Procházka Hobitínem – líčení

Proč nejde kopírovat? 💾 Stáhnout materiálVIP členstvíNahlásit chybu/nízkou kvalitu

sloh

 

Jméno práce: Procházka Hobitínem

Slohový útvar: Líčení

Přidal(a): matthew1111

 

 

Procházka Hobitínem je pro cizince skvostný zážitek. Ať už člověk pochází z rozlehlých rohanských plání, kde můžete putovat hodiny a nezahlédnout nic jiného, než několik málo skal a občasné stádo divokých koní na obzoru, nebo z hlavního města gondorského království, skalní pevnosti Minas Tirith, jejíž bílý kámen září za jasného slunce na míle daleko, Hobitín vás vždy okouzlí.

Návštěvník, který by Hobitín nehledal, by ho mohl snadno přehlédnout. Městečko je zasazené v malém údolí mezi sytě zelenými, věčně svěžími kopci, vrcholky a pahorky, takže z výšky vypadá jako obložené chomáčky lesního mechu. Ani domky samotné není z dálky snadné rozeznat. Příbytky se střechami pokrytými lány trávy, která se v mírném, chladivém vánku vlní jako tanečnice z jižních krajů, jsou nalepeny na úpatí okolních kopečků a téměř působí dojmem, jako kdyby se jednalo o nějaké zvířecí nory.

Opak je však pravdou, hobití sídla platí za jedna z nejpohodlnějších a nejudržovanějších snad v celé Středozemi. Před každým se nachází malebná zahrádka, lemovaná nízkým dřevěným plůtkem, za kterým bývá obyčejně pečlivě udržovaný, malý záhonek. Z něho vždy v jarních měsících na svět mžourají výhonky mrkve, brambor a jiných nenáročných a pro hobity tedy velmi atraktivních plodin. Onu malebnost dodává těmto zahrádkám velké množství květin, které, vědomy si své důležité funkce, rády působí na smysly kolemjdoucích jak svými květy, hrajícími nejrůznějšími barvami, tak i opojnou vůní, jež tu a tam přiláká několik zvědavých včel.

Na zápraží domku pak nesmí chybět alespoň malá lavička ze solidního, pevného dřeva, poskytující majiteli usedlosti časté chvilky plné odpočinkového vysedávání v odpoledním slunci, rozkošnického pobafávání z dýmky a snahy o vytvoření co nejcelistvějšího kolečka z dýmu. Každý den je tak možné spatřit, jak u nejméně poloviny domků vychází nadýchané obláčky našedivělého kouře nejen z komínů v zelenavých střechách, ale i z dýmek, pohodlně usazených v dlaních svých půlčických majitelů, kteří, opřeni o kamenné zdi svých domovů tráví v tomto příjemném, lenošivém rozpoložení klidně i celé hodiny.

Ve vzduchu je cítit vůně tabáku, mísící se s aromatem okolních květů a posečené trávy z nedalekých svahů. Do této palety esencí však nejvíce přispívají vůně nejrůznějších jídel, která jsou v jakoukoliv denní dobu v hobitích domácnostech připravována. Každá z těchto domácností, ukrývající se za velkými (na hobití poměry), kruhovými dveřmi z kvalitního, veselými barvami natřeného dřeva, které často stráží mosazná lucerna, zavěšená na trámu vedle nich, působí až neskutečně útulným dojmem. Velice nízké stropy, tradiční dřevěné zařízení, množství různých doplňků, knížek a talismanů vytváří atmosféru bezpečí a pohodlí, skrz malá vitrážová okénka proudí dovnitř zlatavý sluneční svit, smích dětí, hrajících si po okolí a klábosení sousedů. Středobodem takového bydlení pak je kuchyně a spižírna, která vzhledem k obrovské hobití vášni pro dobré jídlo a pití vždy překypuje zásobami. Myriády druhů koření, bylinek, obrovské kotouče sýra, maso, špek, celá lanoví špekáčků a klobás rozvěšená na trámech jako slavnostní výzdoba, díže plné ryb a samozřejmě několik soudků dobrého vína, to vše připravené zaútočit na smysly jakéhokoliv návštěvníka, který do místnosti náhodou zavítá.

Hobitín je zkrátka okouzlující místo a po seznámení s ním každý hned pochopí, proč jeho obyvatelé nemají v lásce kdovíjaká dobrodružství. Komu by se také chtělo dávat všanc svůj život, dohadovat se s elfy z Temného hvozdu nebo trpaslíky, když v Kraji je vše, co hobit potřebuje.

 

Hodnocení: 1 = výborně