Kniha: Život a dílo skladatele Foltýna
Autor: Karel Čapek
Přidal(a): Andělová
Karel Čapek (1890-1938)
- prozaik a dramatik
- vychováván spíše matkou, to ovlivnilo jeho budoucnost, otec doktor
- studoval na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, poté v Berlíně (s Františkem Langrem) a Paříži, nakonec se vrátil dostudovat do Prahy
- opakované postavy doktorů
- 1915 úspěšně zakončil svá studia, ale nemohl sehnat kvůli 1. světové válce práci -> překládá z francouzštiny (Apollinair, Baudelair)
- do literatury vstupují s bratrem na počátku 1. sv. války jako „dvojka“
- od roku 1917 redaktor Národních listů; roku 1921 odchází, aby dal najevo svůj nesouhlas s vyloučením bratra Josefa z redakce
- společně s Josefem vydávali časopis Nebojsa
- působil v redakci Lidových novin a Národních listů
- vymyslel a jako první začal používat sloupek
- bohatá slovní zásoba, spisovný jazyk
- okolo roku 1925 se začal scházet se skupinou Pátečníků (byl v ní i T. G. Masaryk)
- po dlouhém vztahu se oženil se svou dlouholetou přítelkyní a herečkou Olgou Scheinpflugovou
- o Vánocích roku 1938 umírá na zápal plic, pár měsíců předtím než ho mělo přijít zatknout gestapo
DÍLO:
1. Vrcholné (utopistické) období (1920-1927)
- varuje před hrůzou fašismu, přílišným užívání techniky (jak by se dala použít proti člověku) a lidským nerozumem
- často Sci-fi
- U.R. – 1. drama, robot-novotvar
- Ze života hmyzu – drama, ne moc oblíbená, postavy – hmyz
- Věc Makropulos – drama, v Čapkově domě, věc = soudní pře
- Adam stvořitel – sci-fi hra
- Továrna na absolutno – 1. román, na pokračování do Lidových novin -> novinový román – samostatné, spíše uzavřené kapitoly
- Krakatit – román, novotvar (výbušnina)
2. Období (1928-1935)
- Téma obyčejného života
- Jak bohatý je nejobyčejnější život, život občanů dem. Země
- Povídky z jedné kapsy a Povídky z druhé kapsy (pov. Ukradený kaktus, Šlépěje) – soubor povídek, ze současnosti, hlavně detektivní, z městského prostředí
- Šlépěj – ich forma
- Jasnovidec
- Tajemství písma
- Básník
- Poslední soud
- Triptich:
- Hordubal, Povětroň, Obyčejný život
- díla zcela samostatná, nesouvisí spolu dějově ani postavami, spojuje je společný problém – otázka možnosti poznání skutečnosti, poznání lidí i porozumění sobě samému
- drobné prózy psané původně pro noviny; krátké povídky, fejetony, sloupky
3. Období (1936-1938)
- Protiválečná tvorba
- Válka s mloky – sci-fi román, antiutopie (utopie – vysněný neexistující svět)
- Bílá nemoc – drama, antiutopie
- Matka – poslední drama
- První parta – román z profesionálního prostředí
- Život a dílo skladatele Foltýna
4. Menší díla
- Pro děti:
- Dášeňka čili život štěněte
- Pudlenka
- Měl jsem psa a kočku
- Devatero pohádek
- Povídky:
- Povídky z jedné kapsy a Povídky z druhé kapsy
- Kniha apokrytů (nezařazených)
- Bajky a podpovídky
- Fejeton:
- Umělecky napsaný článek
- Půlfejeton = sloupek
- Cestopisy:
- Sám si to ilustrovat
- Italské listy
- Anglické listy
- Výlet do Španěl
- Obrázky z Holandska
- Cesta na sever
- Různá/jiná díla:
- Hovory s T. G. M. – autorizované spisy
- Francouzská poezie z nové doby – přeložená poezie
Literárně-historický kontext
- polovina 20. století – období dvou válek, hospodářské krize, ale i výrazného technického pokroku
- vznik Československého státu (po 1. sv. v.) -> hospodářský rozvoj přerušený celosvětovou ekonomickou krizí (30. léta), nástup fašismu
- mnichovská zrada (1938) a okupace
- vyústění situace v 2. sv. v.
