Symbolické motivy v Hordubalovi

literatura

 

Jméno: Symbolické motivy v Hordubalovi

Zařazení: Literatura

Přidal(a): Pettula

 

Horbubal je první částí noetické trilogie od Karla Čapka. Co to vůbec znamená noetická trilogie? Začnu tou jednodušší částí sousloví, trilogie.

Trilogie je umělecké dílo, nejčastěji literární, o třech relativně samostatných částech, které spolu souvisejí motivy, látkově nebo problémově. V tomto případě dílo Hordubal doplňuje Povětroň a Obyčejný život.

Gnozeologie neboli noetika je filozofická disciplína, která zkoumá lidské poznání, jeho vznik a předmět. V Hordubalovi můžeme mluvit o takzvané noetické skepsi, která se zabývá naukou o poznání a možnostech poznání. Noetická skepse tvrdí, že poznání není možné. V rozumné míře je konstruktivním přístupem, který požaduje ověření získaných údajů. V extrémních uplatnění vede k závěru, že není možné cokoli vědět.

 

Symbolika

Co je to symbol?

Symbol je osoba, místo, akce, slovo nebo věc, která podle asociace, podobnosti či konvence představuje něco jiného než sebe, rozostřuje význam, nepřímo o něčem vypovídá.

V širším slova smyslu jsou všechna slova symboly.

V literárním smyslu, říká William Harmon, „ symbol kombinuje doslovnou a smyslnou kvalitu s abstraktním nebo sugestivním aspektem.

Pro dobré pochopení symbolu je důležité, aby ho nechal člověk nejprve na sobě působit a nabyl s ním nějakou zkušenost, protože jedině pak je možná dobrá interpretace. Nejstarším smyslem symbolu byla jeho schopnost kulturní diferenciace. Proto existují symboly, které označují určité společenství a jsou mu srozumitelné, kdežto mimo dané společenství jsou naprosto nesrozumitelné. Symbol musí mít také spojitost s běžným životem, jinak by ztratil svojí sílu. Další nezbytnou vlastností symbolu je jeho schopnost být předáván následujícím generacím, protože bez předávání by zhynul.

Symboly jsou běžnou součástí našeho života, jak je poznat? Domnívám se, že se vždy jedná pouze subjektivní pocit a názor. To, co někteří považují za symbol, jiní mohou považovat za běžnou událost a nijak se nad ní nepozastaví. Též rozbor a hledání symbolů v literárních dílech. Dle mého názoru každý z nás by v díle Hordubal našel mnoho odlišných symbolů, jelikož každý z nás jsme prošli určitou životní cestu a máme odlišné názory, postoje k osudům literárních hrdinů.

V díle Karla Čapka Hodrubal rozhodně není nouze o symboly. Velmi důležité je, z jakého úhlu pohledu se na ně čtenář dívá, jelikož se tam prolíná několik životních osudů a názorů. Jeden z nich je samozřejmě Hordubal, muž vracející se z Ameriky, někým vnímán jako hrdina a jinými jako zkrachovalec. Polana, žena statečná, nenáviděná, milovaná a obviněná z veřejného pohoršení, cizoložství. Štěpán, mladý, statný, nebojácný, horkokrevný, ctižádostivý milenec a čeledín mající rád peníze. Hafie, nenápadné dítě dorůstající v mladou slečnu, která trpí nedostatečnou láskou od své matky. Nelze opomenout lidi z vesnice, kterým bych přisuzovala závist, zlo, pokrytectví a radost z Hodubalova neúspěchu.

Již na první straně knihy se dozvídáme, že on je ten druhý v pomačkaných šatech. Jeho osud se nese v tomto duchu po celý život. V Americe je „ten druhý“, po návratu domů zjistí, že první místo v srdci jeho milované Polany patří mladému Štěpánovi a jinak tomu není ani u dcery Hafie. „Ten druhý v pomačkaných šatech“, je i pro celou vesnici, velkolepý návrat se nekoná.

Pomačkané šaty ukazují na člověka, o kterého žena nepečuje, ve společnosti nevyniká a stojí někde v koutě.

Ve vlaku pozoruje a přemýšlí o cestujících,“tlustá židovka u okna se štítivě tiskne do kouta, to tak, ještě usne a svalí se to na mne jako pytel, “ též se zamýšlí nad tím, jak oni o něm smýšlí, jak ho vidí, jak na ně působí. Není mu jedno, co si o něm lidé myslí. Sám na ně ale hledí s předsudky. Jako později celá vesnice na něj.

Cesta k domovu vede přes potok, kameny, trní, vyvrácený ořešník. Voda je symbol života, na který se těší, kameny které přeskakuje, značí pevnou půdu pod nohami, jistotu, trní závistivé lidi, vyvrácený ořešník Polanu.

