Strakonický dudák – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Strakonický dudák

Autor: Josef Kajetán Tyl

Přidal(a): Evillness

 

Strakonický dudák

• divadelní hra J.K.Tyla

• báchorka-pohádková hra, spojení fantastické motivů s otázkami soudobé společnosti

– jde o nápravu a záchranu hrdiny, který pochybuje

– nadpřirozené postavy

– šťastný konec

• námět z lidové tradice-inspirace jihočeskou pověstí o dudákovi který hrál pod šibenicí

• osobitý styl autora-spojil typickou českou vesnici a pohádkové bytosti, typická “českost” postav – v 19. stol. byl dudák nejvýraznější symbol české lidové kultury,symbol češství

• protihra dvou typických charakterů: Švanda kolísá mezi vlivem věrného přítele Kalafuny a mazaného Vocilky.

 

Předzvěst revolučního roku 1848

• první přestavení 20.11.1847-nebývalé množství diváků

• Tyl byl předním bojovníkem národně-osvobozovacího odboje

• ukazoval prosté lidi v jejich vztahu k domovu a národu, vlasti a upozorňoval na jejich morální převahu nad panským světem v cizině

• ukázal sílu českého lidu, přinášel důkaz,že lid je jádrem národa

• literatura pobízela k vlastenectví a vedla český lid k pocitu sebevědomí

• dílem začíná svou řadu dramatických báchorek a revolučních historických dramat

 

Idea díla

• oslava českého lidu, jeho síly, lásky a obětavosti

• ukazuje jak peníze kazí vztahy mezi lidmi

• na osudu Švandy ukazuje, jak nebezpečná je touha po penězích a omámení světem ciziny

• na postavě Vocilky ukazuje nízkost všech kdo jsou ochotni pro peníze udělat cokoli

• báchorka je namířena proti všem kdo dávají přednost cizině před vlastí

• vítězství citu nad mocí peněz a pochybným leskem ciziny

• na konci je Švanda na svou vlast hrdý “Já nechal tedy svět světem být – a vandroval jsem domů. Kdo mě potřebuje, však on mě najde; mým dudám se nevyrovná žádná muzika”

• Rosava – zoosobnění české přírody, jež svému synu vdechuje do dud kouzelné umění

 

Postavy – typy českého života

• každá tvoří určitý český typ

• Švanda – ústřední postava, ukazuje klady i zápory

– nositel lidového nadání, podnikavý-symbol české podnikavosti,

– důsledný při uskutečňování svých plánů

– z domova odchází nejen proto,že chce získat peníze na svatbu, ale i proto, že se doma cítí spoután, je naplněn českou nespokojeností

– lehkomyslně podléhá cizím vlivům – Vocilka využije jeho ješitnosti a samolibosti

– opojen mocí zrazuje svůj původ: “My, co jsme páni,-víš,my máme docela jiné oči,něžli prostý lid”

– opojen mocí a penězi zrazuje svůj původ, věrnost své vlasti a je ochoten sloužit penězům a přepychu v cizině

– záporné stránky povahy vedou téměř ke skáze

– záchrana v podobě lásky Dorotky, přátelství Kalafuny a mateřské lásky Rosavy

• Dorotka – statečná, jde si pro Švandu a jde ho vysvobodit k šibenici

– nemyslí na sebe – pomáhá nezištně

– nedychtí po penězích, když Švanda odjíždí chce jen novou šněrovačku-nic drahého

– má na švandovi ráda to čisté a zdravé v něm “Jestli se nepolepší sám od sebe-nechci mít ouvazek se zlými” říká, když jí po návratu vyhrožuje,že si něco udělá, neodpustí-li mu.

• Kalafuna – zdravý kořen národa, vtělená láska k zemi

– vlastenec – ani v paláci nepřestane toužit po domově

– srostlý s rodnou zemí “Já nevystrčil jaktěživ bradu dál, než abych řekl, za panské stodoly; a co mi schází?”

