Jméno: Vulgarismus
Zařazení: Literární pojem
Přidal(a): David Hampl
Pojem vulgarismus se používá pro označení záporně zabarveného slova, které vyjadřuje silný negativní postoj k určité situaci, věci či člověku. Vulgarismy v sobě často obsahují i určitý emocionální náboj. I když je používání vulgarismů neboli sprostých slov všeobecně považováno za společensky nevhodné, setkáváme se s nimi velmi často.
Základní znaky vulgarismů
Impulzem k použití vulgarismů nejčastěji bývá vnitřní napětí, vztek a vulgarismy v tomto případě slouží jako určitý prostředek k uvolnění tohoto napětí. V tu chvíli většina lidí na nevhodnost použití vulgarismů zapomíná. S vulgarismy se lze samozřejmě setkat ve všech světových jazycích. Dodnes dokonce existují kultury, ve kterých je používání vulgarismů trestné. Pokud se blíže podíváme na české vulgarismy, je jednou z jejich základních charakteristik to, že se jedná o slova, která jsou spojena s tabuizovanými tématy, jako je například vylučování či sexuální chování. Zároveň se můžeme setkat se zajímavou tendencí, kdy někteří lidé namísto použití vulgarismu používají slova podobná, která začínají na stejné písmeno či slabiku, ale sama o sobě vulgarismem nejsou, například místo slova „hovno“ použijí slovo „houby“ či místo slova „kurva“ slovo „kurník“. Dalším typickým rysem je používání slov, která označují zvířata. Zde vulgární pojetí souvisí s určitými vlastnostmi konkrétního zvířete, například prase odkazuje na život ve špíně, kde je smrad a nepořádek, výraz kráva zase souvisí s menší inteligencí tohoto zvířete.
Vulgarismy v českém jazyce
První záznamy o vulgarismech je možné najít v dobových popisech o životě českých knížat v Praze z konce desátého století. Setkáváme se zde například s výrazy cizoložnice či smilník. Ve středověku se vžil výraz „kurva nepočestná“ jako označení pro nemravnou a zkaženou ženu. Postupně se také začaly objevovat vulgarismy s náboženským či národnostním podtextem, například vůči německému obyvatelstvu. V době baroka byl často používaným vulgarismem pro nekatolíky označení „adamita“, což byl příslušník sekty tak zvaných naháčů. Vhodné je také uvést, že ne všechna slova, která dnes považujeme za vulgarismy, byla vždy slovy vulgárními. Jako příklady můžeme uvést například vulgarismy „šukat, mrdat a šoustat“, která měla v původním českém jazyce zcela jiný význam. Šukat znamenalo pohyb po malém prostoru, v této souvislosti se s ním setkáme například v knize Babička Boženy Němcové, mrdat znamenalo rychlý pohyb, slovo šoustat se používalo k označení vrtění či kývavého pohybu. Staročeské slovo „hovno“ se původně vztahovalo výhradně k hovězímu dobytku, slovem „děvka“ se oslovovaly služebné. Samostatnou otázkou je poté použití vulgarismů v literatuře, filmu či rozhlase. Obecně by se tato slova v umělecké tvorbě používat neměla, především v tvorbě určené pro širokou veřejnost, kterou mohou číst či vidět i děti a mladiství, za určitých okolností mohou být v případě použití dodnes cenzurována.
