Kniha: Zabiják
Autor: Émile Zola
Přidal(a): lilibuiova
OBECNÁ CHARAKTERISTIKA DÍLA
- l’Assommoir
- vyšel 1877
- autor poukazuje na to, jak alkohol (= zabiják), ničí člověka a snaží se před ním tímto dílem varovat
- snaha zachytit nezkreslenou realitu
Literární druh:
- epika = literární druh – hlavním kompozičním principem je dějovost, modifikovaná hlediskem vypravěče
- struktura epického díla je vytvářena prostřednictvím fabule (příběh) a syžetu (ztvárnění postav, děje, času a prostoru)
- nejrozšířenější forma = próza (2 základní žánry: epos (veršovaná epika) a román (prozaická epika), další: povídka, novela, pohádka, pověst, anekdota)
Literární žánr:
- naturalistický román (7. s cyklu Rougon-Mocquartové)
- román – vývoj románu je dlouhý, výrazný projev na proměnlivosti jeho struktury
Literární směr/sloh:
NATURALISMUS
- krajní forma realismu, která ukazuje člověka jako pasivní produkt vlivů prostředí, dědičnosti, jeho pudů a vášní
- ukazuje patologické jevy ve společnosti (kriminalita, násilí, prostituce, alkoholismus a nebojí se ukázat nechutnou stránku lidské existence – nemoci, umírání, splašky, …)
- zakladatel: Gustave Flaubert, Émile Zola
- motivy: pesimismus, smrt, zánik, alkohol, prostituce
- hrdina: na okraji společnosti, časem se dostává do horšího postavení
- determinace = předurčení (osud hrdiny je předem určen → rezignuje, nesnaží se, snaha je marná)
- popisnost – vše je dopodrobna popisováni
- na konci smrt
REALISMUS
- pol. 19. stol.
- reakce na romantismus (popis života bohatých, spokojených lidí, fiktivních, historických postav)
- viz 4. strana – umění
ORGANIZACE JAZYKOVÝCH PROSTŘEDKŮ
Stylistická charakteristika textu:
- výrazný projev naturalismu (popis opilců, špinavých místností, ..)
- nespisovné, hrubé, citově zabarvené a slangové výrazy v přímé řeči postav, argot, vulgarismy
- autorská řeč: nezabarvená slova, rozsáhlé popisy pocitů, míst a vztahů,
- autor využívá autentický jazyk spodiny společnosti, zdůrazňuje obraz jejich bídy
OBSAH
Vypravěč:
- er-forma
- nestranný, objektivní
Hlavní myšlenka, motivy:
- kritika životních podmínek nejnižších vrstev, vliv dědičnosti, „varování“ před alkoholem
- osudovost (zaviní jej sama nebo jiné okolnosti)
- alkohol, závist, deliria
- postavení ženy ve společnosti 19.stol – naprostá podřízenost manželovi
- nestálost štěstí, ironie osudu
- násilí, bída, prostituce, špína
- láska (nešťastná, přelétavá, povrchní)
- smrt
Kompozice:
- chronologická
- dobrá orientace v ději – větší realističnost
- popis postupného vývoje postav – důraz na důsledky špatného způsobu života, mylných názorů a špatných rozhodnutí
- prvky retrospektivní – Gervaisa vzpomíná na to, jaké to bylo dříve
- končí katastrofou – smrt Gervaisy a Coupoeaua, z dcery se stává prostitutka
Postavy:
Gervaisa
- zpočátku skromná, velmi pracovitá a starostlivá matka a milující žena, ze které se postupem času stává líná, rozhazovačná alkoholička, která libuje vlastnímu úpadku a umírá v bídě jako bezdomovec, příliš tolerantní ke svému muži
Lantier
- bývalý milenec Gervaisy, příživník a povaleč, snaží se zalíbit lidem a pak utrácí jejich peníze
- typ člověka „parazita“ – když finančně vysaje svého hostitele, „jde o dům dál“ – vše dělá pro svůj prospěch
Coupeau
- zprvu ideální muž (vydělává, stará se o rodinu) – pracovitý, ochotný, pozorný
- klempíř – při opravě střechy na něj zavolá Nana (dcera) a spadne → všechny nastřádané úspory jsou investovány do jeho léčby – při zotavování si navykne na pohodlný život bez práce a po uzdravení je líný
- postupně dochází k degradaci (alkoholik, bije ženu i dceru)– ke konci mu alkohol ničí mozek a chová se agresivně, umírá v léčebně
Goujet
- bývalý Gervaisin soused
- beznadějně zamilovaný do G – půjčuje ji peníze a vše ji odpouští
- skromný, laskavý, pracovitý
Nana
- dcera zkažená prostředím, ve kterém vyrůstala
- později prostitutka
- tvrdohlavá
Popis prostředí děje (doba a místo):
- století – pařížské předměstí (krčmy, životní prostředí nejnižších vrstev společnosti, prádelna)
SPOLEČENSKO-HISTORICKÉ POZADÍ (CHARAKTERISTIKA DOBY VZNIKU DÍLA):