– dokáže se obětovat s naprostou samozřejmostí, pro pomoc příteli opouští rodinu i domov i když ví, že se na něj žena bude zlobit

– typ českého muzikanta

 

• Kordula – starostlivá česká máma, pracovitá, rázná

– často hubuje manžela, ale má ho ráda

 

• Vocilka – spolu s panským světem stojí v opozici proti lidovým postavám

– pro osobní prospěch schopen čehokoli

– o svém jméně říká,že je anglické,jinak by nebylo hezké

– nutí Švandu, aby zradil krajany

– bezcharakterní, nedbá mravních zásad, Švandovi lichotí, předstírá lásku k umění

– zbaběle zrazuje švandu před Alamirem

– autor na něm ukazuje k čemu až vede příživnictví-když V. vede švandu do lesa,aby se zmocnil čarovných dud

 

• Cizí svět: princezna Zulika, král Alenoros, princ Alamir

– ukazuje jak mocní ve své pýše mají nelidské vztahy k člověku

– neohlížejí se na vůli a pocity jiných

– myslí si, že penězi a mocí dosáhnou čehokoli (neptají se,jestli princeznu za ženu chce)

– odstraní toho,kdo se jim nehodí (uvěznění Š.)

 

• Nadpřirozené postavy

– Rosava – ztělesnění mateřské lásky,která je ochotna pro dítě obětovat vše, synovým návratem je osvobozována i vlast

– Víly a divé ženy – zoosobnění české přírody

– divé ženy předtsavují ničivé síly přírody, k ochraně před nimi je potřeba láskyplné obětavosti jakou má Dorotka

 

Kompozice:

• rozmístění postav do dvou skupin, které svádějí o švandu zápas

1. Dorotka, Kalafuna, Rosava – chrání švandu

2. Vocilka, cizí svět a divé ženy – vedou Š. ke zkáze

• Š. hledá smysl života a bloudí

• Děj se prudce rozvíjí, je uveden lákáním ciziny, poté už je o cizině samotné

• vyvrcholení v podobě poznání krutosti mocných

• v závěru prudký spád – ohrožení divými ženami, záchrana Dorotkou

• na pozadí “pohádka” o víle: vstupní vyprávění: Rosva o svém synu

rozvíjení: prosby Rosaviny

vyvrcholení: odsouzení R. mezi divé ženy

rozuzlení: osvobození lidskou obětavostí

• zpěvné vsuvky (např.: Šavličkova píseň o penězích v prvním jednání)

 

Jazyk

• oslava českého lidového jazyka

• lidová přirovnání “Tyť jsi ještě jako lusk” , “Dělá na mne oči, jako by mě chtěl polknout”

výzva ke zpěvu “Neseďme tu jako zařezaní. Zadělejme si ňákou”

• hovorový jazyk, plný humoru

• lidové výrazy “Louskej bídu” Vezmi oči do hrsti”

• pořekadla a přísloví

• v paláci Š. mluví jednoslovně – ukázka toho,jak ztratil pevnou půdu pod nohama, když se pak vrátí domů je zase mnohem výřečnější

• jazyk Vocilky – obsahuje cizí výrazy – pohrdání mateřštinou, jimiž se povyšuje nad své okolí

– je z něj cítit jeho prodejnost

• svět ciziny také jazykově odlišen – strojený a neživotný

– umělá vyjádření ” ježto se opovážil květinu mé lásky-zřítelnici duše mé, plamenem sladké touhy naplnit”

– pořádek slov “Oni to donesou zatím do příbitku tvého”

-stavba vět – složitá souvětí

• Zulika o sobě mluví v 3. osobě a popisuje se zdrobnělimami – ukazuje rozmazlenost

• Jazyk světa víl:

– veršování, básnický jazyk, básnické jazykové prostředky ale ale vyskytují střídmě, malý počet

umělých básnických slov a strojených souvětí

– sdružený rým, vetšinou čtyřstopé verše

– jazyk českých pohádek, projev nadpřirozených postav má téměř vždy epický charakter stejně jako lidové pohádky

• odlišnosti v pravopisu

– tvary 7. pádu množ. č. – s dudama, s náma

– příčestí minulé bez přípony – doved

• užívání přívlastkového ten – přispívá k hovorovému rázu jazyka – “Kdepak máš ty peníze?”

• prostá větná stavba-běžné obraty, oslovení, vsuvky, prosté otázky

 

Význam díla:

• patří k nejvýznamnějším dílům obrozenecké literatury

• silně působí na obecenstvo

• nadčasovost





Další podobné materiály na webu: