Reportáž psaná na oprátce – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Reportáž psaná na oprátce

Autor: Julius Fučík

Přidal(a): Lucie Studená

 

 

 

 

 

Julius Fučík

  • Novinář – psal pro Tvorbu a Rudé právo
  • Už od studentských let komunista, do strany vstoupil už v roce 1921
  • Pocházel z dělnické rodiny (otec soustružník a nadšený ochotník v divadle)
  • Věřil sovětským ideologiím
  • Jako novinář se zaměřoval především na reportáž, vnášel do ní prvky uměleckého stylu
    • Jeho reportáže nebyly jenom informativní, ale měly i literární a ideologické ambice
    • Ve třicátých letech vydal v časopise řadu reportáží kriticky (z komunistického pohledu) se dívající na tehdejší společnost (po válce vyšly jako Reportáže z buržoazní republiky)
    • Knižně vydal již v roce 1932 soubor reportáží ze Sovětského svazu pod názvem V zemi, kde zítra již znamená včera. Vykreslil v nich velmi optimisticky své zážitky z cesty po SSSR, kterou ilegálně podnikl v roce 1930.
  • Vedl i přednášky o tom, jaké to je v SSSR
  • Ani Stalinské čistky ho neodradily
  • Bavilo ho i divadlo – jako malý hrál, jako student o něm hodně psal
    • Na Filosofické fakultě UK studoval např. u F.X.Šaldy (potom dostal prostor v jeho časopise Tvorba)
  • Kvůli politickým názorům a aktivitám po něm šla policie, před kterou se schovával v převlecích
  • Poměrně bohémský život, lev salónů a lamač srdcí
    • I jeho manželka, Gusta Kodeřovicová, charakterizovala manželství v roce 1939 jako spíš formální (považovali to za buržoazní přežitek a chtěli z toho jen nějaké formální výhody)
  • Byl odsouzen k 10 letům vězení za účast na zakázané demonstraci a provolávání prosovětských hesel
  • Při okupaci Československa byl v ústranní a studoval Boženu Němcovou a Karla Sabinu
    • Trochu kritizoval blízký vztah nacistického Německa a SSSR (pakt o neútočení)
  • Do odboje se zapojil až v roce 1941, kdy Německo napadlo SSSR a komunisté byli vyzváni, aby se také zapojili do odboje
  • Když zatkli první ilegální ústřední vedení výboru KSČ, stal se sám členem druhého
    • Staral se zejména o ilegální tiskoviny a v roce 1942 byl zatčen
  • Byl vězněn na Pankráci, souzen v Berlíně a 8.září 1943 popraven
  • Jeho žena v roce 1953 vydala dílo Julius Fučík hrdina naší doby

 

 

Reportáž psaná na oprátce

  • Reportáž je psaná na 167 motácích, pomáhali mu dva dozorčí, o kterých v knize píše
  • Reportáž byla po válce vydaná jeho manželkou Gustou a jeho přítelem Ladislavem Štollem, který byl komunistickým literárním kritikem
  • Již její první vydání (1945) bylo značně upravované, aby se obraz hrdiny Fučíka co nejvíce podobal komunistickým ideologiím
  • Kniha shrnuje život Fučíka ve vězení, poměrně poutavě popisuje všechny brutální výslechy a techniky, kterými si Fučík musel projít, jak se snažil nevypovídat za každou cenu a doufal, že nacistický režim padne a válka skončí
  • Kniha má silné psychologické motivace (jak to fungovalo ve vězení, co po politických vězních chtěli a jak to chtěli, proč byli považování za nebezpečnější než normální vězni, atd.), tolik už se nezabývá samotnou komunistickou ideologií, spíš praxí, jak si ji udržet i ve vězení a umožnit těm, co měli zatím více štěstí, ji šířit dále, to že se komunisté nakonec nevzdají ani ve vězení a přece svým dílem přispějí k odboji přímo za zády dozorců
  • Zejména v upravených vydáních je líčeno, jak jeho komunistické představy zůstaly až do konce nezkaleny a bojoval za ně
  • Nejrozsáhlejší pasáž, která byla z knihy úplně vypuštěna, popisuje, jak mluvil před gestapem. Mluvil sice v uvozovkách, ale přesto podlehl, staví se za to, že si myslel, že mlčení zde už nemá takového významu jako falešné svědectví
    • Proč to komunistickému režimu vadilo?
    • Vystavěl jeho hrdinství na představě bezchybného a až nadlidsky pevného a statečného člověka, který všechno snesl jenom za svou ideologii
    • Sice mluvit ve prospěch ostatních komunistů je dobré, ale naznačuje to, že podlehl, získal z toho ve vězení nějaká privilegia a důvěru, už potom nebyl takovým mučedníkem
    • Navíc takovému ospravedlnění i já maličko pochybuju, jestli bych mu měla věřit, že primárním důvodem k mluvení byla záchrana dalších komunistů spíš než to, že prostě podlehl
      • Ideálnímu obrazu o něm přispívá spíš cenzurovaná verze
  • A Fučík sám to tam asi napsal proto, že si myslel, že jeho mluvení vyjde na povrch, ale chtěl svoje hrdinství přece „zachránit“ tím, že mluvil falešně (a trochu si to přibarvil)
  • V původní verzi naráží na konec na motiv bdění, který v souvislosti s hrou vybízí k tomu, aby ho lidé následovali, v upravené verzi je akcentováno to, že on se obětoval za lidi a oni by měli být komunisty a odstranit jejich nepřítele
  • Hlavní pro něj bylo očistit své (v budoucnu snad hrdinské) jméno od podezření ze zrady, proto i přímo jmenuje lidi, kterým pomohl, aby se na ně „zapomnělo“ a přímo popisuje, jak gestapu vypovídal falešně. Riskuje tak výrazně víc, pokud by na jeho motáky přišli, než když jen bude popisovat, jak mlčel. A riskuje to pro sebe i pro ně. Byl přesvědčen, že se jeho mluvení nepodaří ututlat, tak ho aspoň musí nějak omluvit.
  • Fučík podle komunistů nesmí připouštět více interpretací
  • Neosobnost Reportáže a popis toho, co asi dělají lidé kolem, zatímco on je mučen – to je proto, aby to znázorňovalo příběh celého národa skrze jednoho obětovaného
  • Snaha o literárnost – objektivní čas tam používá spíš jako literární prostředek než že by ho opravdu tak vnímal při mučení
  • Nevpouští moc do vyprávění bolest, snáší ji jakoby až heroicky statečně a nezúčastněně
  • Odkazy na slavná literární díla – snaží se tak dokázat, že staví na lidové tradici, na národu





Další podobné materiály na webu:

    Prohledali jsme celý web, ale nic parádního jsme nenašli :-(.