Jméno: Seneca
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): David Hampl
Celé jméno tohoto římského filozofa zní Lucius Annaeus Seneca. Jedná se o velice proslulého představitele stoicismu, dramatika, básníka i politika. Jedním z jeho nejslavnějších žáků je císař Nero.
Život
Seneca se narodil v Cordově ve Španělsku 4 před naším letopočtem a zemřel 12. dubna 65 našeho letopočtu. Jeho otec byl slavný spisovatel známý jako Seneca Rhetor, jeho starší bratr Achala působil jako prokurátor. Jeho matka byla Helvia, kultivovaná žena, která se hluboce zajímala o filozofii. Sestra jeho matky se později stala ženou muže, který byl prefektem Egypta. Právě tato sestra přivedla Senecu do Říma, když byl ještě dítě.
Seneca neměl rád studium ani své učitele, kteří trvali na verbální kritice a na podrobném učení. Velice ho však zajímala filozofie. Kolem roku 31 našeho letopočtu navštívil svou tetu v Egyptě a po návratu do Říma si zajistil zvolení do kvestorství. Nemalý vliv na to měla právě jeho egyptská teta. Jeho oratorium (do posledního písmenka ztracené) mu rychle získalo popularitu. Stalo se ale také důvodem, proč jej císař Caligula považoval za nebezpečného, a zřejmě by jej i nechal zavraždit, kdyby se nedozvěděl, že Seneca je těžce nemocný a nebude dlouho žít.
Seneca se poté věnoval dalším literárním oborům, střídal období ústupu a meditace s veřejnou prací a budování svého soukromého jmění.
V roce 41 se jej císařovna Messalina pokusila zbavit, když vykonstruovala obvinění. Císař Claudius ho uvrhl do vyhnanství na Korsice, kde Seneca skutečně strávil osm nešťastných let. Neměl zde přístup k přátelům a přišel o veškerý svůj majetek. Roku 49 byl tento zákaz odvolán a Seneca se stal učitelem budoucího císaře Nera a byl jmenován praetorem. Po smrti Agrippiny v roce 59, která nad ním držela ochrannou ruku se Seneca rozhodl odejít do důchodu.
Poté se věnoval svým studiím, ale v roce 65 byl zapleten do Pisoova spiknutí a jeho smrt se stala nevyhnutelná. Podle Tacita mu císař Nero nařídil spáchat sebevraždu.
Dílo
Filozofická díla Senecy, i když nejsou nijak zvlášť originální, ukazují takovou vznešenost sentimentu, kterou z něj křesťanští spisovatelé o morálce a etickém chování po staletí čerpali; zdá se, že vynalezl vysoce rétorický typ tragédie, jejíž vliv byl rozšířen zvláště v renesanci; a jeho literární styl, napjatý, epigramatický, poskytoval slušnou rétorickou alternativu k dlouhým periodickým větám Cicerovým. Navíc měl určitý vliv na vývoj normálního stylu literární prózy v angličtině, francouzštině a dalších jazycích.
Dialogorum libri XII – „Dvanáct knih rozhovorů“
Jedná se o filozofické dílo tohoto autora. Pojednává v nich o otázkách praktické etiky a morálky. Tyto listy vznikaly v průběhu autorova života a nejsou seřazena chronologicky. Filosofická díla Senecy nejsou poznamenána ani originalitou myšlení ani hloubkou spekulací, ale spíše nadšením prezentace a porozuměním praktickým omezením života a slabostem lidské povahy. Obecně se má za to, že jen velmi málo z těchto listů předchází jeho exilu. Navzdory názvu můžeme pouze jedno dílo z tohoto souboru považovat za skutečný dialog. Tři z nich jsou útěchy, pojednání, částečně filozofické, částečně rétorické, které se pokoušejí vyléčit smutek. Na šťastný život rozvíjí standardní stoický názor, že štěstí je žít v souladu s přírodou a praktikovat ctnost, a obsahuje zajímavou obranu majetku moudrého člověka a dobré využití bohatství. Existují tři díla adresovaná Annaeusovi Serenusovi, O stálosti moudrého muže, o klidu mysli a fragmentární o volném čase.
Hercules furens, Šílený Herkules
Phaedra
Thyestes
Oedipus
Medea
Troades, Trójanky
Divadelní hry tohoto autora.
