Téma: Rozbor přívlastků v barokním kázání
Přidal(a): dablik
Přívlastek je termín, jímž označujeme výraz, který přímo závisí na substantivu v jakékoli větněčlenské platnosti. Je to větný člen zcela specifický, na rozdíl od ostatních větných členů není vázán na přísudek. Vázanost na substantivum se projevuje i v postavení přívlastku. Principiálně platí to, že stojí buď těsně před substantivem (např. SS. Jan a Pavel Mučedlníci Boží? v Ruce Boží jsau? a zdaž pak Pan Bůh má nejaký Ruce/ který nemá žádného Těla/ ale jest pauhý/ a neskončený Důch?), nebo těsně za substantivem (např. Onen Spravedlivý jest o kterým Nádoba Vyvolená/Justus ex fide vivit, Spravedlivý z Víry živ jest.).
Přívlastky se vyskytují ve všech pádech – nominativ (např. SS. Jan a Pavel Mučedlníci Boží? v Ruce Boží jsau?), genitiv (viz. 1.2 Přívlastek neshodný), dativ (např. zvíte tu kde vám to pro větší SS. Jana a Pavla Slávu/ ať vašemu Duchovnímu potěšení/A Spasení vysvětlím/ vyjádřim ve Jménu Páně.), akuzativ (např. nic že jsau se nebáli nic Smrti časné/ proto že časnej život skrz časnau Smrt za věčnej Život prohandlovali/ proto že krátké Smrti jsau se nelekali), lokál (např. Práce Mučedlníctví Svatý Jan Mučedlník milostnej Bohu odpočívá/ v Ruce Boží v Bohu; Až po Práci Odpočinutí! Bůh jejich Odpočinutí/ Pokoj/ Život.), instrumentál (např. až nikoliv? Nebyliby oni nyní živi na Nebi s Kristem věčně/ kdyby byli nebyli živi Vírau živau zde na Zemi v Kristu časně.) – ať už předložkových (např. Žádáme věčně živi býti s SS. Janem a Pavlem? nechtějme míti samau Víru bez dobrých Skutkův; následujme život SS. Jana A Pavla.) či bezpředložkových (např. SS. Jan a Pavel netoliko to rozdali, opustili co měli/ ale i to co byli/ svau Vůli/všecký rozkoše Světa/ i Těla zanechali/ i my tak činiti máme/ netoliko býti k Chudým milosrdný.).
Z hlediska formy se rozlišuje přívlastek shodný (např. to o nich nacházíme/ že k chudému Lidu byli jsau hned od Maličkosti milosrdní) a neshodný (např. Ruka Chudého jest Pokladnice Krista/ dej tehdy o Cžlověče Chudému Země kausek/ a dá tobě Bůh za to celý Nebe.).
Přívlastek shodný je takový přívlastek, který se shoduje se substantivem v některých gramatických kategoriích, zvláště v rodě, čísle a pádě.
Shodný přívlastek, který charakterizuje vlastnosti osob, zvířat nebo věcí pojmenovaných substantivem, se nazývá přívlastek kvalitativní. Vyjadřuje se adjektivy kvalitativními (např. Smrt zajisté nad nimi panovati nebude? ale proč? proto se nebojí nyní Smrti věčne.) nebo relačními (např. Pavel to Jméno jednostejně zní tak jakby chtěl řícti: quiescens, odpočívající: ovšem odpočívá a bude věčně odpočívati v Božím Pokojí odpočívající věčně Svatý Mučedlník Pavel.). V textu se objevuje také vyjádření přívlastku shodného pomocí dějových adjektiv, které jsou výsledkem náhrady vztažných vět s nedokonavým slovesem (např. Pavel to Jméno jednostejně zní tak jakby chtěl řícti: quiescens, odpočívající).
Atribut shodný můžeme dále vyjádřit zájmenem neurčitým (např. SS. Jan a Pavel Mučedlníci Boží? v Ruce Boží jsau? a zdaž pak Pan Bůh má nejaký Ruce.), zájmenem záporným (např. a zdaž pak Pan Bůh má nejaký Ruce/ který nemá žádného Těla/ale jest pauhý/ a neskončený Důch?), zájmenem ukazovacím (např. Co zajistě tyto všickni mají v sobě Krásy/ to neskončený tento Pán neskončeně více a více v sobě má.), a nebo dokonce podmětem (např. když mezi tím Svatý Michal Arch-Anjel na Váhu tu Slámu z Lásky těm Ržeholníkům přinesenau vložil). Nalezneme také vyjádření vedlejší větou vztažnou, kdy je shoda přívlastkové věty signalizována v rodě a v čísle relativa (např. SS. Jan a Pavel Mučedlníci Boží? v Ruce Boží jsau? a zdaž pak Pan Bůh má nejaký Ruce/ který nemá žádného Těla/ale jest pauhý/ a neskončený Důch?).
1.1.2 Přívlastek kvantitativní
Shodný přívlastek, který charakterizuje kvantitu osob, zvířat nebo věcí pojmenovaných substantivem, se nazývá přívlastek kvantitativní.
Vyjadřuje se číslovkami určitými (např. Posledně obadva SS. Jan a Pavel za nás prositi budau třetího Božího Prstu/ kterej není jinej/nežli Boží Dobrota) i číslovkami neurčitými (např. pro mnohé Nepravosti již již měla zatracená býti/ když mezi tím Svatý Michal Arch-Anjel na Váhu tu Slámu z Lásky těm Ržeholníkům přinesenau vložil/ a hle všecky Hříchy převážila/ a jemu štasnau Božskeho Saudce Vejpověd spůsobila).
Povahu shodného kvantitativního přívlastku mají také základní číslovky (např. Zavěsil veškeren Svět Bůh na svých třech Prstech.) a číslovky neurčité (např. Jeden z těch Duchovních Pater/ měl Vidění/ kterak toho Pána Duše na Božský Saud přivedená/ pro mnohé Nepravosti již již měla zatracená býti/ když mezi tím Svatý Michal Arch-Anjel na Váhu tu Slámu z Lásky těm Ržeholníkům přinesenau vložil).
Shodný přívlastek, kterým mluvčí identifikuje adresátovi „předmět řeči“, se nazývá přívlastek referenční. Funkcí tohoto přívlastku, kterou nalezneme v zadaném textu, je identifikovat adresátovi to, co má mluvčí na mysli a ve výpovědi pojmenovává jménem, jako složku situace, o níž se ve výpovědi mluví. Může jít o určitý a přesně určený objekt (např. ovšem odpočívá a bude věčně odpočívati v Božím Pokojí odpočívající věčně Svatý Mučedlník Pavel/ netoliko ale on/ ale i Bratr jeho a spolu Aučastník), nebo o určitý, ale přesně neurčený objekt (např. Jednau se stalo se k němu na noc dva Františkáni přišli/ ježto on proti obyčeji milé přijal/ a na to po Večeři sám přinesa Slámu jim ustlal.), a nebo o libovolný objekt z třídy objektů (např. Až veliké Almužný a Milosrdenství činili s Chudými SS. Jan a Pavel; a zdaž tehdy bude div nejaký že jsau skrz Víru a dobré Skutky).
Referenční přívlastek se vyjadřuje zvláště ukazovacími zájmeny, přivlastňovacími zájmeny a zájmeny neurčitými (např. měl Vidění/ kterak toho Pána Duše na Božský Saud přivedená; My nechcemeli náš Statek všecek rozdati/ aspoň hleďme něco pro Krista opustiti; že k nám je jako nejaký Posly posílá Pán Bůh); dále adjektivy, a to jednak slovesného původu (např. kterak toho Pána Duše na Božský Saud přivedená/ pro mnohé Nepravosti již již měla zatracená býti), jedna tvořenými z příslovcí (např. Svatý Jan Mučedlník dnešní/ ten za nás prosí u předního Prstu Božího).
Přívlastek neshodný je takový přívlastek, který se neshoduje se substantivem. Jeho tvar se tedy nemění (např. Ale medle zdaž pak samá Víra ospravedlňuje? nikoliv/ nýbrž jak jinde psáno stojí: Fides sine bonis operibus est mortua, Víra bez dobrých Skutkův jest umrlá).
