Kniha: Ostře sledované vlaky
Autor: Bohumil Hrabal
Přidal(a): Tondamatt
Literární druh:
– próza
– epika
– novela
Literární směr:
– česká literatura v letech 1958 – 1968
– česká oficiální próza
– druhá vlna válečné prózy; inspirace reálným životem, rodinou i přáteli, pábitel
Stylistická charakteristika textu a slovní zásoba:
– zvláštní výstavba textu (dlouhá souvětí, krátké izolované příběhy, které jsou propojené volnými asociacemi myšlenek – prvek surrealismu)
– motiv sebevraždy se objevuje i v jiných Hrabalových knihách
– objevuje se bombardování Vysočan a Drážďan
– absurdní a naturalistické scény (hlava pod tankem…)
– nečekaná přirovnání
– jiný slovosled v souvětí
– opakující se slova, spojovací výrazy
– podrobné popisy
– německá slova a fráze
– erotický podtext
– v přímé řeči se objevují vulgární úsloví a vulgarismy ve zdrobnělinách; normální text je ale spisovný
– v díle je hezká práce se jmény (Hubička – proutník)
– často popisuje věci, které mají červenou barvu = symbolika války
– motiv utrpení zvířat = atmosféra války
– má objektivní pohled na Němce (popisuje i slušné lidi)
– kapitoly nemají názvy
– epiteton: zvadlé lilium, cloněná lampa
– přirovnání: „Měl zvednuté ruce, jako by připíjel slunci.“; „Díval se tak, jako bych já ten vlak rozstřílel.“
– odborné výrazy: detonace (výbuch), lazaret (nemocnice)
Charakteristika hlavních postav:
Miloš Hrma – 22letý začínající výpravčí; čestný a spravedlivý; bojuje s pocitem, že není „opravdový chlap“
výpravčí Hubička – má velmi rád ženy; nebojácný, chytrý; nemá rád Němce
přednosta stanice – ctižádostivý; má rád své holuby; ve své podstatě je hodný
kolaborant Zedníček
výpravčí Máša – chodila s Milošem
Zdenička Svatá – telegrafistka, které pan Hubička orazítkuje zadnici
partyzánka Viktoria Freie – dodá Hubičkovi bombu a zbavuje ho jeho „problému“, poté odjíždí do Kerska
Děj a kompozice:
– chronologický kompoziční postup
– ich-forma
– šest kapitol
– sled jednotlivých událostí je přerušován krátkými retrospekcemi (návraty do minulosti) hlavního hrdiny – není souvislý děj
Děj se odehrává v malé železniční stanici v roce 1945. V této době je vypjatá atmosféra druhé světové války, stanicí denně projíždí několik tzv. ostře sledovaných vojenských německých transportů. Hlavní postavou je mladý železniční elév Miloš Hrma. Ten se po své tříměsíční neschopnosti vrací do práce. Léčil se z úrazu, který si způsobil, když se pokusil o sebevraždu kvůli své přítelkyni. Ve stanici se setkává s výpravčím Hubičkou a přednostou stanice, jehož jméno nám zůstane neznámým. Nejprve zjistí, že pan Hubička má oplétačky s inspekcí drah, protože měl ve službě milostný poměr s bývalou telegrafistkou Zdenkou Svatou, které na zadnici natiskal všechna staniční razítka. Za několik dní přijíždí do stanice inspektor a celý případ se vyšetřuje.
Pak už se odvíjí hlavní část děje. Výpravčí Hubička se dozví, že stanicí za několik dní projede další ostře sledovaný transport naložený výbušninami. Napadne ho, že by se tento vlak dal jednoduše vyhodit do povětří, jako to dělali v té době partyzáni. Celý plán řekne Milošovi, který s ním souhlasí. Hubička se pak domluví s jistou ilegální pracovnicí Viktorií Freie, která má zajistit potřebné prostředky. Za pár dní je Miloš opět ve službě s výpravčím Hubičkou. V noci má projet onen náklad s výbušninami. Večer přichází Viktoria Freie a přináší Hubičkovi revolver a časovanou výbušninu, která má vlak zneškodnit. Pak si jde chvíli odpočinout do přednostovi kanceláře. Přitom má však milostný poměr s Milošem. Opakuje se stejná situace, jako s výpravčím Hubičkou a Zdenkou Svatou. Když už transport vjíždí do stanice, Miloš i se zbraněmi vyleze na návěstidlo a vhodí časovanou výbušninu na projíždějící vlak. Přitom je však spatřen německým vojákem, který vlak hlídá. Miloš vytáhne revolver a vojáka postřelí, ovšem on jeho také. Spadne z návěstidla vedle vojáka, ještě ho několikrát postřelí a nakonec oba vedle trati umírají.
Prostor a čas:
– malá železniční stanice
– rok 1945
Dílo do tvorby autora:
– začátek tvorby
– tvorba: věnuje tzv. „ztracené generaci“, do které sám patřil. V jeho díle se často objevuje téma automobilových závodů, je třeba si uvědomit, že Remarque se o závody nejen zajímal, ale že i nějaký čas aktivně závodil. Jeho romány jsou protiválečné, ale nelze je označit za pacifistické. Je zaměřen silně antifašisticky.
– hlavním tématem se staly osudy vojáků a válečných veteránů 1. světové války, zabýval se i osudy emigrantů, kteří se marně snažili najít své místo v novém prostředí
– inspiroval se vlastní zkušeností, jeho hrdinové mají spoustu autobiografických rysů
– humanistický, antimilitaristický a antifašistický postoj
Význam díla v současnosti:
– varuje nás před hrozbami války
Inspirace:
– 1966 filmové zpracování (J. Menzel)
– jiný konec
– Oskar
Politická situace:
– období po potlačení pražského jara se neslo v duchu ,,konsolidace“ a ,,normalizace“ politických a společenských poměrů.
– projevy odporu proti okupaci byly tvrdě potlačeny
– ve společnosti se šířily pocity zklamání a rezignace, vedoucí k nové vlně emigrace
– nespokojenost s komunistickým režimem vyjádřila občanská iniciativa Charta 77
– literaturu postihla těžce normalizace
– literatura se opět rozštěpila na tři větve – na domácí oficiálně publikovanou, domácí samizdatovou a zahraniční (exilová)
– ideologický tlak silně omezoval svobodu psaní – mnoho autorů volilo ,,úniková“ témata jako příroda, rodinné problémy, erotika
Autor:
– český prozaik, jeden z nejvýznamnějších a nejosobitějších spisovatelů druhé poloviny 20. století.
– stal se nejpřekládanějším českým autorem 20. století
– po maturitě na reálce, kterou s obtížemi dokončil, neboť několikrát propadl
– studoval Hrabal na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, navštěvoval však rovněž přednášky z dějin literatury, umění a filosofie
– během války pracoval jako železniční dělník a výpravčí v Kostomlatech, což se odrazilo i v jeho literární tvorbě
– v roce 1965 se stal členem Svazu československých spisovatelů a redakční rady Literárních novin
– po roce 1970 nesměl několik let oficiálně publikovat
– roku 1975 uveřejnil v časopise Tvorba krátké sebekritické prohlášení, na jehož základě mu bylo částečně a pod dohledem cenzury opět umožněno publikovat
– často navštěvoval hospodu U Zlatého tygra (Husova ul.), kde se v roce 1994 setkal s Václavem Havlem a americkým prezidentem Billem Clintonem
– Hrabal zemřel v roce 1997 v Praze po pádu z okna v pátém patře Ortopedické kliniky nemocnice na Bulovce, ve které se léčil
