, že v adventním čase je potřeba učinit pár dobrých skutků. Byl pro mě zprvu nespatřitelnou záhadou a v jeho rodině se prý také cítil jako neviditelný. Cyril byl slušný člověk, který to neměl v životě lehké. Strávil jsem s ním hezké Vánoce. Pak jednoho dne zmizel a já se dozvěděl, že je v charitativním centru. Občas jsem ho tam zašel navštívit.

 

Po čase přišel ten dopis.

 

Hodnocení ze školy: 1 = výborně

error: Stahujte 15 000 materiálů v naší online akademii 🎓.