Po cestě domů ho zpomaluje tíha kufru, ta symbolizuje těžkou práci, těžký osud, který má a který ho i nadále čeká. Chtěl by z něho něco vyndat a ulehčit si, ale má pocit, že musí domů donést vše a předat dárky Polaně a Hafii. Po vyprázdnění obsahu kufříku ze sebe sundá tíhu tvrdého osudu a doufá, že se mu dostane vnitřního klidu v rodinném kruhu. Vybalené srovnané věci od ženy, symbolizují respektování jeho návratu.

Roviny ty neměl rád, asociují strach ze vzdálenosti, nejen fyzické, kterou byla jeho cesta do Ameriky, ale té duševní, které se mu po návratu dostalo od Polany, postupem času byla ještě posílena. Může to též značit strach z budoucnosti, člověk vidí stále to stejné a žádné změny, v které doufal.

Kopce považoval za místo vedoucí ke spokojenosti a v nich je možnost úniku, tvárnosti života, změny.

Zvonění kravských zvonců symbol všedního dne na vesnici, konce úspěšného dne, návratu domů, pocit bezpečí. Dobytek, pole symbol hojnosti a blaha.

Polana – vyvrácený ořešník, je vykreslena jako tvrdá, rovná, kostnatá tetka. Já bych se na to podívala ze dvou úhlů. Tvrdá na práci, Hordubala a Hafii, kterou dokázala, po odchodu manžela, vytěšnit ze svého srdce, zde je tvrdá slupka ořechu a zároveň měkká, vnitřek ořechu, vůči Štěpánovi, kterého milovala a vyšla mu ve všem vstříc. Vyvrácená byla její duše a čest po odchodu Hordubala. Kostnatá tetka, pro Hordubala krásná žena, pro sousedky kostnatá tetka. Rovná? Rovný člověk je čestný člověk, což dle vesničanů rozhodně nebyla. Zde bych to chápala tak, že ani zlá a nenávistná slova sousedů jí neohla záda.

Koně zde hráli velkou roli. Symbolizují zde lepší život, peníze. Hordubal je neměl rád, byli divocí, mrštní, silní, horkokrevní, žerou vám z ruky, jako Polana Štěpánovi. Přesně to jemu chybělo. Charakterizují zde Štěpána i on ho takto vnímal.

Huculové, tažní, pevní, pomalí, pracovití, stabilní se skloněnou hlavou. Tak vnímal i sebe.

Těhotenství – nový život, který chtěla Polana začít žít a udělat tlustou čáru za starým.

Bláto, močůvka u Štěpána doma – nečestná smlouva, kterou podepsal, bahno do kterého se namočil zaslíbením své mladé dcery černým.

Jehla, která propíchla srdce Hordubala a to hned několikrát. V podobě Polany, jejích bodavých pohledů, ostrých slov zasahujících jeho srdce. Poprvé je jehla zmíněna v sedmnácté kapitole první knihy, kdy jede Hordubal vyjednávat zásnuby do Rybár: „Hordubal si jen tak po očku prohlíží dvorec; stodola rozvalená, po dvoře se prochází prasnice, tuto se čepýří krůty; do pažení dveří zabodnuto jakési veliké šídlo – To je jehla, pane, jehla na pletení košů,‘ vysvětluje Štěpán.“ O několik stran dále Karel Čapek opět poukazuje na košíkářskou jehlu, kdy si s ní Štěpán Manya hraje a zabodává ji do dveří, ve kterých po ní zůstávají stopy. Spojení s jehlou se pak objevuje v metaforickém spojení s Jurajovou osobou i v okamžiku, kdy Juraj Hordubal utíká ze stráně domů, aby zkontroloval, zda je Polana doma: „Achich, to píchá v boku, jako by jehlou bodal – takovou košíkářskou jehlou.“ Ženská zbraň, svědčí o zbabělé vraždě z rukou muže.

Postoj staršího policisty ke smrti, raději by za její příčinu uvedl zápal plic. Zbabělost? Pohodlnost? Nebo lidský přístup chránit těhotnou Polanu a nevzít Hafii matku.

Bratr Hordubala jeho těhotná žena a touha po odjezdu za prací do Ameriky. Osudy se opakují a lidé jsou nepoučitelní. Viděl mrtvého bratra jako hrdinu, co poznal svět.

Soud symbol pokrytectví, boží soud či úřední? Dehumanizace, Hordubal už zde byl brán jako součást práce.

Štěpánova lež u soudu, kde vzal všechnu vinu na sebe, naznačuje, že lásku k Polaně, chtěl jí chránit.

Sychravé počasí, tma, déšť, bolest, píchání cestou k Michalovi, vystihují bolestivý, temný a nejasný konec jeho života.

Příběh končí tím, že srdce Juraje Hordubala se někde ztratilo a nebylo nikdy pohřbeno. Jak malou hodnotu má lidské srdce.





Další podobné materiály na webu: