Jméno práce: Zahrada
Slohový útvar: Popis
Přidal(a): Marie M.
Mou myslí teď krouží mnoho úchvatných zákoutí, kam stojí za to se vrátit. Ale jen jedno z nich shledávám mým nejoblíbenějším. Jedná se o místo, které je vždy k dispozici k setřesení všech starostí. Člověk se zde uvolní, nasaje osvěžující vítr a najednou pohlíží na svět naprosto jinýma očima. Nechte mne vám popsat naší zahradu.
Ta se nachází za naším domem a naprosto schovaná od jakéhokoliv městského ruchu si vytváří svůj malinký vlastní svět obklíčený neuspořádanou kamennou zdí různé výšky, jež se krčí v místech, kde jsem jako malé dítě přelézala k sousedům pro chutné, čerstvé třešně.
Otvírám dřevěné vstupní dveře ováté zubem času hlídající si své království a našlapuji po úzké písečné cestě násilně se prodírající čerstvě posečeným zeleným trávníkem. Zleva cítím na své líci pohled divokého břečťanu vinoucího se po zdi, ke které je přilnuta dřevěná lavička obklopená po stranách rudými růžemi. Ne, neposadím se. Raději pohlédnu doprava a zaplaví mne vůně grilovaného masa, pečených špekáčků, brambor a smích mé rodiny. Zde se nachází kamenné ohniště, jehož okolí, kde je umístěn výrazný, hnědý velký zahradní stůl obepnutý ze stran dřevěnými židlemi, je vydlážděno oblázky. Cesta pomalu mizí, já si protentokrát nechám zajít chuť a postupuji dál do džungle. Tráva, po které našlapuji, začíná být méně udržovaná, nejen zelená i žlutá, krátká i dlouhá a kolem mých nohou se to začíná hemžit květinami různých barev a tvarů. Samý zvoneček, pomněnka, heřmánek či fialka. Tu vidím žluťáska kroužícího kopretiny a hned vedle bzučící včeličku opylující smetánku. Postupně se dostávám až na samý konec. Ten je zasvěcen ovocným stromům a keřům. Vlevo se větví tři statné jabloně s červenými jablky, za nimi se stydí malá hrušeň. Uprostřed je zasazena mladá švestka a vpravo se krčí černý rybíz.
Naši zahradu navštěvuji velice ráda. Pro jiné by možná mohla být obyčejným oploceným kusem země, pro mě je ale místem oddechu i radostných vzpomínek.
Známka: Práce nebyla známkována
