Jméno práce: Samota
Slohový útvar: Líčení
Přidal(a): Kristýna Nagyová
Samota
Samotu každý zná a téměř každý ji alespoň jednou zažil. Je to takový nepříjemný pocit, kdy v danou chvíli nemate nikoho, kdo by vás obejmul a cítili byste se v bezpečí, kdo by vás pohladil a ukázal ten nejhezčí úsměv co si pro vás střeží a řekl pár krásných slovíček co vás potěší.
Po dobu čtrnáctí dní v karanténě jsem samotu zažívala každičký den a pokaždé trochu jinak. Na začátku to byl nepopsatelný pocit úlevy, kdy jsem si oddychla od práce, od rodiny a kamarádu, měla jsem čas se věnovat sama sobě, uspořádat si myšlenky v hlavě, které byly jako na horské dráze. Nic neřešit, všechno nechat plynout. Nevědět o světě a okolí. Avšak po nějakém čase mi tohle všechno začalo chybět. Společnost kamarádů a rodiny, čerstvý vzduch, hřejivé paprsky slunce dopadající na moji tvář, zvuky padajících listí, které poletují na vlně větru dokonce i nepříjemné pohledy prodavaček, když přicházíte k pokladně s nákupem. Najednou už to nebyla úleva, co jsem cítila na začátku. Náhle to byla úplná osamělost.
Opuštěná v noci v malém bytě. Stěny se blíží ke mně. Cítím se jako v kazajce. Vzduch se ztrácí jak pára nad hrncem, hrdlo se svírá. Pode mnou se tvoří propast osamění. Prázdnota kolem mě se točí. To byly mé myšlenky. Z těla mi odcházela veškerá energie mého života. Jediným mým společníkem byl pavouk visící na utkané pavučině v rohu pokoje. Jemu jsem svěřovala svoje utrpení. On zaplňoval moji samotu během té doby.
Je důležité mít kolem sebe lidi, které milujeme nebo dokonce i ty, které neznáme, jelikož i ti nám můžou věnovat úsměv a pomoc nám od pocitu samoty.
Hodnocení: 1 = výborně (27 bodů z 30)