Politická situace a společnost:
- francouzská společnost byla tehdy pozitivně naladěna díky revolucím (Francouzská revoluce – 1789) ale také ji vyčerpaly Napoleonské války a cítila, že se ideály revolucí nenaplnily
- 1851 – Ludvík Bonaparte vyhlásil plebiscit – náklon lidu ale po roce porušil slib (svoboda slova a shromažďování) – poté Krymská válka (1853) – další pokusy o expanzi území, po neúspěšném Mexiku se poddaní stávají opět občany republiky
- povstání 1871 – Pařížská komuna – první vláda dělníků na světě
- zmodernizování továrních provozů → prohlubování rozdílů mezi chudými a bohatými
- stěhování lidí z venkova do měst → zvyšování nezaměstnanosti
Umění:
Charakteristické znaky:
- komplexní, pravdivé a věrné zachycení skutečnosti
- přesné a všestranné studium společenského života, nitra člověka, zobrazení každodenního života
- autor nevyužívá autostylizace (není v díle přímo účasten)
- autorova objektivita podmíněna – vybírá fatka, volí hrdiny, prostředí → není 100% objektivní
- hrdina se vyvíjí – dobově a společensky podmíněný
- typizace – autor se snaží postihnout obecné (typické) příznačné rysy lidí v jedinečném hrdinovi
- vztah autorů k tématu minulost – vyhýbají se jí – upřednostňují součanost
- umělec už není jen ten, kdo umí zachytit jen krásu
- díla realismu = studie společnosti
- žánry: román, povídka, drama
- vyšší stupeň realismu – 80. léta 19. stol.
- autoři se snaží o mnohem otevřenější, nesmiřitelnější pohled na společnost při zvětšování sociálních rozdílů – vzniká napětí → pokud o řešení sociálních konfliktů
MAGICKÝ REALISMUS
- literární směr, ve kterém se prolíná reálná skutečnost s iluzivními prvky (sny, halucinace, mýty)
- Sto roků samoty (Gabriel Marcie Marquez – USA)
spisovatelé:
- Nikolaj Vasilijevič Gogol (RU)
- F. M. Dostojevskij (RU)
- Stendhal (FR)
- Honoré de Balzac (FR)
- Émile Zola (FR)
- Gustav Flaubert (FR)
- Charles Dickens (GB)
CZ:
Májovci:
- Jan Neruda (Malostranské povídky)
- Jakub Arbes
- Vítězslav Hálek
- Karolína Světlá
Ruchovci:
- Svatopluk Čech
- Eliška Krásnohorská
Lumírovci:
- Josef Václav Sládek
- Jaroslav Vrchlický
- Julius Zeyer
Malířství:
- zachycení dokonalé fyzické reality (věrné, detailní)
- Théodore Rousseau, Jean-Francois Millet, Jules Dupré – pravdivost obrazu, kultonví uctívání přírody, venkovský život
- Gustave Courbet – výstava Le realisme – vyvolávala pohoršení
- v Německu Adolf von Menzel
- Rusko – I. J. Repin (Burlaci na Volze)
AUTOR:
Život a vlivy na dané dílo, na jeho tvorbu:
- francouzský spisovatel – představitel naturalismu vliv na politický život ve Francii
- mluvčí školy naturalismu, který se snažil člověka zachytit v jeho přirozeném chování se všemi pudy, vrozenými sklony a dispozicemi
- v dětství ztratil otce → v dílech minimum rolí postav otce – bez zkušeností nedokázal věrně vylíčit
- člověka chápal jako biologický objekt, neuznával jeho psychiku, vycházel z předsvědčení, že literatura musí aplikovat vědecké postupy
- zemřel náhle na otravu kouřem z kamen
Další tvorba:
- Nana (pokračování Zabijáka)
- Germinal
- Břicho Paříže
- Klaudova zpověď
- Experimentální román (teoretická práce – romám musí být postaven na vědeckém základě, spisovatel pozue pozorovatel a zapisovatel reality)
- Cyklus evangelia: • Plodnost • Práce • Pravda (Spravedlnost)
INSPIRACE DANÝM LITERÁRNÍM DÍLEM:
(zfilmování, dramatizace, inspirace do dalšího vývoje literatury, hudba, ilustrace)
- film: Gervaise (1956) – režie: René Clément
- český autor Ferdinand Schulz v Osvětě (1880) píše, že v Zolových románech není ani stopa citu, poezie a idejí
KRITIKA (dobové vnímání, kritika, aktuálnost tématu)
- Zabiják začal vycházet na pokračování roku 1876 v pařížském večerníku le Bien public → averze vůči dílu obrovská, čtenáři začali odhlačovat předplatné → poté nevyšel ani tisk
- čtenáři šokován hrubou mluvou, detailním popisem všech temných stránek života prostého delnictva – do té doby něco nevídaného
- tématem alkoholismu byl ve své době nadčasový – v dnešní době je téma alkoholismu stále aktuální