Volný verš

literatura

 

Jméno: Volný verš

Zařazení: Literární pojem

Přidal(a): David Hampl

 

Verš neboli jeden řádek básně je základní rytmickou i významovou jednotkou básně. Je pro něj charakteristické zvláštní uspořádání jeho úseků, které se zásadně liší od prózy. V poezii totiž intonační úseky bývají v naprosté většině případů pravidelně uspořádány, a my tak očekáváme, že zvukové uspořádání prvního verše se bude opakovat i ve verších následujících.

 

Volný verš a ostatní prozodické systémy

Pro označení poezie se se dříve používal termín řeč vázaná, což znamenalo, že se jazyk básně podřizuje veršovému rytmu a pravidlům určitého prozodického systému. Podle prvků, které jsou použity při stavbě verše, literární teorie rozlišuje několik soustav stavby verše neboli prozodických systémů. Tyto systémy a jejich obliba procházela v průběhu historie určitým vývojem.

V antice byl nejčastější tak zvaný časoměrný systém, jehož rytmus byl založen na střídání dlouhých a krátkých slabik. U nás se časoměrný systém projevil především v době národního obrození. Vzhledem k tomu, že čeština má ale poměrně pevný slovní přízvuk, který časomíře neodpovídal, byl systém brzy opuštěn. Další prozodickým systémem je sylabický neboli slabičný systém, který se vyznačuje snahou o to, aby verše měly stejný počet slabik, nebere se ohled na umístění slabik přízvučných a nepřízvučných. Sylabický systém se vyskytuje především v jazycích, které mají ustálený slovní přízvuk, jako je polština či francouzština. U nás jsou jím psané některé středověké památky. Pro českou literaturu byl až do konce devatenáctého století charakteristický především systém sylabotónický, který je založen na pravidelném střídání počtu slabik a slovních přízvuků, od konce devatenáctého století se k němu přidal volný verš.

 

Základní znaky volného verše

Pro moderní poezii od konce devatenáctého století je typickým prozodickým systémem tak zvaný volný verš. Za jeho největšího průkopníka je považován americký básník přelomu devatenáctého a začátku dvacátého století Walt Whitman, který se volným veršem snažil vymezit vůči tradiční metrice, kterou považoval za příliš svazující a omezující, volný verš tak není svázán žádnými pravidly.

Volný verš nevyužívá přízvuku ani počtu slabik, naopak často ruší interpunkci a počet slabik je různý. Většinou bývá nerýmovaný, ale to není podmínkou, rým se může objevit. Na rytmickém uspořádání volného verše se podílí rozložení pauz na konci i uvnitř veršů. Důležitou roli hraje také intonace. V jednotlivých slokách často bývají nepravidelné počty veršů. Volný verš má nekonečně mnoho různých podob, nicméně má-li mít určitý estetický účinek, nesmí se volné členění stát zcela libovolným, z jeho členění by měly vyplývat určité významové kvality.

 

Ale i v noci pracuje centrála hlavy.

Drnčí v ní telefony a svítí signály.

Tvé srdce všechno slyší a cítí.

Nepřestřihl jsi dosud drát

a v zubech nepřekousl pupeční šňůru.

A život jednou prožitý tak rychle nezhasne.

Doznívá dlouho, bolí, sálá a žhne. 

(V. Závada)





Další podobné materiály na webu:

    Prohledali jsme rozbory knih, slohovky, životopisy a všechnu další literaturu, ale nic jsme nenašli :-(.