Podivný případ se psem – rozbor díla (2)

rozbor-díla

 

Kniha: Podivný případ se psem

Autor: Mark Haddon

Přidal(a): M. Pourová

 

 

Mark Haddon

Je britský spisovatel, který se narodil roku 1962 v Northamptonu. Po absolvování anglické literatury na Oxfordské univerzitě vystřídal hned několik zaměstnání. Kdy mimo jiné pracoval i s tělesně a mentálně postiženými dětmi a dospělými. (Zde zřejmě našel inspiraci ke svému nejslavnějšímu románu Podivný případ se psem.) Také se živil jako novinový a časopisový karikaturista a ilustrátor – je např. spoluautorem komiksových stripů Muži – návod k použití, které vycházely v deníku The Guardian (Strážce).

Mark Haddon se prosadil hlavně rozsáhlou tvorbou pro děti a mládež.
Svoji první knihu vydal v roce 1987 a do dnešní doby ji následovaly další úctyhodné desítky titulů, přičemž některé z nich doprovodil i vlastními ilustracemi. Vedle dětských knih je Haddon autorem jedné básnické sbírky a románů pro dospělé například Problémové partie, zachycujícího několik týdnů ze života obyčejné středostavovské britské rodiny. Od roku 1996 spolupracuje s BBC na televizních projektech, za které už získal dvě ceny Britské akademie filmových a televizních umění a Cenu královské televizní společnosti. V současné době rovněž vyučuje tvůrčí psaní na univerzitě v Oxfordu.

Mezi některá jeho díla patří například už zmiňovaný Podivný případ se psem, Červený dům, Spudveč! aneb 70 000 světelných let, nebo Pád výletního mola.

 

Podivný případ se psem

  • knihu napsal Mark Haddon v roce 2003, a ve stejném roce byla kniha oceněna prestižní Whitbreadovou cenou

 

Forma:

  • detektivní román (nelze moc mluvit o detektivce, jako spíš o popisu myšlenek a života autisty)
  • spisovná čeština, občas užité vulgarismy (Christopherův otec) a odborné výrazy (Christopher)
  • příběh napsán v ich-formě (z pohledu autistického chlapce)
  • kapitoly jsou číslovány pouze prvočísly
  • použití přímé řeči
  • hodně barvitý popis děje
  • děj se odehrává v součastnosti v Anglii

 

Hlavní postavy:

Christopher Boone

  • Patnáctiletý kluk trpící autismem. Je velmi vysazený na určitá pravidla a pevný řád života. Velmi těžce snáší neobvyklé situace, nesnese cizí dotek, což hned několikrát vede v knížce k nemalým problémům, a nerozumí jednoduchým věcem. Na druhou stranu je ale naprosto geniální co se týká čísel, nebo matematiky celkově.

Ed Boone

  • Christopherův otec, jediný kdo se o něj stará a dá se celkově říci, že má neuvěřitelnou trpělivost. Ale ani on není dokonalý a má nějaká tajemství, hlavně tedy proto, aby ještě neztížil život Christopherovi.

Judy Boone

  • Matka Christophera. Nezvládala žít s takhle narušeným dítětem, částečně i pro to oba dva opustí. Později, ale chce znovu navázat vztah se svým synem, když se ale později setkají zjišťuje, že neví o spoustě věcech co Christopherovi vadí a tak aniž by chtěla mu ubližuje.

Tobi

  • Ochočená krysa, kterou Christopher naprosto zbožňuje, tahá jí všude sebou a byl za ní schopen nasadit i život.

Mezi další postavy pak například patří pan a paní Shearsová a Siobhan (učitelka).

 

Stručný obsah

Celý příběh začíná tehdy, kdy si Christopher všimne mrtvého psa před domem paní Shearsové a rozhodne se celou záhadu se psím vrahem vyřešit sám. Dělá si poznámky a pozoruje, to vše si zapisuje a vzniká tím vlastně celá kniha, s jejímž psaní mu pomáhá učitelka Siobhan. Na rozdíl od detektivek je viník odhalen už někdy v polovině knihy

Jakožto velký obdivovatel Sherlocka Holmese, se sám k velkému géniovi přirovnává, ale na rozdíl od něj se dostává do velkých problémů, když nedbá zákazů svého otce, aby se do takových věcí.

Čím víc příběh pokračuje, tím více se dozvídáme o životě a myšlenkách Christophera. A to co se první jevilo jako záhada psího zabijáka, najednou dostává úplně jiný rozměr. Dozvídáme se například o tom, proč s ním už nežije jeho matka, nebo také to kdo a z jakého důvodu zabil psa paní Shearsové.

Celý příběh je tedy založen na velmi podrobném popisu života člověka trpícím autismem, což se automaticky dá považovat za hlavní myšlenku. Ale podle mě je i dost důležité to celkové porovnání autisty a normálních lidí a pak také zacházení s takovým člověkem, což je nejlépe vidět u učitelky Siobhan a potom taky u otce. Příběh se také věnuje problémům v rodině.

 

Ukázka

Rozhodl jsem se, že vypátrám, kdo zabil Wellingtona, přestože mi táta přikázal, abych nestrkal nos do cizích věcí. Já totiž nedělám vždycky to, co se mi řekne.

A nedělám to proto, že když vám lidi řeknou, co máte dělat, je to obvykle matoucí a nedává to smysl.

Lidi například často řeknou „Buď zticha,“ neřeknou vám ale, jak dlouho máte být zticha. Nebo vidíte tabulku s nápisem NEVSTUPUJTE NA TRÁVNÍK, ale mělo by tam být NEVSTUPUJTE NA TRÁVNÍK KOLEM TÉTO TABULKY nebo NEVSTUPUJTE NA TRÁVNÍK V TOMTO PARKU, protože je spousta trávníků, po kterých se chodit může. (…)

Nevím taky, jak to táta myslí, když říká „nestrkej nos do cizích věcí“, protože nevím, co myslí těmi „cizími věcmi“, protože já dělám spoustu věcí s jinými lidmi, ve škole a v obchodě a v autobuse, a jeho práce je chodit k lidem domů a montovat jim kotle a radiátory. A všechny tyhle věci jsou cizí věci.





Další podobné materiály na webu: