Kniha: Zabiják
Autor: Émile Zola
Přidal(a): Ivet
Emile Zola je představitelem literárního naturalismu. Narodil se v rodině stavitele, avšak jeho otec brzy zemřel, takže se musel protloukat životem sám a zvládat jeho nástrahy. Přestože studoval na lyceu, po neúspěšném absolvování maturitní zkoušky pracoval jako úředník.
Zola se postupně vypracoval a začal se pohybovat v pařížských uměleckých kruzích. Pro jeho tvorbu je typické zachycení člověka v jeho přirozenosti, v jeho typickém a přirozeném chování, kdy vykresluje rovněž přirozené pudy, vrozené sklony i dispozice. Své naturalistické názory a pravidla pro jejich vykreslení ostatně Zola promítl do svého kompletního díla, které je reprezentované především romány.
Emile Zola je autorem cyklu Rougon – Macquartové, který obsahuje dvacet románových svazků. Mezi nejznámější a nejproslulejší patří Zabiják, Nana, Břicho Paříže, Germinal, Lidská bestie, Peníze, Rozvrat a Doktor Pascal. Svým politickým manifestem nazvaným Žaluji! se pak Zola vyjádřil k takzvané Dreyfusově aféře.
Zolův Zabiják je tedy naturalistickým románem z cyklu Rougon – Macquartové, jehož děj se odehrává ve druhé polovině 19. století. Typickým místem a dobou děje jsou pařížské krčmy a hospody, ve kterých se potkává nejnižší společenská vrstva tehdejší Paříže, věčně opilá a často i zvrhlá.
Zabiják líčí tragické následky konzumace alkoholu. Autor vykresluje špinavé a zakouřené putyky a poukazuje na tragické a leckdy i zvrhlé osudy lidí, jež tyto putyky vyhledávají a navštěvují. Zola ani neopomene vykreslit zvrhlé mravy opilých lidí. Popisuje proto zejména dělníky a nejspodnější vrstvu tehdejší francouzské společnosti, kteří jen díky alkoholu mohou zapomenout na své tragické osudy, na svou bídu, chudobu, nuzné životní podmínky, těžkou a lopotnou dřinu a tragickou životní úroveň.
Mezi hlavní postavy románu Zabiják patří venkovanka Gervaisa, která se svými dětmi a přítelem Lantierem přijde do Paříže. Jakmile od ní Lantier odejde, provdá se Gervaisa za klempíře Coupeaua a sama Gervaisa pracuje jako pradlena. Rodině se tedy zpočátku daří poměrně dobře.
Vrcholem jejího úspěchu je otevření vlastní prádelny. V této době se o ni zajímá i čestný kovář Goujet, který pro ni představuje naději na lepší život a alternativu k bídě, která ji později obklopí.
Jednou se ovšem Coupeauovi stane úraz, který mu způsobí vážné a dlouhodobé zdravotní obtíže. Coupeau se nudí a tak začne pít. Postupně se z něho stává alkoholik. Všechny problémy zlehčuje, nic nechce řešit a přestane se o rodinu zajímat. Nakonec ve zbídačeném stavu umírá. Gervaisa, která vždy alkoholem a alkoholiky opovrhovala, začne sama pít, částečně i z toho důvodu, že její dcera Nana se stane prostitutkou. Gervaisa, která se vždy starala o rodinu a pracovala, však sama propadá alkoholu, nakonec pak umírá zcela opuštěná v bídě v malém kumbálu pod schody; smrt pro ni představuje vysvobození z její obtížné životní situace. Její děti si po rodičích ponesou následky dědičnosti (naturalistický román).
Zola v románu Zabiják varuje především před alkoholem a poukazuje na prostředí, ve kterém se jedinec často jen s obtížemi může ubránit úpadku a životnímu rozkladu. Chudým lidem, stojícími na okraji společnosti, často totiž nezbývalo nic jiného, než prostřednictvím alkoholu zapomenout na svou bolest, bídu, těžké životní podmínky a utrpení.
Pro vynikající Zolův román Zabiják, který mě opravdu velmi zaujal svou syrovostí a opravdovostí, jsou typické spíše pasivní postavy, které jsou vydány napospas svému biologickému i sociologickému předurčení. Oním zabijákem je právě alkohol, před kterým Zola v románu varuje. Zola zároveň v románu kritizuje životní podmínky nejnižších vrstev, zdůrazňuje biologickou podstatu člověka, vliv dědičnosti a prostředí na jednání a chování člověka.
Zola v románu Zabiják chtěl poukázáním na společenskou krizi a nuzné podmínky velkého množství lidí vyburcovat francouzskou společnost. Jednalo se o takzvanou naturalistickou deformaci skutečnosti, kdy realita byla přetvářena v temné symboly. Využíval k tomu vulgarismů, argotu, jeho styl využíval postupu vědeckého popisu, faktografie a dokumentárního záznamu.
