Téma práce: Zapomenutý sešit
Slohový útvar: Vypravování
Přidal(a): Jan Tocháček
O prázdninách jsem na půdě u babičky objevil starý sešit. Otevřel jsem ho a začal číst.
Byl květen roku 1970 a já jsem začala chodit s Tondou. Byl o deset let starší, ale já jsem ho milovala. Tonda měl a stále má problémy s režimem. Náš vztah jsem proto musela před rodiči skrývat. Nechtěli, abych s někým takovým žila. Báli se, abych dostudovala a aby neztratili pracovní místo.
Jeden den v květnu mi začalo být špatně, bolelo mě břicho a hlava a často jsem chodila na záchod. Pro jistotu jsem si zašla k doktorovi. Jsem těhotná. Najednou jsem vůbec nevěděla, co budu dělat. Jako první jsem to řekla Tondovi. Byl z toho značně zaskočený. Ale největší problém byl, jak to říct tátovi. Konečně jsem se odhodlala mu to říct. Když jsem mu to sdělila, táta začal mít silné bolesti na hrudi. Máma mu raději mu zavolala sanitku. V nemocnici jsme se dozvěděli, že měl infarkt.
Po měsíci se táta uzdravil a já se nastěhovala do Tondovy garsonky. Tonda se svými kamarády vydával časopis, do kterého kopírovali a citovali články ze Západu. To se režimu samozřejmě nelíbilo. Jednou k nám nečekaně přišlo asi pět osob. Prohledali a vyhodili snad vše, co jim přišlo pod ruku. Časopisy, které Tonda čerstvě napsal, sebrali. Za týden si Tondu předvolali a spolu s několika dalšími kamarády ho odsoudili na deset měsíců vězení za protikomunistické jednání. A já si uvědomila, že budu až do porodu sama.
Tondovi jsem neustále psala dopisy a chodila se dívat před věznici, jestli mi nezamává. Nedovolovali mu žádné návštěvy. Ani jsme si neřekli, jak se bude naše děťátko jmenovat. Po dlouhém přemýšlení, jsem se rozhodla, že to bude Honza. Narodil se mi přesně 2. února 1971. Hned jsem šla Honzíka ukázat Tondovi před věznici, ale dodnes nevím, jestli ho viděl.
Ve čtení mě přerušilo dědovo Tondovo volání: „Honzo, Jiříku, babička už chystá oběd!“
Hodnocení: 1 = výborně