1.2.1 Přívlastek neshodný s fixovanou formou
První typ neshodného přívlastku s fixovanou formou si lze představit jako výsledek náhrady přísudkového výrazu dějovým/stavovým substantivem, při níž se participanty umístěné v pozici podmětu a předmětu stávají neshodným přívlastkem. V zadaném barokním díle je tento typ vyjádřený větou s vztažným zájmenem co, přičemž pádová forma je signalizována výrazem to (např . SS. Jan a Pavel netoliko to rozdali, opustili co měli/ ale i to co byli/ svau Vůli/všecký rozkoše Světa/ i Těla zanechali/ i my tak činiti máme; ale máme i sebe Pánu darovati sebe pro Pána opustiti/ netoliko to co máme/ ale i to co jsme máme zanechati.). Nejčastější a hierarchicky nejvyšší formou neshodného přívlastku je genitiv. V textu se nachází genitiv nositele vlastnosti (např. Spravedlivých Duše v Ruce Boží jsau.).
Druhý typ neshodného přívlastku s fixovanou formou si lze představit jako výsledek vynechání přísudkového výrazu. Má také formu genitivu. Mezi základní typy genitivu, které se objevují v zadaném barokním textu, patří genitiv posesivní, který označuje někoho/něco, komu/čemu přináleží. Jde buď o konkrétní entitu (např. SS. Jan a Pavel netoliko to rozdali, opustili co měli/ ale i to co byli/ svau Vůli/všecký rozkoše Světa/ i Těla zanechali/ i my tak činiti máme.) nebo o abstraktní entitu (např. Ale řekne někdo/v těchto naších Zemích není přiležitost pro Víru/ pro Krista Život stratiti Mučedlnictví podstaupiti/ jak je tehdy v tom mám následovati: až i tu je můžeš následovati; Jinde Choti Beránka spivá: Tu digitus paternae dexterae, ty Prst Otcovský pravice; a jiná mnohá ještě místa o Prstech Božích činí zmínku.). Dále zde nalezneme genitiv autorský (např. A tak hle tehdy SS. Jan a Pavel/ v Bohu jsau/ Boha vidí/ v Bohu živi jsau/ v Bohu odpočívají.; Ale viděti těch všech věci/ a Stvoření Stvořitele a Pána/ nejblahoslavenější věc jest), genitiv zobrazovaného, který označuje toho/to, co je zobrazeno nebo symbolizováno tím, co je pojmenováno řídícím substantivem (např. Ale co za nás prosí? Svatý Jan Mučedlník dnešní/ ten za nás prosí u předního Prstu Božího/apud Omnipotentiam, ve Všemohaucnosti/k Všemohaucnosti přináleží Stvoření Světa/ Nebe/ Země/ Oblaky/ Kraupy/ Bauřky/ a od toho Prstu/ a na tom Prstu ty všecky věci záleží.). Ještě je zde genitiv vysvětlovací, který lze odvodit jako výsledek vynechání slovesa být tvořícího část slovesně-jmenného přísudku, přičemž formu genitivu získává výraz mající ve větě formu nominativu (např. netoliko ale on/ ale i Bratr jeho a spolu Aučastník/ Práce Mučedlníctví Svatý Jan Mučedlník milostnej Bohu odpočívá). Objevíme zde také genitiv vyjadřující vztah části a celku (např. Jinému Bochník Chléba jakkoliv s nechutí daný Žebráku/ s nimž ho praštil/ na Božskem Saudu k Spasení pomohl.) a genitiv dedikační, který označuje toho nebo to, na čí počest je to, co je označeno řídícím jménem, pojmenováno (např. I ty všecky věci Duchovní oni nám od toho třetího Prstu Dobroty Boží vyžádají/ pokudž jich následovati budem).
1.2.2 Přívlastek neshodný s nefixovanou formou
Neshodný přívlastek s nefixovanou formou vyjadřuje různé okolnostní významy (např. Onen Spravedlivý jest o kterým Nádoba Vyvolená/ Justus ex fide vivit, Spravedlivý z Víry živ jest.), jimiž je vlastnost toho, co je označeno substantivem, charakterizována. V textu se objevil přívlastek vyjadřující výsledek/následek (např. Ruka Chudého jest Pokladnice Krista/ dej tehdy o Cžlověče Chudému Země kausek/ a dá tobě Bůh za to celý Nebe.).
