Zimní krajina – líčení

Proč nejde kopírovat? 💾 Stáhnout materiálVIP členstvíNahlásit chybu/nízkou kvalitu

sloh

 

Jméno práce: Zimní krajina

Slohový útvar: Líčení

Přidal(a): Lenka

 

 

Zimní krajina

V poslední době ráda chodívám na jedno místo za naší vesnicí. Je to dlouhá alej lemovaná topoly a lípami. Chodívám sem vždy, když potřebuji chvilku pro sebe, nebo když si potřebuji odpočinout od každodenních starostí.

V této roční době, kdy je celá krajina zahalená sněhem, a svátky klidu a míru se neúprosně blíží, je návštěva tohoto místa více kouzelná. Vše pod bílou přikrývkou tiše odpočítá a nabírá nové síly, aby na jaře mohlo vše znovu vykvést. Všude kam se podívám vidím jen nekonečnou krajinu, třpytící se odrazem slunečních paprsků.

Na jednom tajném místě lze spatřit malý vodopád, který každou zimu zamrzá. Blyští se jako vybroušené diamanty, které tady v lese někdo poztrácel.

V zimním období se však rychle stmívá. Měsíc vystřídá Slunce a začíná svou noční hlídku. Ve tmě přebere otěže místo zraku sluch, a já jen se zataženým dechem poslouchám zvuk praskání čerstvě napadeného sněhu s každým mým krokem. Ke sluchu se přidá i čich a je cítit tu nejčistší vůni mrazu. I hmat ví, co znamená zima. Pocit studeného sněhu na kůži nelze zapomenout. Ke chladnému počasí přeci neodmyslitelně patří červená líčka, zmrzlé prsty a znecitlivěný nos. Snad jen chuť zůstane zapomenuta.

Jak dále postupuji alejí, mohu v dálce spatřit chaloupky ozářené světly. Vypadají, jako kdyby se chtěly připojit ke hvězdám na nebi. Vše je tak nesmírně klidné a vyrovnané. Jako by nám sama příroda dávala najevo, abychom byli všichni v míru, nikam se nehnali a užívali si každého momentu.

Ale vše má svůj konec, a i zimní krajina se jednoho dne probudí a opět začne jaro, kterou vystřídá léto a poté podzim, a za krátkou chvíli, se budeme moci opět těšit na náruč zimy.

 

Hodnocení: 1 = výborně