Kniha: Ostře sledované vlaky
Autor: Bohumil Hrabal
Přidal(a): Ivo, Olínek
Autor: Bohumil Hrabal
- Narodil se v Brně-Židenicích a zemřel v Praze po pádu z okna v pátém patře nemocnice na Bulovce, ve které se léčil.
- Po maturitě studoval na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, Vinou uzavření vysokých škol v období okupace mohl svá studia dokončit až v roce 1946. Během války pracoval a vystřídal několik profesí. Spisovatelem z povolání se stal teprve v roce 1963. Po roce 1970 nesměl několik let oficiálně publikovat, psal tedy do samizdatových a exilových periodik.
- V jeho díle je jasný prvek autobiografičnosti, protože hojně čerpal z autentických životních zkušeností. Jeho dílo je také velmi populární v zahraničí, bylo přeloženo do více než 28 jazyků.
- Mezi jeho nejvýznamnější díla patří Ostře sledované vlaky, Postřižiny, Městečko, kde se zastavil čas, Slavnosti sněženek, Obsluhoval jsem anglického krále, Příliš hlučná samota, Bambini di Praga atd.
Rozbor díla: Ostře sledované vlaky
- Druh – epika
- Žánr – novela
Téma:
- Kritika fašismu a druhé světové války, která přinesla mnoho škod na lidských životech.
Prostředí, doba:
- Malá železniční stanice Kostomlaty, rok 1945 (v Protektorátu Čechy a Morava)
Charakteristika hlavních postav
- Miloš Hrma – pracuje jako výpravčí, je mladý, nezkušený, citlivý, lítostivý. Potýká se svým trápením v sexuálním životě a nedostatkem zkušeností. Své problémy se pokouší vyřešit neúspěšnou sebevraždou. Jeho častou myšlenkou byla otázka, zda je opravdový mužský.
- Ladislav Hubička – výpravčí, „ Don Juan“, má pestrý a úspěšný milostný život – například s mladou telegrafistkou Zdeničkou Svatou, které při jedněch milostných hrátkách orazítkoval celou zadnici německými razítky ze stanice.
- pan přednosta stanice – je přísný a důsledný, ale vypadá poněkud zanedbale, jelikož většinu svého volného času tráví v holubníku, kde se stará o holuby, které bezmezně miluje.
- Zdenička Svatá – telegrafistka, které výpravčí Hubička orazítkoval zadeček německými razítky při milostných hrátkách.
- Máša – přítelkyně Miloše Hrmy, kvůli ní chtěl Miloš spáchat sebevraždu, protože selhal při jejich pokusu o první milování .
- Viktoria Freie – krásná Rakušanka, která přinesla Hubičkovi výbušninu, která měla vyhodit do povětří „ ostře sledovaný vlak“, Miloš s ní prožil svoje poprvé na kanapi v kanceláři pana přednosty
Kompozice
- Chronologická i retrospektivní (vzpomínky na podřezání žil, neúspěch v ateliéru atd.)
Jazyk
- V drtivé většině je použit jazyk spisovný, ale autor občas používá nespisovné výrazy jako prdeláč, ceckounek, fofrovat atd..
Podrobný děj
Píše se rok 1945 Němci už neovládají vzdušný prostor nad vesnicí v níž bydlí Miloš Hrma. Předevčírem byl sestřelen nepřátelský letoun a jeho křídlo spadlo na náměstí. Lidé ho okamžitě rozebrali a už večer z toho měli vyrobené stříšky na králíkárně a jiné věci.
Tatínek Miloše dokázal udělat všechno na světě, protože od 48 let byl v penzi a všichni mu to záviděli. Byl strojvedoucím odsloužil si svých dvacet let a mohl jít do důchodu a pořád někde něco sbíral.
Pradědeček Lukáš byl vojenským tamborem a v roce 1848 ho dlažební kostkou trefili do kolene a byl nadosmrti doma, od té doby bral rentu a všichni mu to záviděli. Dostával zlatku za tu si kupoval rum a dva paklíky tabáku.