1.3 Přívlastek postupně rozvíjející
Pokud další těsný přívlastek nerozvíjí totéž jméno jako první těsný přívlastek, ale rozvíjí celé již rozvinuté spojení, nazývá se seskupení těchto přívlastků postupně se rozvíjejícím přívlastkem. Jednotlivé členy nemají v češtině mezi sebou čárku a nelze je bez změny významu spojit ani souřadnými spojkami (např. A toho tak velikého věčného Císaře dnes vidí a viděti budau na věky SS. Jan a Pavel/ ten kdo vidí sebe vidicího Boha Přítel Boží jest; Proč Bůh má Svateho Jana a Pavla v svej věčnej Nejblahoslavenější Ruce? proč odpočívají v Boží Ruce?).
1.4 Přívlastek několikanásobný
Je-li vztah mezi více přívlastky souřadný, t. j. všechny rozvíjejí totéž jméno, nazývá se seskupení těchto přívlastků několikanásobným přívlastkem. Souřadně spojené přívlastky se v rámci několikanásobného přívlastku v češtině oddělují čárkou nebo souřadnými spojkami (např. A tak tehdy jsau živi SS. Jan a Pavel v Bohu/ a jestliže jsau živi v Bohu/ tak tehdy vidějí Boha? Boha vidicího/ slyšicího/neskončeného/ nejlepšího/ nejkrásnějšího viději? Boha živýho vidějí/ a v něm jsau!; SS. Jan a Pavel netoliko to rozdali, opustili co měli/ ale i to co byli/ svau Vůli/všecký rozkoše Světa/ i Těla zanechali/ i my tak činiti máme/ netoliko býti k Chudým milosrdný). Přívlastek několikanásobný lze od postupně se rozvíjejícího rozeznat tím, že mezi přídavná jména lze vkládat souřadné spojky.
1.5 Vedlejší věty přívlastkové
Vedlejší věta přívlastková vyjadřuje přívlastek věty řídící. Závisí na substantivu věty řídící nebo ho blíže určuje (např. SS. Jan a Pavel Mučedlníci Boží? v Ruce Boží jsau? a zdaž pak Pan Bůh má nejaký Ruce/který nemá žádného Těla/ale jest pauhý/ a neskončený Důch?).
V textu se objevují přívlastkové vedlejší věty relativní, které jsou buď uvozeny vztažnými zájmeny (např. čim víc Cžlověk dá Země/ tim víc oni ponesau do Nebe/ ne Země ale ryzího nejdražšiho Zlata; odtuď všickni blázní jsau ti/kteří přiležitost z Nebe/ do Nebe zahání/ Žebráky od sebe odhání), nebo vztažnými příslovci (např. Nebyliby Spravedlivých Duše v Ruce Boží živi/ kdyby nebyli Duše jijich skrz Víru jejich živau s dobrými Skutkami živi.). Také jsou zde přívlastkové vedlejší věty spojkové, které se uvozují podřadící spojkou (např. potěšil tehdy všecky svym Viděním/ že totižto Duše jeho k Spasení skrze tu Lásku k nim/ se dostala.).
V zadaném textu se také nachází vedlejší věta přívlastková ve formě několikanásobného volného přívlastku, který podává doplňující informace o tom, co je pojmenováno substantivem (např. A tak hle tehdy SS. Jan a Pavel/ v Bohu jsau/ Boha vidí/ v Bohu živi jsau/ v Bohu odpočívají.).
BACHMANNOVÁ, Jarmila, et al. Encyklopedický slovník češtiny. Editoři Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. Přívlastek, s. 358-360.
Kolektiv autorů Ústavu českého jazyka Filozofické fakulty Masarykovi univerzity v Brně. Příruční mluvnice češtiny. Editoři Petr Karlík, Marek Nekula, Zdenka Rusínová. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2003. Přívlastek, s. 490-510.
http://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99%C3%ADvlastek
http://referaty-seminarky.cz/vedlejsi-vety/
http://www.maturita.cz
WALDT, Ondřej František Jakub de, Chwálo-Ržeč, Neb Kázanj Na některé Swátky, a obwzlásstnj Ročnij Slawnostj Swatých Božjch Složené, a na Swětlo wydané Od Ondřege Frantisska de Waldt, Kněze Cýrkewnjho tehdegssýho nehodného Faráře na Dobrssy Léta Páně 1736. Prwnj Djl. Wytisstěno w Praze w Králowým Dwoře v Matěge Adama Högra Arcý-Biskupského Ympressora. (1736). – Kázání – Na den SS. Jana a Pavla
