Kniha: Zpěvník
Autor: Francesco Petrarca
Přidal(a): David Hampl
Francesco Petrarca
- Narodil se 20. července 1304 v toskánském Arezzu, zemřel 19. července 1374 v Arqua.
- Italský básník, který patří mezi nejvýznamnější představitele renesanční literatury.
- Jeho otec byl právník, který byl vypovězen z Florencie, Petrarcovo dětství tak bylo ve znamení častého stěhování.
- Jelikož pocházel z poměrně zámožné rodiny, dostalo se mu kvalitního vzdělání, začal studovat práva na univerzitě v Boloni, ale po otcově smrti studií zanechal.
- Část života strávil v jihofrancouzském Avignonu, kde také potkal svou životní lásku Lauru, která měla zásadní vliv na jeho literární tvorbu.
- Kromě literatury se věnoval také diplomacii, navštívil dokonce i Čechy, kde se setkal s císařem Karlem IV.
- Psal zejména milostnou poezii a je považován za tvůrce nového literárního žánr sonetu.
Díla
- Zpěvník – nejvýznamnější Petrarcovo dílo, sbírka básní, z nich většina je věnována právě Lauře.
- O slavných mužích – soubor několika životopisů slavných osobností, zejména ze starověkého Říma.
- Afrika – epos, jehož hlavní postavou je římský vojevůdce Scopio Africanus, který proslul svým vítězstvím nad Hannibalem.
Literárně-historický kontext
Renesance
Umělecký směr 14. – 16. století, jehož první náznaky se objevily na konci 13. století v Itálii, jejím centrem bylo především město Florencie. Hlavní rysem renesance je vyhranění se vůči středověku, zejména proti svázanosti člověka středověkými ideologiemi a církevními dogmaty. Pro renesanci je charakteristické obrácení zájmu od Boha k člověku samému. Dalším znakem je snaha o obnovení, znovuzrození antických ideálů.
Spisovatelé
- Dante Alighieri – italský básník, jehož tvorbu poznamenala láska k dívce Beatrice, kterou poznal jako osmiletý a zvolil si ji za svůj básnický i životní ideál. Nejvýznamnějším dílem je Božská komedie, duchovní alegorický epos, který je jakousi alegorií na pouť člověka i celého lidstva ke spáse a k Bohu.
- Giovanni Boccaccio – italský prozaik, který proslul rozsáhlým dílem Dekameron. Jedna se o soubor sta příběhů, které si po deset dní vypráví deset mladých lidí, kteří roku 1348 utekli z Florencie před morem na venkov. Většinou se jedná o příběhy s milostnou tématikou.
Rozbor díla: Zpěvník
Celoživotní dílo Francesca Petrarcy, které se stalo na několik století jakýmsi vzorem evropské milostné lyriky. Většina básní má formu nového literárního žánru sonetu a celé dílo je výrazem jeho nenaplněné lásky k Lauře.
Petrarca na tomto rozsáhlém díle pracoval od poloviny třicátých let 14. století až do smrti a v průběhu doby básně různě měnil a doplňoval. Sborník obsahuje celkem 366 básní, z nichž naprostá většina jsou sonety. Sonet neboli znělka je lyrická báseň s ustálenou formou, kterou Petrarca vytvořil jako nový literární žánr. Sonet je složen ze čtrnácti veršů, obvykle dělených do čtyř slok. První dvě sloky mají čtyři verše, druhé dvě sloky tři verše. V posledních dvou verších je rozuzlení, vrchol básně.
Sbírka se dělí na dvě části, které jsou odděleny Lauřinou smrtí. V jednotlivých básních pak sledujeme vývoj milostného citu od mladického poblouznění až po naprosté zbožňování. V pozdějším věku pak přichází smíření a obrat této duchovní lásky k panně Marii. Jen výjimečně se v souboru setkáváme s básněmi, ve kterých se Laura neobjevuje, jedná se především o několik politických textů.
Sbírka je výjimečná i z hlediska jazykového, neboť je psána v tehdejším florentském dialektu a nikoli v latině, jak bylo v té době běžné. Z básnického hlediska v ní najdeme velké množství metafor, metonymií a dalších básnických figur.
Postavy
- Laura – původem francouzská šlechtična, jejím otcem byl rytíř Audibert de Noves. V patnácti letech ji rodina provdala za hraběte de Sade, který byl vzdáleným předkem známého markýze de Sade. S Petrarcou se Laura poprvé setkala šestého dubna roku 1327 na Velká pátek na ranní mši v kostele v Avignonu. Francesco Petrarca, kterému v té době bylo dvacet tři let, se do ní platonicky zamiloval a věnoval ji velkou většinu svých básní. Velmi často v básních Petrarca hovoří o jejích krásných tmavých očích a plavých vlasech, její jméno však téměř nepoužívá, místo toho využívá synonym v podobě slov l’aura neboli vánek a lauro neboli vavřín. V mnoha básních Lauru až idealizoval, ale pravdou, že Laura žila velmi ctnostným životem a svému manželovi byla vždy věrná. Laura zemřela roku 1348 během epidemie cholery, ale i po její smrti Petrarca nadále pokračoval v psaní básní o ní.