- demokratický proud literatury
- jeden z literárních směrů 2. poloviny 20. století
- „pragmatická/čapkovská generace“ – bratři Čapkové, T. G. Masaryk, F. Langer, F. Peroutka, J. Kodíček aj. – podle amerického myšlenkového směru, který představila kniha Karla Čapka Pragmatismus čili Filozofie praktického života (1918), v Americe William James a John Dewey
- klade důraz na osobní zkušenost a ideové uplatnění v praktickém životě
- odmítá komunistickou ideologii (nová literární generace), katolicismus a pravicový nacionalismus
- Josef Čapek (Povídání o pejskovi a kočičce), Karel Poláček (Bylo nás pět), Eduard Bass (Cirkus Humberto), František Langer (Periferie)
Rozbor díla: Život a dílo skladatele Foltýna (1939)
- posledním (nedokončené) dílo Karla Čapka, poslední kapitola dopsána čapkovou ženou Olgou Scheinpflugovou
- román byl v roce 1992 také zfilmován
- inspirován epizodou ze Vzpomínek Karla Sabiny
- dílo knižně vydáno posmrtně roku 1939
TÉMATICKÝ PLÁN
- Literární druh: próza
- Literární žánr: román
- Literární forma: próza
- Literární směr: demokratický proud lit.
- Hl. téma: relativita a limity poznání lidského jedince, otázka poctivosti a autentičnosti umělecké tvorby
KOMPOZICE
- devět kapitol (některé okrajové) psaných jako výpovědi o životě skladatele Bedřicha Foltýna – mozaiková osnova; desátá kapitola dopsána Olgou Scheinpflugovou
- kapitoly řazeny chronologicky (některá fakta se ve výpovědích opakují nebo se výpovědi navzájem předjímají/doplňují)
JAZYK
- ich-forma
- spisovný jazyk, někdy hovorové výrazy
- často přímá řeč
- poznámky pod čarou
MÍSTO A ČAS DĚJE
- děj se odehrává ve větším českém městě, čas není přesněji určen
HLAVNÍ POSTAVY A JEJICH CHARAKTERISTIKA
- Bedřich Foltýn – slaboch, který si celý život hrál na někoho jiného; muž, toužící po uznání
- Karla Foltýnová – Bedřichova žena, která nedokázala svému muž nic odmítnout
DĚJ
Kniha začíná výpovědí soudce Šimka, Foltýnova spolužáka z gymnázia. Na Foltýna vzpomíná jako na samotáře, který ve třídě neměl žádné kamarády. Popisuje jeho začátky skladatelské tvorby, školní neúspěchy, neschopnost vystupovat před lidmi, ale přes to umění hrát si na velkého umělce. Kamarádský vztah obou chlapců skončil poté, co si Bedřich od svého spolužáka půjčil sbírky jeho básní ke zhudebnění a odmítal mu je vrátit.
Foltýnova neschopnost tvořit se projevuje i v dalších letech. Oženil se s bohatou slečnou Karlou, pořádal v jejich domě „hudební večery“, fungoval jako mecenáš pro mladé umělce, kterým platil za to, že pro něj skládali hudbu k jeho opeře Juditě. Stejně tak si opatřil několik textařů, kteří pro něj psali libreto a postupně tak přišel o většinu jmění. Měl aféry s operními zpěvačkami, seznámil se s mnohdy pochybnými umělci a po spáchání podvodu se směnkami, odejde z domu, ale stále dál dostává od své ženy pravidelnou finanční podporu.
Všichni brzy zjistili, že Bedřich Foltýn je pouze pozér a jeho poslepovanou operu Judita mu nikde nechtěli hrát. Jako chudý umělec přece jen najde hudebníky, kteří zahráli jedno představení jeho opery. Až při závěrečném potlesku si uvědomuje, že se mu všichni návštěvníci vlastně vysmívají. Zblázní se a v Bohnicích za pár dní umírá.
Karla Foltýnová mu uspořádala slušný pohřeb, na kterém se sešli nejlepší hudebníci, aby poctili jeho památku.