Děda Vilém byl hypnotizér, všichni v tom viděli jeho touhu se flákat. Když přijeli první německé tanky do městečka stoupl si před první německý tank a hypnotizoval Němce, aby se otočili a odjeli, ale ten tank ho zajel a jeho hlava se zapříčila v pásech, tak musel tatínek poprosit, aby mu ji vyprostili, aby ho mohli pochovat i s tělem.
No a před třemi měsíci si Miloš podřezal žíly. A dneska se vrací do práce.
Přednosta stanice má krásnou dopravné kancelář s perským kobercem. Jinak má zálibu v pěstování holubů. Jeho paní ve sklepě krmí housátka, a také krásně háčkuje, také zabíjí králíky každý pátek.
Na stanici je také výpravčí Hubička, který má rád ženy. Jednu paničku vzal do kanceláře pana starosty a rozbili mu kanape. Díky svým průšvihům nikam nepostupuje a je pořád výpravčí, i když už by klidně mohl být přednosta. Další průšvih na stanici měl s telegrafistkou Zdeničkou, které vyhrnul sukni a celou zadnici ji orazítkoval.
Kolem plotu jela na koni hraběnka Kinská a přednosta spěchal, aby jí políbil ruku. Šli spolu k magacínu s obilím a zase zpátky, pak nasedla a odjela. A přednosta stanice si musel ulevit, křikem do světlíku, kde křičel, že vše je přeerotizováno.
Do stanice přijel ostře sledovaný vlak s inženýrem Honzíkem. Z vagonu vystoupili 2 SS a zapíchli samopaly Miloši do týla a kdykoli mu mohli na sypat náboje a vyhodit ho z vlaku, nastoupil s nimi do vagonu. Jel s nimi a oni se mu dívali na zahojené zápěstí. Pak vlak zpomalil oni mu sundali zbraně od hlavy a nechali ho vystoupit pořád nevěděl, jestli si z něj nedělají legraci.
Vracel se od vlaku a myslel na Mášu, se kterou natíral plot, když byl ještě traťmistr. Byl dlouhý 4 km, natírali ho 5 měsíců, stáli proti sobě, políbili se skrz plot a ona měla na rtech takovou kundičku a tomu se nesmírně smáli.
Jel do Bystřice u Benešova do hotýlku. Tam pracoval zedník. Miloš vešel do pokojíku, vytáhl dvě břitvy, jednu zadlabal do štokrlátka a druhou položil vedle sebe, napustil si horkou vanu a pořezal si zápěstí a koukal se jak se voda zbarvuje, hlava se mu naklonila a on ochutnal limonádu trochu slanou. Najednou ho zedník podebral…
Začátek toho všeho byla špatná první zkušenost, kterou prožil s Mášou u jejího strejdy Nonemana, pod plachtou na fotografování. Nejdřív byl mužský až k tomu mělo dojít a najednou zvadl a bylo se vším amen.
Druhý den ráno celý ateliér rozmetal nálet… a jako nápis za pět minut vše hotovo, ale s úplně jiným významem
Miloš vešel do stanice a výpravčí Hubička měl nohy na stole a spal, Miloš to taky znal, někdy je lepší, když to na člověka přijde si lehnout, ale správný výpravčí podvědomě sleduje telegraf, vlaky a hned ví, jak zareagovat. Přišel přednosta stanice a Hubička hned v klidu vstal a šel na peron vypravit projíždějící vlak. Na přednostu se slétali jeho holuby, zrovna se chystal,že je půjde vyčistit. Tenhle vlak převážel dobytek na jatka, a to Miloš neměl rád, ty odumřelé nožičky, hladová zvířata.
V poledne si uvařili polévku a dívali se na oblohu, do místnosti vešel člověk s šedých kalhotech. Zeptal se,kde je přednosta. V holubníku odpověděli Miloš s Hubičkou a on zařval a víte, kdo já jsem ? Dopravní šéf Slušný ! Jak zařval tak Miloš mu zasalutoval, Hubička se zvedl a přednosta vběhl do místnosti plný oděv holubího trusu. Tak tohohle člověka chtěl Slušný povýšit na dopravního inspektora. Přijeli do stanice drezínou vyšetřovat Hubičku, jak Zdeničce Svaté potiskal zadek a to ještě německými razítky !!! Zdenička ochotně vyprávěla, jak hráli na fanty a že ona pořád prohrávala a pak ji samotnou napadlo,že si lehne na stůl a bude čekal jaký to bude… Když pak drezína odjela, tak zase pan přednosta křičel do světlíku, že inspektorská zahrádka je v prdeli.
Když odjeli osobní vlaky výpravčí Hubička se nahnul k Milošovi a zašeptal mu do ucha, že zítra mají spolu noční a kolem půlnoci projede nádražím nákladní otevřený vlak naložených 28 vagónů střelivem a že nechaj celej ten vlak vyletět do vesmíru, podrobné instrukce teprve dostanou.
Ten večer se chystal pan přednosta na večeři ke Kinským. Pěkně se vyštafíroval a holuby polští rysové spokojeně vrkali a kroutili hlavičkami.
Osobní vlak vjel do stanice na stupínku stála Máša, krásná, čistá jako mléko. Řekla Milošovi, že ho má ráda a dala mu fotografii, kde jsou oba jako děti v námořnickém oblečení a tisknou se k sobě a ptá se Miloše, kdy přijede a on říká, pozítří a už píská a vlak odjíždí.
Hubička je nervózní z jeho vlaku a Miloš sní o Máše a cítí se jako chlap i si sáhne a představuje si, že ji také položí na stůl a svléká a když je nahá, tak neví, co s ní, protože ještě nikdy v ženě nebyl, jenom v matčině lůně.
Miloš viděl, že paní přednostová jde krmit šiškami housata a šel za ní do sklepa a chtěl po ní radu. Ona se celá rozklepala, že už je prý v přechodu a Miloš ji řekl, že má ejakulatio preacox a že pan psychiatr mu doporučil, aby otřel parůžek o nějakou starší ženu. Paní přednostová, mu řekla, že už s tím nechce mít nic společného a že mu to určitě půjde.
V půlnoci přišla tyrolská žena v rozepnutém hubertusu a držela v ruce malý balíček, jmenovala se Victoria Freie. Řekla, že je hodně unavená a Miloš ji odvedl do přednostovi kanceláře, kde jí nabídl jeho krásné kanape a vše vypověděl o svém trápení a zkušená artistka Victoria ho zasvětila a všechno kolem vybuchovalo…to byly asi nálety na Drážďany. Když se posadili na kanape, tak bylo roztržené vejpůl. Oba si navzájem poděkovali.
Do stanice přijel vlak s lidmi, kteří si zachraňovali holé životy. V tom už uslyšeli jejich ostře sledovaný vlak. Byli domluveni, že ho přibrzdí a pak pustí. Miloš mezitím s třaskavinou vylezl na semafor a čekal, vlak začal projíždět a on počítal vagony, hodil třaskavinu na 14 vagon pěkně doprostřed. Chtěl čekat na semaforu ty 4 minuty do výbuchu. Ale vtom uviděl záblesk světla a ucítil ostrou bolest v rameni, také vystřelil uviděl německého vojáka, jak se skutálel do příkopu. Najednou začal Miloš padat a zachytil se o semafor, pomalu mu začaly vypadávat peníze, klíče a ostatní věci z kabátu. Krev mu začala téci po krku. Pak spadl vedle Němce, který neustále mluvil „ Mutti“ a přitom chodil na místě a hrabal v hlíně a sněhu. Měl prostřelené břicho a Miloš plíce. Miloš už nemohl vydržet tu jeho chůzi, chtěl mu svázat nohy, ale on přetrhl provázek, kterým byl svázaný. Tak se rozhodl, že mu prostřelí srdce, přiložil samopal na srdce a vystřelil, ale němec pořád dal mluvil a chodil, tak mu prostřelil oko a pak už bylo ticho. A Miloš chrčel dál větší a větší množství krve. A přitom přemýšlel o tom, že kdyby se setkali v jiné době mohli si spolu pěkně popovídat, ale takhle tu vedle sebe umírají, měli radši sedět doma na prdeli.
